Khalif Wailin’ Walter: Mám rád, když moje kytara zpívá

Své nové akustické album jste nahrál pod pseudonymem K Walters. Proč?

Můj základní hudební projekt je moje kapela, se kterou – pod značkou Khalif Wailin’ Walter – hrajeme hudbu na pomezí funku a blues. Mimochodem chystáme se na natočení nového alba s dechovými nástroji a varhanami. A kromě toho mám druhý projekt, který jsem chtěl od této skupiny odlišit. Pod jménem K Walters nehraji jen blues – je to spíše písničkářská deska. Svou hudbu tedy prezentuji pod dvěma různými značkami.   

Jak vznikly písně, které na tomto sólovém albu hrajete?

Některé z těch písní jsou už trochu starší – možná čtyři nebo pět let. Loni se mi přihodilo to, že jsem byl přesycen hudebním byznysem a potřeboval jsem si dát trochu pauzu od hraní. Ale zároveň se chci dál hudbě věnovat, ale potřeboval jsem nějakou novou výzvu. A tak jsem vzal do rukou akustickou kytaru, která má sice šest strun jako kytara elektrická, ale ve skutečnosti je to úplně jiný nástroj. Musel jsem se tedy učit hrát trochu jinak a také najít takovou polohu hlasu, která by se k tomuto nástroji hodila. K tomuto objevování nového nástroje jsem použil některé své starší písně. Když jsem je pak přehrával přátelům, říkali, že by to mohlo být skvělé album. Já jsem zpočátku tvrdil, že to žádné album nebude, že je to jen výběr písní, které mám rád. Prostě jsem dal k sobě skladby, které se nehodily do projektu Khalif Wailin’ Walter, ale mně se líbí.    

V čem je pro vás hra na akustickou a elektrickou kytaru jiná?

Akustickou kytaru vnímám jako rytmický nástroj. Možná v těch písních postřehnete prvky, které jako by pocházely z hiphopu. Já totiž nejsem příliš dobrý hudebník ani zpěvák a při hraní to musím něčím kompenzovat. Jenže když hraju na akustickou kytaru, jsem to pouze já a nástroj. Dospěl jsem tedy k tomu, že výsledek vylepšit tak, že moje kytara bude zároveň suplovat bicí nástroje. Proto hraji na akustickou kytaru více rytmicky, zatímco moje hra na elektrickou kytaru je mnohem „košatější“, protože mám kolem sebe své spoluhráče. Mám rád zvuk elektrické kytary, například v kombinaci s varhanami. Zvuk mé velké kapely je ovlivněn bigbandy, mám rád bohatou harmonickou složku. S tou však mohu pracovat jen při hře na elektrickou kytaru, kdy mám kolem sebe další hráče a sama kytara nemusí zaujímat tolik prostoru. Je to tedy jednak otázka prostoru, jednak otázka rytmu. To jsou dva různé přístupy, které používám.   

Mluvíte o bigbandech, ale vycházíte z blues. Vnímáte jazz a blues jako jednu nádobu, z níž čerpáte?

Ano i ne. Jazz a blues sice vznikly v téže oblasti, ale jazz vnímám jako hudbu s komplexnější harmonickou složkou. V blues jde především o pocit. Ale já rád čerpám z toho nejlepšího z obou těchto stylů. Řekl bych, že moje hudba je trochu složitější než běžné blues – to je právě ta inspirace bigbandy. Ale pokud jde o vyvolání pocitu, mám rád dlouhé a pomalé melodické linky, jaké měl ve svých písních třeba Albert King nebo Albert Collins . Mám rád, když moje kytara při sólech zpívá. To si tedy beru z blues, zatímco harmonicky cítím spíše jazzově. Obojí tedy míchám.   

Co dalšího plánujete?

Mám i nový projekt s kapelou. Byli jsme ve studiu loni v červenci a nahráli jsme šest nových písní. V tomto případě to bude velmi funky album. Kapela je početnější než dřív, budu tam mít varhany a dechové nástroje. Popsal bych to, jako kdyby se potkali raper 2Pac s bluesovým kytaristou Sonem Housem a s Jimim Hendrixem a napsali by repertoár společně. Tak to bude znít. Bude to určitě zajímavé CD i proto, že jsem se zdokonalil v psaní písní a konkrétně ve vytváření písňových příběhů. Předtím, než jsem odjel na toto turné, jsem svému vydavateli poslal demonahrávky. Uvidíme tedy, jak se tento projekt bude dál vyvíjet. Ale zní to podle mne opravdu velmi dobře.