Puuluup: Všechny možnosti výkladu našich textů jsou správné

Puuluup: Všechny možnosti výkladu našich textů jsou správné

Pořad v souvislostech


Estonské duo Puuluup
Budeme vysílat

Rozhovor se skupinou Šouflšou
Rozhovor s portugalskou skupinou Danças Ocultas
Koncert dua T’N’T ze studia Proglasu
Vysílali jsme


Skupina Vlčie maky a album Horehronie

Bluesové duo Bužma a Matěj Ptaszek z koncertního studia

Rozhovor se skladatelem Davidem Rotterem
Audioarchiv

Estonské duo Puuluup tvoří Ramo Teder a Marko Veisson. Oba hrají na starý pobaltský nástroj zvaný talharpa, jehož zvuk kombinují s elektronikou, efekty a smyčkami. Více o své tvorbě a také o svých zajímavých písňových textech prozradí oba pánové. Představovat si budeme jejich album Viimane suusataja neboli Poslední lyžař. Premiéra rozhovoru: v úterý 11. ledna 2022.

Rozhovor s estonským duem Puuluup

Jak vaše duo vzniklo?

Marko: Začali jsme spolu hrát někdy kolem roku 2014, tedy před sedmi nebo osmi lety. Spojil nás dohromady společný koníček, a to byl zájem o starý hudební nástroj, zvaný talharpa. V Estonsku není až tak moc lidí, kteří by na tento nástroj hráli. A my jsme se na jednom setkání takových nadšenců seznámili. Tehdy nás bylo možná dvacet až třicet skutečně aktivních hráčů, dnes je to už o něco víc – zčásti asi i díky nám. Před nějakými dvaceti lety tento nástroj skoro nikdo neznal a dnes se dostává více do povědomí. Nás napadlo nehrát na tento nástroj pouze lidovou hudbu, ale zkusit i něco jiného, improvizovat a zahrát si jakoukoli píseň, kterou máme rádi. Chtěli jsme to zkusit s bubeníkem, ale žádného vhodného jsme nenašli. A tak jsme začali používat elektroniku a looper. Ramo s tím má bohaté zkušenosti, byl totiž jednou ze zásadních postav estonské alternativní scény. Ale o tom by možná mohl říct víc on sám.   

Ramo: Elektronické hudbě jsem se začal věnovat v 90. letech. V roce 2001 jsem vydal svou první desku, a protože byla poptávka po to, abych své skladby hrál naživo, začal jsem na koncertech používat loop-station. To, co jsem hrál, byla skutečně alternativní hudba a na rozdíl od našeho dua Puuluup jsem zdaleka nebyl tak známý. My jsme dnes v Estonsku docela slavní, ale o mně to tehdy neplatilo. Hrával jsem jen pro úzký okruh fanoušků. Vystupoval jsem sám, střídal jsem flétnu, kytaru, mandolínu a baskytaru. A dodnes tak občas koncertuji. Jako Puuluup ale s Markem hrajeme jen na talharpy, zpíváme a používáme elektroniku, looper a efekty.   

Museli jste si talharpy nějak speciálně upravit, abyste na ně mohli hrát vlastní hudbu?

