Reloaded – největší hity skupiny Dunaj
Pod názvem Reloaded vyšel reprezentativní výběr největších hitů skupiny Dunaj z let 1988–96. Na redakční přípravě alba se podílel redaktor Proglasu Milan Tesař, který do bookletu připravil mimo jiné rozhovory s členy skupiny Vladimírem Václavkem, Josefem Ostřanským a Pavlem Koudelkou. Album si představíme v odpolední rubrice Třikrát z Proglasu ve středu 13. července 2022.
Ze sleeve-notu Milana Tesaře v bookletu alba:
Dunaj rozhodně nebyla kapela, která by se rozlévala moravskou krajinou přímočaře a bez přestávek. Měl období intenzivnější i útlumy. „Na jaře 1991 se o Dunaji mluví v minulém čase,“ píše v dobovém tisku publicista Pavel Klusák. O šest let a o další tři řadové desky později rozebírá s členy kapely Jan I. Wünsch, proč se rozhodli činnost Dunaje ukončit. Jednotliví členové si totiž průběžně odskakovali ke svým dalším projektům, ať už to bylo „Éčko“, revivalový Ananas Beat nebo Škaredá holka Pavla Koudelky, Ylo – africký slon Jiřího Kolšovského nebo spolupráce Vladimíra Václavka s Ivou Bittovou na dvojalbu Bílé inferno. Všechny tyto vedlejší i méně vedlejší projekty však svou energii opět vracely do Dunaje, který nikdy – snad s výjimkou první desky – nefungoval tak, že by anonymní kapela doprovázela sólového zpěváka nebo zpěvačku. Dunaj byl kolektivem (nebo Kolektivem) silných osobností. Jak říká Vladimír Václavek v roce 1991: „Kompaktnost Dunaje tkví v tom, že jsme každý úplně jiný.“
***
Opravdový a zdánlivě definitivní konec Dunaje nastal až se smrtí Jiřího Kolšovského v roce 1998. Po ztrátě charismatického a nenapodobitelného zpěváka nešlo dál pokračovat. Až v roce 2014 se objevily první náznaky, že by se snad staré vody široké řeky mohly opět prohnat festivaly a kluby. V rozhovoru pro Radio Proglas v roce 2019 říká Josef Ostřanský: „Celý ten příběh znovuzrození Dunaje má kořeny v roce 2014, kdy jsme se s Vladimírem po letech potkali na festivalu Litoměřický kořen. Festival u příležitosti svých dvacátých narozenin chtěl právě po dvaceti letech zopakovat všechny kapely, které hrály na prvním ročníku. Tenkrát tam hrál jak Dunaj, tak duo Václavek/Ostřanský. A protože teď už Dunaj neexistoval, rozhodli jsme se jako duo Václavek/Ostřanský zahrát písničky od Dunaje. Z toho vznikla Dunajská vlna a pak už asi nebylo vyhnutí.“ Pod názvem Dunajská vlna nahráli Václavek s Ostřanským album písní od Dunaje společně s mladou slovenskou bubenicí Michaelou Antalovou. Ta v roce 2020 vzpomíná: „Na prvních koncertech jsem byla velmi šokovaná, jak velká je propast mezi mým vztahem k písním Dunaje a vztahem věrných posluchačů kapely k týmž skladbám. Fanoušci tyto písně milují, jsou pro ně velmi nostalgické, zatímco pro mne bylo hraní tohoto repertoáru především velkým hudebním dobrodružstvím, které bylo velmi nové a čerstvé.“ Antalovou v Dunajské vlně nakrátko vystřídal bubeník Dano Šoltis, ale zásadní kapitola se začala psát poté, co se k bývalým kolegům z Dunaje znovu připojil Pavel Koudelka. Vladimír Václavek vzpomíná: „David Butula začal o kapele točit film Dunaj vědomí a v souvislosti s tím jsme dostali pozvání na loď. Čtyři dny jsme pluli po Dunaji a na závěr jsme vystoupili na festivalu v rumunském Banátu. Já jsem ten náš společný pobyt vnímal jako něco, co v nás znovu něco otevřelo – staré přátelství, vzájemné sdílení a plochu, z níž může něco vznikat. Cítili jsme tedy, že ten příběh může dostat další vlnu.“ Ale to už nebyla jen další Dunajská vlna. Byl to znovu Dunaj. Dunaj, od nějž se snad brzy dočkáme i nového řadového alba.
