Slyšte, lidé! – Profil Romana Dragouna

Roman Dragoun se narodil v roce 1956 v Písku jako syn akademického malíře a básníka Františka Romana Dragouna. Ostatně několik otcových textů také zhudebnil. Od roku 1975 působí na brněnské hudební scéně – hrál na varhany ve skupině Regenerace, doprovázel písničkáře Vondráka a Bodláka, v roce 1981 se stal hráčem na klávesy a zpěvákem v kapele Progres 2. Z ní odešel o dva roky později a založil další legendární skupinu, Futurum – v té době, v roce 1983, získal na pražské Vokalíze cenu za pěvecký výkon. Na konci 80. let je krátce členem skupiny Stromboli. V roce 1995 vydává Roman Dragoun své první sólové album Stín mý krve, další deska Slunci blíž vychází v roce 2000. Začátek tisíciletí se pro Romana Dragouna nese ve znamení několika paralelních projektů. Dál pokračuje v sólové dráze, v roce 2002 spoluzakládá skupinu T4, činnost obnovuje Futurum a od roku 2007 je Dragoun znovu členem Progresu. Kromě toho se stal členem české rockové Supergroup, původně jednorázového projektu, který však dál koncertuje.

Hudební publicista Jaroslav Špulák o Dragounovi hovoří jako o „geniálním hudebníkovi a skladateli“, ale současně připomíná, že část talentu v jednu dobu Dragoun utopil v alkoholu. V současné době si však zpěvák a autor nemůžu stěžovat na nedostatek nápadů a příležitostí. K 60. narozeninám si nadělil velmi dobré sólové album Samota, píše písně pro kapely, jejichž je členem, a jeho koncertní kalendář je plný – střídá vystoupení se Supergroup, s Progresem, s Futurem, se svou kapelou His Angels, hostuje s kapelami Neřež nebo Lidopop, hraje sólové koncerty na akustické křídlo, vystupuje v osvědčených klubech, divadlech, kulturních střediscích, ale také na křesťanských festivalech.

V pořadu si vedle aktuálních sólových nahrávek připomeneme i Futurum, které Dragoun spoluzakládal v roce 1983. Původně mělo jít o duo s tehdy průkopnickým elektronickým doprovodem, ale nakonec kapela vznikla jako trio – Roman Dragoun na klávesy, Miloš Morávek na kytaru a Jan Seidl na bicí. Krátce poté se členem skupiny stal ještě baskytarista a kytarista Emil Kopřiva, dříve člen Synkop. „Jejich hudba opustila klasický artrockový model a nechávala se inspirovat skupinami, jako byly Talking Heads nebo King Crimson,“ píše publicista a znalec brněnské rockové scény Petr Gratias v knize Decibely nad Brnem. A dodává, že „baskytarové party byly nakonec z hudební instrumentace kapely vytěsněny a basové linky nahradil basový syntezátor moog. Tím skupina orientovala svou instrumentaci do podobné roviny jako koncem 70. let pražský Modrý Efekt, případně v některých momentech Progres 2 a v první polovině 80. let Oldřich Veselý a Synkopy“.

„Je to vynikající muzikant, skvělý skladatel a fenomenální zpěvák,“ tvrdí o Romanu Dragounovi publicista Jindřich Göth a dodává: „Jeho hlas mě fascinuje, přitahuje, má nádherný pevný odstín. V Romanově zpěvu slyším sílu, oddanost, pokoru, prožitek, emoce.“