Slyšte, lidé! – Žalmy po roce 2020

Album Gilgul Davida Dorůžky, Roberta Fischmanna a Martina Nováka je postavené na židovských hudebních tradicích, především na tradici synagogální hudby střední Evropy. Samotný název Gilgul znamená mimo jiné „cyklus“ a odkazuje k představě opakování a návratů – k přírodním cyklům, k hebrejskému lunisolárnímu kalendáři i k pravidelně se vracejícím svátkům a rituálům. Právě tento princip je důležitý i pro šabatovou část alba: hudba vychází z konkrétních modliteb a melodií spojených s pravidelně se opakujícím začátkem šabatu. Gilgul zároveň ukazuje, že zhudebnění biblického textu nemusí znamenat doslovné zhudebnění jeho slov. Dorůžka, Fischmann a Novák vytvářejí vlastní hudební jazyk, v němž se potkává židovská tradice s jazzem, improvizací a velmi neobvyklým obsazením elektrické kytary, fléten a bicích a perkusí. Za pozornost stojí i širší osobní rovina celého projektu. Dorůžka i Fischmann se vracejí ke svým židovským kořenům v generaci, která podle jejich slov vyrůstala ještě za komunismu, ale většinu života už prožila ve svobodné společnosti. Jejich přístup proto není snahou o rekonstrukci nějaké „čisté“ podoby židovské hudby. V případě Žalmu 92 v jejich podání je zajímavé právě to, že text spojený po staletí se šabatem dostává na albu Gilgul novou, čistě instrumentální podobu a prostřednictvím jazzového tria znovu vstupuje do současného hudebního života. 

Biblické motivy a verše do svých autorských písní zasazuje slovenský kytarista a písničkář Ján Horňák na albu Vselén v nás. Album obsahuje také jeden žalm, Žalm 31 – Hesed. Horňák jej nebere jako izolovaný biblický text, ale začleňuje jej do své osobní křesťanské výpovědi. Skladba začíná a končí zvoláním „Kyrie eleison, Christe eleison“, tedy prosbou „Pane, smiluj se“, a žalmové verše se v ní přirozeně prolínají s křesťanskou modlitbou. Výsledkem proto není prosté zhudebnění celého žalmu od prvního do posledního verše, ale současná píseň, v níž vybrané části biblického textu vytvářejí její hlavní duchovní a tematickou osu. Žalm 31 navíc patří k textům, které mají výraznou modlitební a osobní povahu. Mluvčí žalmu prochází situací tísně, obrací se k Bohu s prosbou o pomoc a současně vyjadřuje důvěru, že Bůh je jeho útočištěm. Hudebník tak prostřednictvím starobylého biblického textu formuluje něco, co může fungovat i jako současná osobní modlitba.

Pausis je kolektiv kolem řeckého hudebníka Theodorose Koumartzise, jehož hlavním nástrojem je starořecká lyra. Album Pausis vyšlo v roce 2023 a představuje spojení nástrojů inspirovaných hudebními kulturami dávného Středomoří s elektronikou, současnou rytmikou, ženskými vokály, houslemi, dudukem, sitárem, klavírem a perkusemi. Skladba s názvem Journey není tradiční písňové zhudebnění celého Žalmu 92, spíše současná kompozice inspirovaná jeho obsahem a obrazem hudební chvály. O to zajímavější je právě spojení žalmového textu se starořeckou lyrou – nástroj, který si dnes představujeme především v souvislosti s antickým Řeckem, se zde stává prostředkem současné duchovní hudby a znovu získává funkci, kterou měl i v dávných představách o hudbě – doprovázet člověka při vyjádření toho, co přesahuje běžnou řeč.

Jan Knížek je dlouholetým vedoucím chval v Křesťanském společenství Praha a jeho album album Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? je složené ze zhudebněných biblických textů včetně žalmů. Výrazná je především skladba Všechnu naději jsem složil v Hospodina, jejímž základem je Žalm 40. Text začíná vyznáním „Všechnu naději jsem složil v Hospodina“ a pokračuje obrazem člověka, kterého Bůh vytáhl z jámy, postavil na skálu a vložil mu do úst novou píseň. Právě „nová píseň“ je jedním z motivů, které se v žalmech opakují – a pro naše téma je to téměř programové – starý biblický text se znovu stává novou písní. 

Album s židovskou duchovní hudbou natočil slovenský zpěvák Juraj Adamuščin s doprovodem Komorního orchestru ZOE, jehož smyčcový zvuk dodává písním téměř klasický charakter. Aranžéři vytvořili zvláštní mezistupeň mezi židovskou lidovou a duchovní hudbou, world music a komorní hudbou. Adamuščin k židovské tradici přistupuje jako člověk, který sám z židovské rodiny nepochází. Vysvětluje, že ho tyto písně přitahovaly mimo jiné proto, že judaismus vnímá jako jeden z kořenů křesťanství, v němž sám vyrůstal. To dává výběru žalmů ještě jednu zajímavou rovinu – biblické texty, které vznikaly jako součást izraelské a později židovské modlitební tradice, zde prostřednictvím slovenského interpreta znovu ožívají v prostředí současné evropské hudby. Skladba Songs Of Peace je tvořena Žalmy 122, 24 a 121 a modlitbou Otče nás, Králi náš. 

