Robert Cray: Covid, to bylo divné období

V rozhovoru se Roberta Craye mimo jiné ptáme, jak prožíval období covidu. Odpovídá: „To období bylo celé takové divné. Navíc jsme se na konci roku 2019 s rodinou rozhodli, že se přestěhujeme. Nabídli jsme svůj dům k prodeji a podařilo se nám jej prodat v květnu 2020. V období epidemie jsme se tedy stěhovali. Na novém místě bylo potřeba udělat některé nutné práce, což zabralo určitý čas, takže na tvorbu jsem neměl moc pomyšlení.“

Těsně před začátkem epidemie, v únoru 2020, vydal Cray své zatím poslední album That’s What I Heard, které natočil ve spolupráci s producentem Stevem Jordanem. V pořadu této nahrávce věnujeme zaslouženou pozornost. Kytarista například líčí, jakým způsobem na ni vybírali skladby: „Když jsme chystali tuto desku, Steve mi zavolal, že bych si měl pořádně poslechnout jednu určitou kompilaci. Už si nevzpomínám na její název, ale objednal jsem si ji a první píseň na ní byla My Baby Likes to Boogaloo od Dona Gardnera. Okamžitě jsem Stevovi volal, že tuto píseň musíme nahrát. A on mi odpověděl: Jasně, já vím. A budu v ní hrát na bicí. – A tak jsme začali. Z téže kompilace jsme vybrali ještě další píseň, přidali jsme několik mých oblíbených jako například Burying Ground od gospelové skupiny The Sensational Nightingales nebo You’ll Want Me Back od Curtise Mayfielda. S dalšími nápady přišli muzikanti z kapely, a tak deska pomalu vznikala.“ Svého producenta, se kterým mimochodem spolupracuje dlouhodobě, pak Cray popisuje slovy: „Dokáže vykouzlit skvělou náladu, navodí ty správné vibrace. Prostě dělá svou práci dobře.“