Květy: Kocourek a horečka

První oficiální album brněnských Květů Jablko jejího peří bylo zajímavé. Víc bych asi nedodával. U novinky Kocourek a horečka tato charakteristika nestačí. Deska je nejen zajímavá, ale bez nadsázky úchvatná. Shromáždit na plochu 46 minut tolik poetiky, originality, vtipu, zvukomalebnosti i kakofonie - a to vše v profesionální hráčské i zvukové kvalitě - je úctyhodný výkon.

Květy jsou především Martin Evžen Kyšperský a Aleš Pilgr. První z nich navazuje na brněnskou alternativní školu, avšak přes nekonvenční tónové postupy, vytváření hlukových stěn a různé polohy hlasu včetně hraného chrapláku (Je snadné se seznámit s děvčetem) je jedním z nejlepších melodiků naší mladé písničkářské scény. Na album nahrál nejen kytary a basy či mandolínu, ale jako nástroje používá také telefon, štěrchátko nebo "ryby s něčím uvnitř". Aleš mu sekunduje s bohatou soupravou bicích a perkusních nástrojů včetně vibrafonu, balafonu a xylofonu. Na tuto pestrou škálu instrumentů pánové hrají neméně barevnou hudbu v rozpětí od tichého "řekněme folku" až po "ryčný dejme tomu rock", přičemž k přechodům od jednoho extrému k druhému dochází i v rámci jedné skladby.

S hudbou korespondují Martinovy poetické texty. Například Vítr fouká (na rybí kosti) lze vnímat jako dialog básnických obrazů ("A ty moře temně pod mlhou dlící / líce mi smáčíš malými kapkami") s perkusemi a velmi pěkným kontrabasem. Texty Květů jsou zpravidla epické, avšak nečekejte žádný realismus. Už úvodní Jakub a medvěd ("Jakub a medvěd se spřátelili v lese / byl konec léta a všichni čekali až zaprší / zvířata tančila ve větvích jako na plese / znali jejich jména ale pletli si které je čí") nás zavede do jakési snové krajiny, ve které zní úpěnlivé: "Lidé zívali v oknech v zahradách voněly ohně / prosím - Zastav se pro mě!". Ještě naléhavější je zoufání v Opustit Bystroušku (podle mne nejkrásnější písni, která u nás v roce 2006 vznikla): "Kdyby tvoje oči nesvítily jako břízy z černého lesa / jako bílá cihla ve spáleném domě / - divná věc! / - nebylo by těžké pro mě opustit tě / a být sám." I to nejkonkrétnější je v Kyšperského světě prchavé, vysněné: "Že proti původnímu plánu / mám v srdci jednu ženu / a toužím být s ní... / a ona není..." (Okna do zahrady) Jenže v okamžiku, kdy se nás pevně zmocní pocit, že svět Květů je opravdu nejasný, neuchopitelný a matný, přivedou nás texty do konkrétní městské krajiny Brna: "Viděli jsme na procházce přes Lužánky s Peťákem / dvě veverky jednu s černým jednu s hnědým kožichem" (Vlna) nebo "Večerní nebe nad Lesnou a jediná kapka / roztává měsíc Jupitera" (Měsíc Jupitera).

Vedle poetických a v rámci možností hitových pasáží (Opustit Bystroušku, Okna do zahrady) album nabízí i nekompromisní polohy - drsné texty spojené s industriální hudbou. Je snadné se seznámit s děvčetem překvapí například chladnokrevným a jakoby nezúčastněným líčením vraždy. Pozoruhodný je také Dopis od Zuzany B., duet s Martou Svobodovou, bývalou členkou Květů a dnes kapelnicí Budoáru staré dámy, v jehož textu na téměř popovou pasáž ("Ach moje milá Zuzano / ptáš-li se myslím-li na tebe - A myslíš?") navazuje symbolistická část o krájení chleba na třináct krajíců.

Album Kocourek a horečka je kladnou odpovědí na otázku, zda je brněnská alternativní scéna stále životaschopná. Je kladnou odpovědí na otázku, zda se dá napsat hit a současně ignorovat zavedené postupy pop music. A i když se Martin při zpěvu občas nepřirozeně pitvoří (Vítr fouká) a někdy to přehání i s aranžemi na úkor srozumitelnosti a kompaktnosti jednotlivých písní, doporučuji vám tohoto básníka, písničkáře a nevšedního muzikanta dále sledovat. Kdepak nějaký hiphop, z kterého jsou kdoví proč všichni na větvi. Květy jsou cesta pro českou písničku.