Marko: Neexistuje žádná jedna konkrétní „správná“ talharpa. Dnes jsou nástroje většinou inspirované talharpou, na kterou hrál Hans Renqvist z ostrova Vormsi. Konkrétně nástroje, na které hrajeme my, postavil finský výrobce Rauno Nieminen, který je skutečný mistr v tomto oboru s doktorátem ze Sibeliovy akademie. Rauno vzal tradiční talharpu a aplikoval na ni moderní postupy a poznatky, aby zněla lépe a průzračněji než například nástroje z 19. století. My jsme pak udělali ještě nějaké drobné změny. Například struny se původně vyráběly z koňských žíní – podobně jako smyčec. Zvuk je krásně jemný, ale nástroj během koncertu nevydrží naladěný. Když jsme například hráli někde venku a bylo velké teplo nebo naopak chladno, museli jsme nástroje pořád přelaďovat. Podobný problém mají i hráči na finský nástroj jouhikko, příbuzný talharpě. Možná to byl právě Rauno Nieminen nebo někdo z tohoto okruhu finských hudebníků, koho napadlo, že by se dal místo žíní na výrobu strun použít silonový rybářský vlasec. Zvuk je mimochodem velmi podobný. Když jsem měl naslepo poznat, na jaké struny se hraje, nedokázal jsem jen po sluchu ty dva materiály rozlišit. V současné době tedy používám silonové struny. Druhým tradičním materiálem pro výrobu strun byla střeva a právě na struny ze střev hraje Ramo. Já jsem si pak přidal ještě jednu basovou strunu, která je vyrobena ze střeva obaleného kovem. To je technologie, která se používá například u violy da gamba. Není to tedy nic extra moderního. Kromě toho je možné používat také kovové houslové struny. Vedou se debaty, jestli to není „svatokrádež“, natahovat na talharpu houslové struny. Ale my to nebereme tak vážně. Ostatně, jak už jsme říkali, každý hráč si v minulosti sám vyráběl svůj nástroj a některé talharpy z počátku 20. století opravdu vypadaly jako housle. Je to tedy nástroj, který se stále vyvíjí. Nikdo nás tedy nemůže obvinit, že jej používáme špatně nebo neautenticky. Nic takového totiž netvrdíme. Hrajeme vlastní hudbu, a i když se zčásti odvoláváme na hudbu lidovou, netvrdíme, že hrajeme autentický folklor.    

Jak vznikají texty vašich písní?

Ramo: Texty píše především Marko, i když na písních pracujeme společně a někdy jsou i texty výsledkem naší společné improvizace. Marko má úžasnou schopnost vymýšlet texty ve svém vlastním fiktivním jazyce. A umí vytvořit spoustu takových „jazyků“, což je důležitá součást našich písní. Na koncertě dokáže nečekaně rapovat a napodobovat při tom například nějaký africký nebo slovanský jazyk. Jeho schopnost improvizovat se slovy je opravdu obrovská. K našim písním tedy patří i takové jazyky, které jsou úplně stejně srozumitelné pro kohokoli na světě.

Marko: Anebo jim nerozumí nikdo. Ano, velká část našich textů je skutečně takto vymyšlených. Nejsou to ale náhodně řazená slova. Většinou to souvisí s nějakou emocí nebo s hudbou, která připomíná konkrétní hudební tradici. Kromě toho ale máme i texty v estonštině a také písně, ve kterých střídáme estonštinu, finštinu a třeba ruštinu. A také angličtinu a vymyšlené jazyky. Naše texty většinou nejsou přímočaré. Dokonce i naše texty v estonštině jsou otevřené různým interpretacím a všechny možnosti výkladu jsou podle nás správné. Nemůžeme tedy říct, o čem přesně která píseň je a o čem není. Existují samozřejmě výjimky. Na prvním albu jsme měli píseň Puhja Tuulik, která pojednávala o zimě na jednom místě v jižním Estonsku. To byl naprosto jasný a jednoduchý příběh. Ale většina našich písní má různé možnosti výkladu. Často se v našich textech například objevují stromy. Ve videoklipu k našemu singlu Kasekesed tančíme mezi stromy a refrén této písně je o břízách. Výklad tohoto textu se pak může podle situace měnit. Můžeme třeba říkat, že je to ekologická píseň, ve které vystupujeme proti kácení stromů, což je aktuálně v Estonsku důležité téma. Ale stejně tak můžeme tvrdit, že je to hymna lesníků, kteří ty stromy kácejí. Nedáváme tedy lidem přímočará poselství, co mají, nebo nemají dělat. – Naše nejčastější témata jsou stromy, sport a jídlo. A pokud jde o sport, je to především běh na lyžích.  

Rozhovor s akordeonistou Jure Torim

Tori-Jure_zoom-rozhovorPoslechněte si rozhovor se slovinským akordeonistou Jure Torim.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Turecka

alkan-duygu_mygardensObjevte s námi krásu a pestrost turecké hudby.

Nové album saxofonisty Františka Kopa

Kop-frantisek_News-of-the-pastSaxofonista František Kop se svým Quartetem vydal nové album.

Spolupráce bubeníka Arbenze

arbenz_mehari_veras_condensedŠvýcarský bubeník Florian Arbenz chystá řadu nahrávek s různými spoluhráči.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web