Catfish: Rock, nebo blues? Dopředu to nevíme

Rozhovor s britskou skupinou Catfish

Paule, předpokládám že Matt jako váš syn se k rocku a blues dostal díky vám. Ale jak jste tuto hudbu objevil vy?

Paul Long: První kapela, jejíž hudbě jsem skutečně propadl, byli na začátku 70. let Little Feet. Měli v repertoáru mimo jiné některé skladby od Howlin’ Wolfa a Muddyho Waterse a mně se moc líbilo, jak hráli. Rozhodl jsem se tedy, že budu pátrat po jejich vzorech a dostal jsem se právě k Howlin’ Wolfovi a jeho skladbě Smokestack Lightnin’. Tak jsem se tedy na cestě zpět proti proudu času dostal k úžasným nahrávkám. Platí to myslím obecně. Když budete pátrat po tom, co tu bylo dříve, objevíte krásné věci. Ale to samozřejmě neznamená, že by mne osobně a naši kapelu neovlivňovala i současná hudba.

Jakým způsobem v Catfish tvoříte písně?

Matt Long: Skupina Catfish měla na počátku v repertoáru především převzaté skladby. Hráli jsme po barech a hospodách, abychom si vydělali nějaké peníze a pobavili se. Potom jsme vydali album s převzatými skladbami, ale protože jsme chtěli, aby se o kapele v našem žánru vědělo a psalo, soustředili jsme se na skládání vlastních písní. Tak postupně vzniklo naše druhé album Broken Man, které je po stylové stránce velmi pestré. To je dáno tím, že každý z nás má jiný hudební základ, inspirujeme se jinými umělci. Tím pádem můžeme pracovat s různými úhly pohledu. Zatímco mne ovlivnil rock, metal a samozřejmě blues, Paul má rád progresivní rock a hudbu 70. let, ale i další žánry. Své hudební preference přináší i basista Adam a všechny tyto vlivy se pak slévají do jednoho společného zvuku. Nikdy nevíme, čemu se budeme věnovat příště a jak bude vypadat naše další skladba. Nikdy si předem neříkáme, že to bude blues nebo rock nebo cokoli jiného…
Paul: Znamená to, že na obou našich autorských albech najdete velký rozptyl hudebních stylů – od hlasitého rocku až po tiché klavírní balady. Rozdíl je v tom, že na nové desce jsme už více písní psali společně.

Styl vašeho psaní se tedy vyvíjí?

Paul. Ano, mění se to. Původně jsme psali každý zvlášť, ale například na novou desku jsem složil píseň Ghosts a něco mi v ní scházelo. Proto jsem Matta požádal, aby mi s ní pomohl. Někdy máme prvotní nápad, začneme na písni pracovat, a na konci procesu vznikne něco úplně jiného, než jsme původně předpokládali. Třeba právě píseň Ghosts byla původně tak trochu ve stylu Stevieho Wondera, což samozřejmě nebylo špatné. Ale nakonec jsme z ní i na základě jejího textu udělali rockovou baladu. Je to pořád tatáž píseň, ale zvuk je naprosto jiný. Je tedy zajímavé, jak taková spolupráce dvou autorů může skladbu posunout.

Matt: A někdy ponecháme původní nápad. Například úvodní skladba nového alba Up In Smoke mě napadla jedno odpoledne a ponechal jsem ji přesně v tom tvaru, jak jsem ji složil. Není to tedy tak, že bych si dopředu řekl, jak bude nová skladba vypadat. Všechno je to přirozený proces.

Jak důležité jsou pro vás texty písní?

Paul: Texty jsou pro nás velmi důležité. Jejich psaním trávíme spoustu času a někdy si dokonce říkám, jestli to nepřeháníme. Vždyť kolem sebe slyšíme tolik písní se špatnými texty… Nicméně pro nás jsou slova opravdu velmi důležitá. Mnoho našich posluchačů nás sice vnímá především skrze hudbu, ale já jsem moc rád, když za mnou po koncertě přijde někdo, komu se líbily texty našich písní.

Matt: Pro mne je navíc důležité vyprávět písní příběh – zvlášť v žánrech, jako je blues nebo blues-rock. Není můj styl zazpívat dva verše, zahrát desetiminutové kytarové sólo, pak ještě jeden verš a píseň končí. Nic proti tomu, ale já to takhle nedělám. Potřebuji, aby texty mých písní byly víc strukturované. Nehraju přímočaré blues jako někteří jiní skvělí muzikanti na tomto festivalu. Já mám raději hudbu, u které musíte trochu víc přemýšlet. Jsem vlastně písničkář.

Paul: V naší kapele je pro mne opravdu nejdůležitější hrát své vlastní písně a vyprávět příběhy.

Mělo by určitý příběh tvořit i celé vaše album?

Paul: Písně se musí jedna k druhé hodit. Naše album sice není konceptuální, ale měli byste z něj mít pocit, že ty skladby tvoří jednu rodinu. Je to dohromady jeden celek a to je opravdu důležité.

Matt: Snažíme se například na každé album zařadit jednu optimistickou píseň.

Paul: Ale obecně písně tvoříme tak, aby jako celek dávaly smysl. Jakmile máme prvních deset skladeb napsaných, nejdeme hned do studia, ale přemýšlíme, jak budou znít dohromady a pracujeme na nich skutečně jako na albu.