Holy Motors: Texty jako scénáře filmů

Rozhovor s estonskou skupinou Holy Motors

Vaše skupina vznikla v roce 2012. Jaká byla v té době situace na estonské hudební scéně?

To je docela těžké říct, protože už je to pár let a navíc jsme tehdy byli všichni velmi mladí. Vůbec jsme se nepovažovali za součástí nějaké hudební scény. Vždyť jsme sotva začali cvičit. Neměli jsme vůbec žádné ambice. Kapela se rodila velmi postupně – dokonce jsme ani zpočátku neměli potřebné vybavení a například kytarové efekty a další věci jsme si půjčovali. Takto to fungovalo ještě při prvních koncertech. Hodně jsme si toho vyráběli také svépomocí.

Jak vznikají vaše písně?

Na začátku máme drobné nápady, které pak společně dáváme dohromady. Inspiruje nás všechno kolem nás. Někdy píšeme o cestě, po níž se pohybujeme. Nebo se jeden z nás probudí a zaznamená si sen, který měl. Nemáme tedy jasný recept na novou píseň, ale na základě takovýchto drobností skladby sestavujeme dohromady.

Jsou ve vašich textech důležitější emoce, nebo příběhy?

Obojí je důležité… Snažíme se do písní dostat své emoce, ale důležitý je i příběh. Ale nezáleží na tom, jak se cítíme při psaní písně my, protože každý posluchač si skladbu spojí se svými vlastními pocity. Texty písní pak vnímáme jako scénáře filmů nebo jako vyprávění příběhů.

Slavíte se svou hudbou úspěchy po celém světě. Jak vás berou doma v Estonsku?

Vlastně jsme už celý rok v Estonsku nehráli, takže ani nevíme, jak nás tam dnes lidé berou. Z 99 % už hrajeme mimo Estonsko. Letos v létě jsme například v naší rodné zemi nevystoupili ani jednou. Je také zajímavé, jak o nás referují estonská média. Když o naší kapele vyšel článek na americkém serveru Pitchfork, média v Estonsku nepsala o nás, ale o tom, co o nás psal právě Pitchfork.

Kde se tedy dnes cítíte doma?

Zrovna jsme o tom nedávno uvažovali. Kde je vlastně naše vlast? Nemyslíme si, že by to muselo být nutně Estonsko, protože doma se cítíme i v mnoha jiných zemích. Jsme taková kosmopolitní kapela. Nebo kapela ze země nikoho.