Folk na Proglasu
Folk a příbuzné styly jsou důležitou součástí našeho hudebního vysílání včetně rozhovorů a dalších specializovaných pořadů. Vedle především českého se věnujeme i world music.
Andrtová-Voňková Dagmar: Milí moji
Osm písní s hosty a 26 skladeb naprosto sólových přináší dvojalbum, na jehož dramaturgii řadu měsíců spolupracovala interpretka se zástupci vydavatelství Indies. Základ byl jasný: kompletní obsahy dvou prvních zpěvaččiných LP desek (<b>Dagmar Andrtová-Voňková </b>a <b>Živá voda), </b>doplněné o bonusy. Oněch bonusových nahrávek bylo k dispozici více než oněch devatenáct, které se nakonec k posluchačům dostaly. Navíc se nové nahrávky vynořovaly z šuplíků i v době, kdy už deska byla téměř hotova a kdy podle původních plánů měla dávno být na trhu. Nicméně nakonec jsme se dočkali. Před sebou máme dva disky plné úchvatné muziky, které první dámu českého písničkářství představují dostatečně pestře
Fleret: Pumkanonem
Natáčení nového alba <strong>Pumkanonem</strong> předcházelo personální zemětřesení v kapele <strong>Fleret</strong>. Ze staré sestavy zůstala pouze základní dvojka Zdeněk Hrachový (zpěv, kytara) a Staňa Bartošík (housle, zpěv), zatímco celý zbytek se obměnil. Rytmiku tedy nyní obstarávají Tomáš Vunderle (basa, občas elektrická kytara) a Jiří Hlavnička (bicí), na elektrickou kytaru hraje Vítek Rokyta. V tomto složení natočil Fleret svou zatím nejpestřejší, nejšílenější, nejbarevnější, nejulítlejší desku. Přesto si troufnu tvrdit, že Vizovjané stále hrají folk
Baur Dušan: A ticho mluví
<strong>Dušan Baur</strong> pracuje jako moderátor Radia Proglas od roku 1995. Tak dlouho je tedy mým kolegou. Proto velmi dobře vím, že Dušan vedle moderování umí kouzlit a také skládá písničky. V hitparádě <strong>Kolem se toč</strong>, kterou připravuji, už bodovala řada Dušanových skladeb - velmi se dařilo například vtipné a dloooouhé bajce o <em>Veverce. </em>Vedle <em>Veverky </em>složil Dušan i <em>Křečka, </em>avšak ani jeden z hlodvaců se na jeho první album <strong>A ticho mluví </strong>nedostal. A to je dobře...<!-- )-->
Martinová Věra: Kytarová
<p>Ve druhé polovině 80. let patřila <strong>Věra Martinová</strong> k
nejpopulárnějším českým zpěvačkám. Písničky jako <em>Malý dům nad skálou, Až na
vrcholky hor </em>nebo <em>Dala jsem lásku řekám </em>patřily k tomu lepšímu, co
pouštěla do éteru tehdejší stanice Hvězda (předchůdkyně dnešního Radiožurnálu).
