Květy: Bílé včely (recenze)

Květy: Bílé včely (recenze)
14. března 2013 Folk, Recenze, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Album Bílé včely skupiny Květy je deskou roku 2012 podle hudebních publicistů udílejících cenu Vinyla. Bylo nominováno také na Anděla (žánr alternativní hudba) a na cenu Apollo. V anketě Proglasu o album roku 2012 skončilo na druhém místě. Prostě výjimečná deska. Čtěte naši recenzi.

„Pocity tavím do veršů, ty obaluju tóny, k nim přikládám zvuky nástrojů. Nejdřív jen v hlavě, ale pak i doopravdy. Je to droga. Třeba mě to jednou přejde, ale teď je to nutnost. Mohl bych být asi šťastný i jinak, ale není proč se tomu bránit,“ řekl mi Martin Evžen Kyšperský, když jsem v rozhovoru pro portál MěstoHudby.cz zmínil, že jeho kapela Květy nahrává alba velmi často. A opravdu: Proč se tomu bránit, když jde o jednu desku silnější než druhou? Pouštím si v hlavě všechny starší nahrávky Květů (mám velmi rád Kocourka a horečku, Myjau i trochu netypickou V čajové konvici) a novinka Bílé včely mi ze všech srovnání vychází jako deska ještě lepší než ty předchozí. To album má totiž jasný koncept; texty mluví srozumitelným a přitom neotřelým poetickým jazykem; téměř v každé písni najdeme slogan, jaký jiné kapely hledají roky; a pod slupkou industriálních aranží se skrývají silné melodie. Žádná brněnská nebo jiná alternativa, Květy hrají písničky v tom nejlepším slova smyslu.

Hned v první písni My děti ze stanice Bullerbyn dokázaly Květy všechna své pozitiva nahustit do necelých pěti minut. Začíná to geniálním názvem skladby, úžasně hořkou metaforou dospívání. V samotném textu se příběhy naprosto konkrétních postav (konkrétních, protože pojmenovaných: „Lukáš mi vyprávěl že usnul / právě když vykrádal chatky“) střídají s refrénem, který vedle titulního sloganu zaujme odkazem na další literární dílo (Sto roků samoty je samozřejmě příběh o několikerém dospívání a stárnutí) a dvojznačnou zkratkou „jedna lžíce na boty“, respektive „jedna lžíce“. To vše podáno jako kombinace charakteristického zpěvu Martina Kyšperského a sborových vokálů jeho kolegů.

Druhá píseň, Kámoši, na první přímo navazuje. Martin sice tentokrát své hrdiny nepojmenovává (jsou to kámoši – „mrtví anebo v dálce“ – a holky, z nichž se staly „starý unavený ženský“), avšak opět jde o příběh zrání, střídání generací a také zapomnění. Ani zde nechybí výrazný slogan, který pouhými čtyřmi slovy načrtává bezútěšný obraz („pneumatiky na rohu ulice“) a který souvisí s koncem prostřední (!) sloky: „Všechno to špatný, ach kéž se mi jenom zdálo…“ Odkaz ke snu o „tom špatném“ může souviset s názvem alba (sen o viru nazvaném „bílé včely“, který mění lidské buňky v rostlinné), ale také s únavou, stárnutím a vším, co autor po třicítce pomalu začíná vnímat. Kámoši jsou také jednou z melodicky nejsilnějších písní alba a při verši o tom, že „dotek a pálení přece patřily kopřivám“ mi opakovaně mrazí v zádech.

Další velmi silná píseň se jmenuje Pole tráva činžáky. Obraz hadů ovíjejících zem v ní kontrastuje s nádhernou melodií, jejíž efekt posiluje konstantní rytmická figura v pozadí. Vůbec je třeba zdůraznil rytmickou složku alba, protože aranžérské vklady Aleše Pilgra zrají stejně jako autorská tvorba Martina Kyšperského. Ale zpět k Poli trávě činžákům: Píseň, v jejímž textu se objevuje Ježíš i „postavy Špejbla s Hurvínkem“ by mohla být rádiovým hitem, kdyby se rádia nebála experimentovat.

Co album nabízí dál? Píseň Papoušek noci s výrazným titulním sloganem a opakujícím se kytarovým riffem. Kopýtka s další hravou větou („Na obzoru ční noční průvod“) a s vtipným rytmickým doprovodem. Miniatura – textová i melodická – Tvůj dům, u níž člověk zalituje, že z ní kapela neudělala plnohodnotnou píseň. Dadaistická hříčka A. Kurosawa s nápadem, který je únosný právě jen na ploše necelých dvou minut (opakující se slabika, která je současně koncem jednoho a začátkem druhého verše). Píseň Na útěku s hororovým veršem „v guláši maso z duší“ a se závěrečným kalambúrem „ale je / aleje / a leje“.

Vlastně pokud se mi některé písně zdají přece jen slabší (Kostra, Lesní duch), je to jen proto, že ty ostatní je koncentrací textových i hudebních nápadů převyšují. Slabé místo jinak na albu nenajdeme. Chtělo by se říct, že se Květům Bílé včely budou velmi těžko překonávat. Ale jak znám Martina Kyšperského, Aleše Pilgra a celou kapelu, jsem si jistý, že mě už brzy opět něčím mile překvapí.

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2012
Žánr: alternativní rock
Celkový čas: 42:40

http://www.kapelakvety.cz/

Hudební výlet do Pobaltí

JUUK_MulkaStabule_obalCDVydejte se s námi za hudbou Litvy, Lotyšska a Estonska.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Francie

kiledjian_the-otium-mixtapeZveme vás na hudební výlet do Francie.

Tri Nguyen – sólo pro dva nástroje

nguyen-tri_duos-aloneVietnamský hudebník Tri Nguyen natočil album pro dva sólové nástroje.

Anketa Album roku 2023 – druhá desítka

krajina-ro_mlhoviny_obalCDPodívejte se na první výsledky ankety Album roku 2023.

Témata Jak se vám líbí

Hansen_studio_2024Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web

Darujte Proglas!