Čáry máry: Pevným krokem (recenze CD)

I když plzeňskou folkovou scénu z Brna sleduji pouze z povzdálí, našel jsem si v západních Čechách řadu oblíbenců – Strašlivou podívanou, Slepou kolej, EFS, samozřejmě Navzájem, písničkáře Cainea a mnoho dalších. Dokonce mám dlouhodobě pocit, že existuje cosi jako „plzeňský zvuk“, podle něhož interprety ze západních Čech na jeden z prvních poslechů poznáte. Mladá kapela Čáry máry (funguje od roku 2010) v sobě tuto „plzeňskost“ nemá. Po poslechu alba Pevným krokem bych ji nedokázal zařadit k žádnému regionu. Ale to pochopitelně vůbec není na škodu. Čáry máry hrají velmi solidní akustický folk a mají v sobě velký potenciál. Jen se zbavit některých začátečnických chyb…

„Kdo si hraje, nezlobí,“ tvrdí kapela v jedné ze svých písní a jinde přidává: „Baví nás hraní" a přesně tak na mě její tvorba působí. Hraní jako pozitivní činnost, kterou si členové nejen krátí svůj čas, ale kterou pochopitelně obohacují druhé. Nejde o preciznost nebo originalitu, ale o touhu hrát poctivě, co nejlépe a především po svém. Ono „po svém“ platí samozřejmě v rámci žánru, pro který se pětice rozhodla. Jde o akustický folk s výraznými prvky trampského stylu, tedy hudba z dnešního úhlu pohledu konzervativní. Přesto se mladým Západočechům podařilo v žánru, který je pro mnohé dávno za zenitem, přijít s něčím pokud ne úplně novým, pak minimálně hodným pozornosti. Jinými slovy, i když Čáry máry už z podstaty nemohou překvapit novátorstvím, jejich CD v žádném případě nenudí. Toho skupina dociluje třemi cestami – skladatelskou a textařskou pluralitou (téměř všichni členové přispívají autorsky), střídáním hlasů (čtyři z pěti členů se střídají za pěveckým mikrofonem, a tím pádem se dají na formátu alba skvěle kombinovat sóla, dua i sbory) a konečně pestrostí aranžérskou, které kapela dociluje bez hostů (v první řadě zdůrazním výraznou roli houslí; dále se vedle obligátních kytar a basy ke slovu dostává mandolína nebo foukací harmonika).

Album Pevným krokem obsahuje patnáct písní, z nichž mnohé mají potenciál stát se na koncertech hity. Drobné nedostatky kapela zpravidla vyvažuje pozitivy. Například u písně Tulákům, jejíž text se trochu utápí v trampských klišé, zaujme výrazná melodie a bohaté aranže. V písni Herci nevychází frázování („hrajeme miLENce“), ale housle jsou velmi pěkné. Dobře vystavěná je píseň Málo, solidní je úvodní trampský Výlet (jen opět pozor na přízvuky – „na tiCHÉM místě“) a tak bychom mohli pokračovat.

Tím hlavním, na čem by členové skupiny měli ještě zapracovat, je tedy formální stránka textů (především postavení přízvučných slabik). Malá rezerva je v jistotě zpěvu. A vše ostatní už záleží na kapele – do jaké míry chce hrát sice dobře, ale především pro radost, a do jaké míry se chce pokoušet o ještě zajímavější aranžérské a skladatelské úkroky stranou. Nutné to není, protože v rámci žánru Čáry máry nezní špatně. Na druhou stranu už z prvního alba je zřejmé, že právě v aranžérské pestrosti by do budoucna mohla být jejich velká síla, a dalo by se s ní tedy i dál pracovat.

Vydavatel: AVIK
Rok vydání: 2015
Žánr: folk
Celkový čas: 50:12

http://carymaryplzen.webnode.cz/