John Parish: Potřebuji kolem sebe kritiky

Rozhovor s producentem a hudebníkem Johnem Parishem

Slyšel jsem, že název vašeho alba Bird Dog Dante se vám zdál ve snu. Čím vás to slovní spojení tak zaujalo?

Ano, to slovní spojení ke mně opravdu přišlo ve snu. Dostal jsem se totiž do situace, že jsem nemohl vymyslet žádný použitelný název pro své album, které už jinak bylo připravené. Jednoho rána jsem se probouzel a před sebou jsem viděl ta tři slova: Bird – Dog – Dante. Vůbec jsem netušil, co by to mělo znamenat, ale řekl jsem si to nahlas a zvuk těch slov se mi moc líbil. Pro jistotu jsem si to zadal do Googlu, abych zjistil, jestli je mezi těmi třemi slovy nějaká souvislost. A jediné, co jsem objevil, byla pasáž z románu Salmana Rushdieho Grimus. Tam totiž vystupuje postava jménem Bird-dog a v jedné pasáži z knihy byla narážka na Danteho Peklo. To byl skutečně jediný výskyt všech těchto tří slov současně, který se mi podařilo najít. Bylo tedy jasné, že jsem si ta slova skutečně vysnil. Album jsem nechtěl pojmenovat po žádné z písní, protože tím se pak význam té jedné skladby příliš zdůrazňuje oproti ostatním. A tohle mi znělo dobře. Bylo to dostatečně originální, a tak jsem to použil.

Jste vyhledávaným producentem. Je pro vás rozdíl mezi produkcí vlastního alba a prací pro někoho jiného?

Ano, rozdíl v tom je. Když pracuji na své vlastní desce, je pro mne velmi obtížné zůstat objektivní. Musím tedy volit jinou metodu práce než při produkci někoho jiného. Nikdy ovšem nenatáčím desku úplně sám. Ve studiu jsou se mnou vždy další hudebníci, mistři zvuku a další lidé. Zajímá mě tedy i jejich názor, ale obecně potřebuji více času, abych si byl jistý, že jsem zvolil správnou cestu. Když produkuji album někomu jinému, dokážu prakticky okamžitě zaujmout nějaký postoj a vím, kterým směrem se chci ubírat. Při práci na vlastních písních potřebuji větší časový odstup mezi vlastním pořízením nahrávky a postprodukcí. Když totiž něco nahrajete a hned to posloucháte, stále máte v hlavě pocit, který jste měl v okamžiku natáčení. Chcete-li se na svůj výkon podívat objektivně, musíte se od tohoto pocitu oprostit. Je to tedy časově náročnější proces.

Máte nějakého věrného posluchače, přítele, na jeho rady nebo názor dáte?

Ano, mám. Mám takových přátel víc, protože je to pro mne nesmírně důležité. Jednou z nich je samozřejmě Polly (PJ Harvey – pozn. aut.), se kterou spolupracuji už mnoho let a která se dokáže dobře vcítit do mé tvorby. Potřebuji mít kolem sebe lidi, kteří ovládají umění kritiky, a ona je přesně taková. Dokáže mi sdělit věci, které by mi druzí neřekli, je v tom skutečně dobrá. Stejně jako moje žena Michelle. A také všichni hudebníci, se kterými spolupracuji. Mám tedy kolem sebe dostatek pomocníků a rádců.

Na albu se střídají instrumentální skladby s písněmi, do některých jste si pozval hostující zpěvačky. Když komponujete, víte ihned, jestli půjde o píseň, nebo o instrumentální skladbu?

To je zajímavá otázka, ale vlastně na ni nedokážu odpovědět. Někdy to vím, jindy ne. Dvě instrumentální skladby, které najdete na albu Bird Dog Dante, vznikly pro filmy a v jejich případě jsem tedy věděl dopředu, že v nich žádný zpěv nebude. Zvláštním případem je skladba Rachel. Dlouho jsem měl zkomponovanou jen hudbu beze slov, ale nikdy jsem ji nepovažoval za instrumentální skladbu. Cítil jsem, že by to měla být píseň, ale vůbec jsem netušil, o čem by měl být její text. Až dlouho po tom, co jsem napsal hudbu, mě napadla ta správná slova.

Na čem pracujete v současné době?

Pracuji na produkci dvou alb. Bude to jednak nové CD zpěvačky Aldous Harding, které vyjde v příštím roce, a dále nové album italské interpretky, která si říká Nada. I to zřejmě vyjde v roce 2019. Kromě toho jsem začal pracovat na nové hudbě k filmu a vedle toho vystupujeme s albem Bird Dog Dante.