Skrytá v Tebe je album žalmů v podání slovenské zpěvačky Miriam Kaiser. Ta říká, že si žalmy oblíbila natolik, že se staly její pravidelnou četbou – obrazně je měla „každé ráno k snídani“ jeden žalm. Zároveň vnímala od posluchačů přání, aby žalmy zhudebnila. Při četbě pak někdy zažívala velmi silný pocit, že ji konkrétní text přímo vybízí k hudebnímu zpracování. V takové chvíli vzala mandolínu nebo jiný jednoduchý nástroj a začala na text komponovat. Hudebně je Skrytá v Tebe podle Miriam Kaiser o něco popovější a písničkářštější než její předchozí album Šalamúnova sieň. Základ tvoří smyčcové kvarteto, ale jednotlivé skladby dále rozšiřují klavír, kytary, dechové nástroje, perkuse a jemná elektronika. Důležité přitom je, že zpěvačka chtěla vytvořit písně, které nezůstanou pouze koncertním repertoárem, ale mohly by si je převzít také chválové skupiny a další hudebníci. Proto jí záleželo na jejich zpěvnosti a přístupnosti. Už se ostatně setkala s tím, že její skladby někdo převzal a hrál v kostele; postupně chce zveřejňovat také akordy a další materiály. Kaiser se přitom nesnaží z textů odstranit všechno, co je temné nebo obtížné. Naopak si všímá, že v současné chválové hudbě podle ní někdy chybí smutek, bolest a zkušenost člověka, který prochází těžkým obdobím. U žalmů je přitom právě tato poloha velmi výrazná.

Písně v angličtině, slovenštině a španělštině a najdeme na albu Coração – což je pro změnu portugalský název – slovenské zpěvačky Ivany Mer. Skladba Move – Salmo 23 je úprava téhož žalmu, který jsme poslouchali v podání Miriam Kaiser. V tomto případě nejde o album žalmů, ale o žalm jako součást velmi osobního autorského alba. Celá nahrávka má ovšem duchovní a kontemplativní charakter. Album vypráví o člověku, jehož životní zkušenost vede k nově nalezenému vztahu s Bohem. Žalm zde tedy není izolovanou biblickou vložkou, ale přirozeně zapadá do duchovní linie celé nahrávky.

Pod albem Zpěvy zbožných je podepsaná Sára Mertová a její otec, písničkář Vladimír Merta. Čerpají z chasidského a obecně židovského hudebního prostředí. Vladimír Merta vytvořil pro album vlastní instrumentální doprovod a všechny nástroje sám nahrál. V písni By the Waters of Babylon, U vod babylonských, můžeme sledovat, jak se biblický text spojený s velmi konkrétní historickou zkušeností židovského národa přenáší do nového hudebního prostředí. Oba Mertovi mají k židovskému repertoáru dlouhodobě blízko díky svému působení v souboru Mišpacha, který se od 80. let věnoval židovskému folkloru v jeho duchovní i světské podobě. Vedle tohoto jednoho žalmu album obsahuje například ústřední vyznání židovské víry z Deuteronomia, text z knihy Přísloví a další modlitby nebo texty spojené s židovskými svátky a bohoslužbou.

V roce 2021 vyšlo album Missa intima/Hrad v nitru autorů Josefa Fojty a Emanuela Míška. Jejich duchovní písně interpretuje sbor Anima Una a komorní orchestr Musica Festa. Výsledkem není čistě klasická duchovní hudba. V nahrávce jsou slyšet také vlivy moravského folkloru a písničkářství. Součástí alba je Žalm 148, který patří k výrazným chvalozpěvům celého žaltáře. Jeho základním principem je univerzální výzva ke chvále Hospodina. Nechválí přitom pouze člověk – k chvále jsou zváni andělé, nebeská tělesa, přírodní živly, hory, stromy, zvířata i lidé. Žalm tak postupně rozšiřuje prostor chvály od nebes až k celé zemi. Žalm se zde stává součástí širšího autorského duchovního díla.

Žalm 23 je mimořádně univerzálním textem důvěry – nejde o tvrzení, že člověk nikdy nezažije problémy, ale o přesvědčení, že ani v obtížné situaci nezůstává sám. Skladbu Mkhulu Longakimi, úpravu tohoto žalmu, najdeme na albu Imphilo hudebníka Bholoji z jihoafrického Eswatini. Celé album vznikalo jako způsob, jak překonávat nejrůznější životní výzvy. Do tohoto rámce dobře zapadá i duchovní rozměr alba – některé skladby jsou velmi osobní výpovědí, jiné mají charakter povzbuzení nebo vyznání. Hudebně stojí nahrávka především na Bholojově zpěvu a akustické kytaře, doplněné o další kytary, baskytaru, perkuse, smyčce, mandolínu a klávesy. 

V roce 1983 vyšlo album War irské skupiny U2. Jako poslední píseň je na tomto albu poznamenaném tématy násilí, konfliktu a politického napětí, píseň 40, což je zhudebněný Žalm 40, ten o „nové písni“. Místo dalšího protestu tak na albu zazní modlitba a čekání na vysvobození. U2 tedy vzali starověký text o čekání, vyslyšení, záchraně a nové písni a zasadili jej do rockového alba o válce a násilí. Z původně individuálního žalmového vyznání se postupně stává jednoduchý, opakovaný refrén. Právě tady je krásně vidět, jak může být biblický text při zhudebnění zjednodušen, aniž by ztratil svůj základní smysl. U2 nevytvářejí převod celého žalmu, ale vybírají několik jeho obrazů a nechávají je působit prostřednictvím opakování. V roce 2023 U2 píseň natočili znovu v intimnější podobě a umístili ji jako úplný závěr čtyřicetipísňového projektu Songs of Surrender. Žalm 40 se tak u U2 stal nejen zdrojem textu jedné písně, ale jakýmsi obloukem spojujícím začátek jejich kariéry s jejich hudebním pohledem o čtyřicet let později.