***
Pavel Koudelka:
Začátek mého bubnování v Dunaji byl pro mne velkou změnou. Z opravdu velké bicí sestavy, jakou jsem používal do té doby ve Z kopce, se stalo torzo – jen velký buben, malý buben, hi-hat a podomácku vyklepaná čína z endéráckého činelu. Primárně to byl vlastně požadavek Dunaje, ať je to maximálně jednoduchá sestava i oproti opravdu velké a košaté sadě Pavla Fajta. Kapela chtěla zásadní změnu stylu a hodně přitvrdit, takže se ta naprostá změna pojetí hry na bubny přenesla samozřejmě i na mne. Na rozdíl od Z kopce, kde jsem hrál opravdu hodně not, šustil činely a neustále breakoval na přechody, šlo v Dunaji naopak o co nejstručnější vystižení samotné podstaty rytmu a frázování, žádné zbytečné přehrávání. Velmi rychle jsem si v tom našel zalíbení a dodnes mě baví jak ta minimalistická sada, tak i ten samotný „kořenový“ způsob hry. Navíc malá sada je současně spojená s velkým množstvím výhod – zabírá málo místa v autě, hned je to postaveno, hned sbaleno, hned nazvučeno. Ten silně výrazný střih v pojetí hudby Dunaje včetně výrazné změny v pojetí bubnování je znát mezi druhou deskou Rosol a deskou Dudlay. Pavel Fajt na Rosolu hraje hodně košatě s použitím velkého množství bubnů a zvuků. Já se na desce Dudlay naopak vyžívám v jednoduchých repetitivních a úderných groovech s naprosto minimalistickou soupravou. Hraní s velmi omezenými vyjadřovacími prostředky mne vlastně extrémně baví.
***
Josef Ostřanský:
S Vladimírem jsme v té době [v druhé polovině 80. let a na začátku 90. let – pozn. M.T.] byli stále spolu. Zkoušení, cvičení, skládání hudby, večírky, procházky, mudrování o životě… Byli jsme trochu jako dvojčata. Každý projekt, na který se ptáš, byl hodně jiný. Tím jsme se možná vyhnuli ponorce, která zákonitě do kapel přichází. Éčko mi bylo asi nejbližší. Nechtěl jsem někoho napodobovat. Hledal jsem svůj vlastní rukopis a oba mí kolegové mne nesmírně inspirovali a obohacovali. Byl to takový krok do neznáma. V akustickém Domácím lékaři jsem měl zase možnost se vrátit ke svým kytarovým začátkům, což byl Johnny Cash a moravská lidová hudba.
***
Vladimír Václavek:
Jirka [Kolšovský] byl jedinečný a neopakovatelný zpěvák a osobnost, bylo jasné, že nehledáme někoho, kdo ho bude napodobovat, i když část našich posluchačů to tak chtěla slyšet. Šli jsme k vlastním zdrojům a zdá se, že jsem byl jediná volba. Měl jsem na to kapacitu, která čekala, až ji rozvinu. Bez té výzvy, která mě tak přesahovala, že jsem si to nejdříve ani neuměl představit, bych tu možnost nikdy neotevřel. Za to jsem opravdu vděčný. A o to vlastně ve znovuzrozeném Dunaji šlo, abychom nevyvolávali staré duchy, kteří už odešli, ale byli tím, čím jsme se stali, protože tam je naše síla i radost a věřím, že to bylo dobré rozhodnutí. Za sebe bych ani nemohl jinak a všichni jsme v tom našli shodu. Nikdy bych do toho nešel jen z důvodu užívat si koncerty, potlesk a přízeň publika, Dunaj byl pro mne vždy stál na energii, kterou nesl, a na této cestě by ji ztratil.