Nicméně nešlo tehdy o nic jiného než o střední proud říznutý country, styl,
který uspokojoval tehdejšího (i dnešního) průměrného posluchače rádia, které se
neorientovalo v první řadě na hudbu. V 90. letech se Martinová pokoušela jemně
koketovat s písničkářským folkem, s hudbou, ve které o něco lépe vyniknou finesy
textů i zpěvu. Mezi folkovými fanoušky si nové příznivce našla, avšak obrovský
úspěch s countrypopovým repertoárem se neopakoval. Nyní se zpěvačka pokouší o
kombinaci prvků svých dvou "kariér". Oprášila staré hity z 80. let a dala jim
křehký folkový kabátek...<!-- )--></p>
Žalman & spol.: Nápis na štítu domu
<p>Žalman natočil nové řadové album. Od předchozího V roce jedna je dělí tři
roky, což v dnešní době není ani nadměrný autorský přetlak, ani známka
nedostatku invence. Je to prostě taková běžná doba k vydání cédéčka, zvlášť když
v mezičase vyšel reprezentativní výběr ze starších desek...<!-- )--></p>
Alibaba: Brána se otvírá
Když jsem loni v dubnu zval do pořadu <strong>Jak se vám líbí</strong> středomoravskou kapelu <strong>Alibaba</strong>, neměl jsem k dispozici ani demo. Skupina hrála přímo v našem studiu a i když jsem tuto živou nahrávku později používal pro vysílání, bylo mi jasné, že pěkným písničkám Alibaby by prospěla studiová práce a víc času pro natáčení. Od října do prosince vznikalo ve Štramberku první oficiální album skupiny. Kapela si na něm dala záležet a za výsledek se v žádném případě nemusí stydět...<!-- )-->
Cymbelín: Etno Underground
<strong>Cymbelín</strong> hrával velmi příjemný folk s klávesami (a taky s kytarou, basou, klarinetem a houslemi). Loni se čtyřčlenná sestava rozšířila o bubeníka, z čehož mohl vzniknout melodický folkrock. Nestalo se tak. Přidáním bicích totiž nebylo jedinou změnou ve směřování kapely. Cymbelín se rozhodl radikálně změnit svůj styl: ubylo přímočarých (či průzračných) folkových prvků, ubylo akustiky. Zvuk z(mo)hutněl, klarinetu je rovnocenným (a mnohdy rovnocennějším) partnerem elektrická kytara, přibylo klávesových ploch (a dalších elektronických zvuků), houslisa Pavel Rajmic dává před houslemi přednost baskytaře. Jako pilotní projekt svého nového směřování natočil Cymbelín sedmipísňové demo...
Krock: Malý princ
<p>Složit písničkové pásmo na motivy světoznámé knihy je těžké. Složit
<em>dobré</em> písničkové pásmo na motivy svěoznámé knihy je <em>velmi</em>
těžké.<strong> Mila Fuxa</strong>, polovina folkového dua
<strong>Krock</strong>, vyšel z této zkoušky se ctí. I když výsledek není bez
chybiček a i když zdaleka ne všechny jeho části jsou stejně silné, nemám při
souvislém poslechu díla pocit nudy a několik melodií se mi ihned vrylo do
paměti...<!-- )--></p>
Terebint: Ze džbánu
<p>O druhém albu brněnského <strong>Terebintu</strong> (i o kapele samotné) se
něco málo dozvíme už při poslechu úvodní skladby <em>O krok dál. </em>Zatímco
druzí volí pro úvod desky často rychlou (a krátkou) vypalovačku, která má za
úkol zaujmout na první poslech, Terebint začíná nejdelší, téměř šestiminutovou
baladou. Kdyby mě nerušily časté gramatické rýmy (zbývá/neubývá, den/sen,
zmůžou/můžou), řekl bych, že jde o solidně zahraný folk bez větších
festivalových ambicí. Prostě kapela se slušnou úrovní, za kterou se nemusí
stydět; jenže takových procházejí jen konkurzem Zahrady každoročně
desítky...<!-- )--></p>
Marcipán: Polajko!
<p>Špatně se píše o tak neuchopitelné kapele, jako je pražský
<strong>Marcipán</strong>. Vždyť na albu <strong>Polajko!</strong> (což je
mimochodem už druhá položka v diskografii souboru) se najdou odkazy snad na
všechny myslitelné hudební žánry. Vždyť se zde v jedné kapele sešli lidé se
zkušenostmi s gregoriánským chorálem a z prapůvodní <strong>Českomoravské
hudební společnosti</strong> (houslista a kapelník Jiří Hodina), z barokní hudby
(klavíristka Martina Přibylová), z<strong> Manon 15</strong> nebo
<strong>Chinaski</strong> (bratři Ondřej a Štěpán Škochové, tj. kytarista a
saxofonista) a ze symfonického orchestru či jazzu (kontrabasista Tadeáš
Mesany)!...<!-- )--></p>
Seznamte se s novým albem valašské křesťanské kapely Adorare
Brazilský hudebík Cládio Jorge spojuje sambu a jazz.
Poslechněte si rozhovor s
