Blaf: Pop-jewki

K loňskému dvacátému výročí od svého vzniku si jablunkovský Blaf vydal nové studiové album Pop-jewki. Pokud tuto kapelu znáte delší dobu, ničím vás novinka nepřekvapí. Najdete na ní svižné country s originálními texty. Jejich originalita však nespočívá pouze ve slezském nářečí, se kterým by před Blafem asi nikdo country nespojoval. Příběhy, které většinou skládá houslista Blafu Tomáš Tomanek, obstojí nejen po stránce formální, ale i obsahové.

Právě spojení neuvěřitelně vtipných textařových nápadů s "jemnou nesrozumitelností" použitého jazyka činí písně Blafu skutečně svéráznými. Pokud jazyku, která má blíže k polštině než k češtině, nestíháte rozumět, vezměte si na pomoc booklet, který naštěstí všechny texty obsahuje. V úvodních Kyczlích se například zpívá o endoprotézách (znáte jinou country kapelu, která by toto slovo měla ve svém slovníku?), v následujícím Orientu se vedle sebe objeví želvička z Orientu, jejímž Pánem je Alláh, a svatý Mikuláš s čerty a anděly. V Biogradu se s kapelou ocitneme na pláži v Chorvatsku (avšak trochu i na Orlické přehradě), v Kaszně zjistíte, že o bubeníka Jana Kluse projevil zájem Jožo Ráž z Elánu, a ve Zbójnicych se kapela vyrovnává s problematikou vietnamským obchodníků (včetně zvukomalebného citoslovce "ťam, ťam"). V Opici sledujeme příběh sametové revoluce z pohledu třineckého železáře (a ve vedlejším plánu se míhají Kryl, Matuška, Tříska, Jakeš, Hutka i "Spejbl z Hurvinkym"). A asi nejvtipnějším songem je Saddam, napsaný v době první války v Zálivu. Kapela vyzývá Saddáma: "Wróc Kuwait Kuwaitu, kaszli na wojnym. (...) Raczi z nami łykni chmielowej polywki / A prziwicymi se u nas na Ślónsku / Zaparzimy - no trzeba u Stańka / A wedle v kościele za tebie msza beje."

Jinými slovy: Blaf zpívá velmi vtipnou formou o velmi vážných věcech. Osobní prožitky se prolínají se záležitostmi obecného významu, skutečnost s fikcí. K tomu si navíc musíte přimyslet hlášky typu "We Blaf You!" (Kaszna) nebo originální rýmy jako "Tam pod piecami tawili ocel szpinawi chłopi / A każdóm wiete zaczinali na ku... nebo do pi..." (Kolynda II).

Vedle textařské originality Blaf na svém albu předkládá i poměrně slušnou muzikantskou úroveň. Banjo Pavla B. Sikory žene většinu skladeb svižně kupředu, výrazné jsou housle Tomáše Tomanka (Żabki), zatímco kytary Honzy Pazdery až na výjimky (Zafujane) jistí kapelu v pozadí. Rytmická sekce Jan Klus (bicí) a Robert Kulka (basa) je standardně přesná, nijak zvlášť nevyčnívá, avšak písničky vhodně podepírá. Celkově výkony členů Blafu nejsou špičkové či virtuózní, avšak písním slouží výborně. Tomáš Tomanek není excelentní zpěvák, ovšem jeho syrový projev se k nářečním textům výborně hodí. Jsem přesvědčený, že spisovaná čeština by mu příliš nesedla, nicméně měkká polská "i", tvrdá " ł " a pro české ucho neobvyklé kombinace sykavek mu jdou skvěle, stejně jako přízvuky na předposlední slabice.

Česká country scéna je poměrně nudná. Až na několik výjimek (Greenhorns) ji zastupují nezáživné kapely a solisté, kteří opakují stále stejné textové motivy. U Blafu nemusíte mít strach, že se na vás z cédéčka bude hrnout jedno klišé za druhým. Právě díky kapelám, jako je Blaf, nemusíme nad skomírající českou country muzikou lámat hůl.