Květy: V čajové konvici (recenze CD)

„Jsem třináctiletá dospělá holka uprostřed zapráskanýho facebooku. Jsem komiksová postava, černobílá, placatá, ven nevycházím a vyjít se mnou je težký. Jsem Fagi.“ Tak se na internetu představuje kultovní postavička, k níž vedle krátkých komiksových příběhů a prezentace na Facebooku patří také představení Divadla DNO Svět podle Fagi. K němu složil Martin E. Kyšperský písně (částečně s výpomocí svého kolegy z kapely Aleše Pilgra a také s textařským podílem Jiřího Jelínka) a ty na konci roku natočila Kyšperského skupina Květy s účastí řady hostů.

V čajové konvici tedy je i není další řadové album Květů. Kyšperského autorský rukopis je zřejmý na první poslech, avšak oproti albům jako Myjau nebo Kocourek a horečka je novinka ještě více zaměřená na texty a především akustičtější (ovšem pozor na výjimky, jako je zběsilá půlminutová Motorka). Přitom album neztrácí hitový potenciál a dokonce si troufám tvrdit, že ze všech dosavadních desek Květů obsahuje hitů nejvíc: Nejtišší kapela, Medvídek, Osnova, Kpt. Lžičko, Oves míru, Noc, Zdají se Androidům sny o el. varhanách?... To všechno jsou písně, které vám po několika málo posleších vlezou do uší, a nemůžete se jich zbavit. A ani za méně výrazná místa (Snajpr, Zuzana) se skupina rozhodně nemusí stydět. Důležité je, že i když některé z písní vznikaly přímo pro divadelní představení, nemáte při poslechu pocit, že byste byli o něco důležitého ochuzeni.

Máte-li rádi slovní hříčky, přijdete si na své zejména v recitovaném opusu O cestování, kterému svůj hlas propůjčil herec Karel Heřmánek („Pláču na posteli v Pakistánu / pak i vstanu“; „Takový je Vatikán, papežův účes z vaty tkán“; „Kdo zná Irák, ví, že domů lze dojet i rakví“). Povedené hrátky však najdeme i v dalších textech: „Čí je to mlhovina?“ (Oves míru), „Ještě pořád mu to pálí“ (Snajpr), „Už i Walęsa si lech v mech“ (Osnova).

V čajové konvici je možná nejpestřejší album Květů i díky účasti hostujících zpěvaček: Jany Kaplanové coby sólistky v Medvídkovi, Lenky Dusilové ve Šnekovi nebo sboru Barová/Redlová/Švarcová/Vébrová v Osnově, O cestování a v Malé přítelkyni.

Květy se na novém albu víc než kdy dřív vzdálili brněnské alternativní škole (existuje-li něco takového), ke které jsou stále ze setrvačnosti přirovnávány. Na druhou stranu i na tomto albu několik (asi nevědomých a rozhodně ne prvoplánových) odkazů na brněnské legendy najdeme. Konkrétně na Petra Vášu myslím při poslechu Kyšperského zpěvu v Kpt. Nemovi nebo u rytmických postupů v Kpt. Lžičko, což je mimochodem velmi pěkně zaranžovaná skladba s pravými kuchyňskými zvuky.

Díky několika písním (Medvídek, Osnova, půvabný Šnek se zpěvem Lenky Dusilové) by si album mohly oblíbit i děti. Na druhou stranu zde svá témata najdou i dospělí – typickým příkladem je Poslední tančírna v Praze nebo Zdají se androidům sny o el. varhanách, tedy píseň s nervním rytmem, kterou ocení ti, kteří vyrůstali na Nirvaně nebo Metallice.

Ze všech těchto důvodů jde asi o nejpřístupnější desku Květů. Skupina však současně zůstává sama sebou a neztratila nic ani ze své hudební hravosti.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Indies Scope
Žánr: alternativa
Celkový čas: 41:13

(Článek vznikl rozířením minirecenze psané pro časopis FOLK)