Amiya: Blues je součástí polské kultury

Rozhovor s polskou zpěvačkou Amiyou

Zpíváte blues, ke kterému patří jak vlastní tvorba, tak standardy a další úpravy cizích skladeb. Jaký je váš vztah ke coververzím?

Nezpívám coververze. Ale líbí se mi, když to někdo dělá a dělá to dobře. Je spousta kapel, které se zaměřují na převzaté skladby a opravdu to dělají skvěle. Ale já to tak necítím. Nemohla bych zpívat píseň, kterou napsal někdo jiný, interpretovat ji po svém. Vlastně jediný cover, který jsem udělala, byla píseň Qué Lío od portorického zpěváka Héctora Lavoe. Tam mě totiž napadlo nové aranžmá a chtěla jsem si to vyzkoušet. To je jedna z mých nejnovějších písní. Jinak ale nejsem ten typ zpěvačky, která by se zaměřovala na cizí skladby. Nehodnotím to, nepovažuji to za dobré ani špatné, ale mně to prostě nesedne. Potřebuji, aby píseň skutečně vycházela z mého srdce. Zpívám tedy vlastní věci.    

V Polsku jste dostala cenu za Objev roku na bluesové scéně a máte na svém kontě i další ocenění. Jak jsou pro vás důležitá?

Pro mne je hudba v první řadě umění. Potřebuji být autentická. Různá ocenění pro mne tedy nejsou tím hlavním cílem. Nezpívám pro to, abych vyhrávala soutěže a byla úspěšná. To by podle mne nebylo správné. Ale když dáte do něčeho celé své srdce a duši, zpíváte, tvoříte novou hudbu, a lidem se to nejen líbí, ale nakonec vás ještě ocení v nějaké anketě a vy získáte cenu, pak je to krásné. Lhala bych tedy, kdybych říkala, že z toho nemám radost. Takže ano, je to skvělé, opravdu.       

Může vůbec polská nebo obecně evropská zpěvačka zpívat blues dostatečně autenticky?

Myslím si, že blues je součástí polské kultury. Když jsem vyrůstala, poslouchala jsem zpěváky, jako byl například Ryszard Riedel z polské skupiny Dżem. Moc pěknou věc mi řekla Brenda Boykin, slavná bluesová a jazzová zpěvačka. Vyrůstala jsem ve Wupertalu a právě tam Brenda žije. Znám ji tedy velmi dlouho a spřátelily jsme se. Když mě poprvé viděla na pódiu, řekla mi, že jsem jako bluesová interpretka naprosto přirozená a že na to nemám nikdy zapomenout. Když mi něco takového řekla, cítila jsem se krásně. Uvědomila jsem si, že blues opravdu cítím. Bylo to tedy pro mne vždy něco naprosto přirozeného. Blues je něco, co si člověk nemůže vybrat. Když opravdu zpíváte ze srdce, blues přijde samo. Není to tedy hudební žánr, pro který bych se rozhodovala. Tak to u blues nefunguje.  

Na čem v současné době pracujete?

Pracuji na svém třetím albu. Bude celé v polském jazyce a vzniká trochu jiným způsobem. Byla jsem vždy zvyklá tvořit sama, u sebe doma. I teď sice píšu hudbu já, stále to budou moje kompozice a moje texty, ale tentokrát nosím syrový materiál, takové demo nahrávky, ostatním v kapele a na aranžích už pracujeme společně. Nové skladby tedy budou určitě zvukově bohatší než ty, které jsem vytvářela sama doma.    

Co ještě o albu můžete prozradit?

Všechny písně na mé nové album jsou už napsané. Bude to vlastně minialbum s šesti písněmi, z toho čtyři budou úplně nové. Všechny jsou v polštině. Už dříve jsem zpívala polsky, ale toto bude moje první nahrávka kompletně v mém mateřském jazyce. Žánrově půjde o směs blues, soulu, hodně funku a groovu, bude to velmi hlasité… Po hudební stránce to tedy bude dost jiné. Ale témata písní jsou pořád stejná – můj život, mé zkušenosti, já jako lidská bytost. Tohle zatím mohu o nové nahrávce prozradit.