Slyšte, lidé!: Profil Pavla Bobka

Pavel Bobek je sice držitelem Zlaté Porty za zásluhy o rozvoj country hudby, ale ke country se dostal od rokenrolu. Bylo to v době, kdy na světové scéně vrcholila nadvláda Beatles a jejich nástupců, které Bobek považuje za hrobaře rokenrolu. Říká: „Ten totiž skončil s nástupem britského rocku a nikdy už pak nebyl takový jako za éry amerických pionýrů. Ti přišli o kšeft a téměř všichni přestoupili ke country hudbě – Jerry Lee Lewis, Roy Orbinson a mnoho dalších. Tenkrát jsem Beatles opravdu nenáviděl.“ Ale dodává: „Samozřejmě jsem je vzal už dávno na milost.“

Po éře rokenrolu a po country a se stal také uznávaným interpretem šansonů i folkových písní. V časopisu Melodie se v roce 1966 přiznal také ke své lásce k černošským interpretům a stylům. Řekl: „V poslední letech mám černošský zpěv stále raději, ale dávám přednost spíš jejich komerčnějším věcem než gospelům.“

V tomtéž rozhovoru tvrdí na adresu interpretů převzatých písní: „Málokdo je podle mého názoru tak dobrý, aby si mohl dovolit opominout vzor.“ Sám dává převzatému repertoáru přednost celou dobu, co se pohybuje na pódiích. Orientuje se především na americkou hudbu. Jednou z výjimek je například na novém albu Kruhy píseň Sen se mu zdál, jejíž melodii složil Luboš Malina a text napsala Věra Provazníková. Zpěvák říká: „Básnířka Věra Provazníková napsala tu písničku vyloženě pro mě, toho si moc považuju, ale přiznávám, že jsem napřed z toho krásného textu byl docela rozpačitý. Říkal jsem, to přece není pro mě, takovou poezii já nemůžu zpívat. Luboš Malina ale napsal velice krásnou hudbu. A jsem rád, že jsem se nakonec nezalekl.“

V Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby z počátku 90. let se o Pavlu Bobkovi píše, že je u něj vše zaměřeno nikoli na hudební krásu, ale na vyvolání nálady a obsahové umocnění.

Život a repertoár Pavla Bobka poctivě mapuje kniha Půlstoletí na pódiu, kterou se zpěvákem napsal Jaroslav Kříženecký a která vyšla v roce 2009. Autor se všímá nejen Bobkových hitů, ale i zapomenutých položek jeho diskografie a umělecké dráhy. Píše například: „Jen těžko můžeme domýšlet, jaké motivy vedly v roce 1986 milovníka americké hudby Pavla Bobka k přijetí zpívané role krále v české televizní pohádkové pop-opeře Plaváček. Na motivy Erbenových Tří zlatých vlasů děda Vševěda ji zveršoval Miloslav Procházka a hudbou opatřil Pavel Skalický. Svou vladařskou úlohu Pavel Bobek zahrál a zazpíval spolehlivě a elegantně. Když zvuková složka Plaváčka vyšla v roce 2001 na CD, stala se jednoznačně nejbizarnější položkou jeho diskografie.“