Slyšte, lidé! – Profil skupiny Vltava

V roce 1998 řekl kapelník Vltavy Robert Nebřenský v jednom rozhovoru: „Všechno, co z Vltavy vychází, vzniká v rámci kritérií, zda se nám to líbí a můžeme si za tím stát. Proces vzniku desky není poznamenaný jakýmkoli druhem kalkulace, na to bychom si museli založit trochu jinou kapelu.“

S tím souvisí i lidská soudržnost skupiny, o které Nebřenský říká: „Nemohl bych hrát s někým, kdo se mi nějakým způsobem lidsky nelíbí. Až na malé výjimky se nám ta pospolitost vždycky dařila a noví členové, ať už to byl basista Tomáš Uhlík, nebo bubeník Ondřej Pomajsl většinou přicházeli způsobem, že je někdo z blízkého okruhu znal a jednalo se o doporučující tip. Harmonická atmosféra je živný roztok, ve kterém se rozpouštíme jeden do druhého a stáváme se teprve kapelou.“

Právě díky těmto předpokladům se Vltavě vždy dařilo psát a interpretovat vkusné písně. V první polovině 90. let psal v recenzi publicista Leoš Kofroň: „Nedokážu posoudit, zda je to Nebřenského mimořádný talent či vrozená intuice, která zatím dokáže spolehlivě ohlídat hranici, za níž by celá jeho produkce sklouzla k trapné estrádě a nevkusné nejapnosti.“

Styl Vltavy rozpoznáme na první poslech, což samozřejmě neznamená, že by se skupina v průběhu let nevyvíjela. Například v roce 1998 na albu Marx Engels Beatles výrazně přitvrdila a více používala efekty. „Je to prostě vývoj, chceme znít jinak a toho bychom asi nedocílili prostřednictvím zvuku, který jsme používali v minulosti,“ řekl v té době Robert Nebřenský v časopisu Rock & pop.

Nebřenský založil Vltavu v 80. letech poté, co odešel z novovlnné kapely Krásné nové stroje. Vedle toho má zkušenosti také jako herec divadla Sklep. „Komediantství mě vždycky přitahovalo, rád jsem se předváděl,“ říká a pokračuje: „Sklepovská míra stylizace a nadhledu mě oslovila a navíc jsem se cítil s nimi dobře i jako s lidmi.“