Slyšte, lidé!: Profil Dana Bárty

Pořad sice vznikl u příležitosti vydání nového Bártova alba Maratonika, avšak uslyšíte v něm i ukázky ze zpěvákových starších nahrávek. Na otázku publicisty Leoše Kofroně z časopisu Rock & pop, jakou důležitost přikládá pořadí skladeb na albu, Dan Bárta odpovídá: „Album není román a jednotlivé písničky nejsou kapitoly. Spíš je to taková sbírka povídek, kde každá z nich obstojí sama o sobě, ale jejich autor si dává pozor na to, v jakém pořadí půjdou za sebou a jestli v nich náhodou není ještě nějaká další skrytá nit, kterou sleduje třeba jen on sám, jelikož pro ostatní není tak důležitá. Navíc celá deska by měla mít svoji dynamiku, vrchol, logiku. Skutečným jednotícím prvkem je, že ji natáčí skupina lidí, kteří se v tu chvíli nacházejí v nějakém spolutvoření a spoluhraní.“

Zatímco dříve jeho nahrávky vydávaly velké společnosti, nové album Maratonika si Bárta vydal na vlastní značce Taita Records. Na otázku, jako to přináší výhody a jaké nevýhody odpověděl: „Nevýhodou je především risk. Člověk se může snadno dostat do fáze, kdy to celé může přijít vniveč, včetně prostředků vložených do výroby nosiče. A to už vůbec nemluvím o vlastní práci nebo dokonce o výdělku, díky němuž by si člověk mohl koupit lepší nástroj nebo natočit další desku. Ale klíčová pro nás byla svoboda. Svoboda v tom smyslu, že už se opravdu nemusíme zabývat názory lidí z vydavatelství. Nebude nás už nikdo tlačit, abychom psali písničky kratší než tři minuty, nebo nám vysvětlovat, že pět čtvrtin není rytmus, který by potěšil většinového posluchače. Takové věci už nechci nikdy poslouchat, raději budu dělat to, co mám rád. To je totiž nutná součást tvůrčí svobody.“

Maratoniku natočila staronová sestava skupiny Illustratosphere. „Staronová“ proto, že se do ní po letech vrátil kytarista Miroslav Chyška, se kterým Dan Bárta kdysi kapelu zakládal. „Snažíme se vrátit zpátky ke kořenům naší tvorby,“ řekl zpěvák po úspěšném koncertě v Brně. Oproti původní sestavě z přelomu století se dnešní skupina liší pouze tím, že v ní už nehraje pianista Stanislav Mácha, a jediným hráčem na klávesy tak zůstává Filip Jelínek.

Na otázku, jestli se se členy své kapely na pódiu překvapuje, Dan Bárta odpovídá: „No jasně. Písnička je nějaký prostor – jako když si představíte pražské čtvrti, začnete v Dejvicích, skončíte v Holešovicích a je vytyčená nějaká trasa: že se půjde přes Kulaťák, potom po Miladě Horákové, tady přes ten můstek atd. A je na to vymezený nějaký čas, za který se to má stihnout a všichni tam mají být ve stejnou chvíli. A ti lidé buď prostě jdou po té trase, tak jak je žlutě vyznačená v té mapě, anebo se v jednu chvíli někdo urve a jakoby zmizí z té party a napojí se o kus dál, jako že vyleze na Maninách a napojí se v té Dělnické. Jakoby se na tu mapu podívá shora a řekne si, hele tady se jde po čtverci, takže oni půjdou tudy, já tudy a sejít se prostě musíme, protože ten prostor má svoje souřadnice. Těmi jsou rytmus a harmonie a melodie. Takže se navzájem můžeme překvapovat všichni. Já je a oni sebe navzájem, vždycky jde jenom o to, aby člověk věděl, kde je, a aby došel do cíle a všichni tam byli s tou poslední ránou spolu. A když to nevyjde, tak alespoň v duchu.“

Dan Bárta zahájil svou kariéru jako zpěvák rockové skupiny Alice. Účinkoval v muzikálech Jesus Christ Superstar a Evita, je členem skupiny J. A. R., zpíval s kapelou Sexy Dancers. Má na svém kontě duet s Petrem Spáleným, účinkoval na albu Michaela Kocába Za kyslík, spolupracuje se skupinou Monkey Business, jeho hlas se objevil v pohádkovém filmu Báječná show, hostoval na desce romských Gulo čar. A v roce 2010 s Robert Balzar Triem natočil album převzatých písní v jazzových úpravách Theyories.