Slyšte, lidé!: Profil Františka Nedvěda

František Nedvěd začínal svou kariéru ve skupině Toronto, později přejmenované na Brontosaury. Byl členem skupiny Spirituál kvintet a i po rozpadu Brontosaurů se podílel na společných projektech s bratrem Janem. Od roku 1998 natáčí sólová alba a vystupuje jednak s různými kapelami, jednak sám. Toto sólové hraní má dvě varianty: buď Nedvěd hraje pouze s kytarou nebo koncertuje s předtočenými základy na half-playback. Poslední varianta je však přinejmenším kontroverzní, protože zpěvák, jehož hlas má většina posluchačů spojený s akustickými hity Brontosaurů a Spirituál kvintetu, se použitím half-playbacku zpronevěřuje stylům, které mu dodnes nejvíc sluší. 

Sólová diskografie Františka Nedvěda čítá (nepočítáme-li album klasických trampských písní Když ohně zaplanou) pět položek: Neváhej a vejdi, Druhé podání, Třetí pokus, Čtvrtá sada a Pátá. Alba většinou obsahují písně převzaté ze zahraničních originálů, které česky otextoval Nedvědův bývalý kolega ze Spirituál kvintetu Dušan Vančura. Na rozdíl od excelentních textů pro domovskou kapelu však dosahují Vančurovy texty na Nedvědových albech výrazně horší úrovně. Jsou poplatné countrypopovému zvuku Nedvědovy produkce a zapamatovatelné slogany v nich převažují nad originalitou a básnickou vytříbeností.

Zatímco na prvních albech František Nedvěd zpíval především písně převzaté od kanadského písničkáře Gordona Lightfoota, na dalších deskách přidal repertoár Dona Williamse a dalších amerických skladatelů a také vlastní písně. „Vlastní písničky byly už dřív, od druhé desky jsem se snažil psát vždycky aspoň dvě,“ řekl Nedvěd v rozhovoru v roce 2005.

Za rok 1998, ve kterém mu vyšlo první sólové album, se František Nedvěd v anketě časopisu Folk & country o nejlepšího zpěváka umístil na čtvrtém místě – před ním byli pouze Vlasta Redl, Jaromír Nohavica a Robert Křesťan, naopak za sebou nechal Žalmana, Romana Horkého i svého bratra Jana.

Nedvěd během své dlouhé kariéry zažil vzestupy i pády folku jako žánru. V roce 1997 například v jednom rozhovoru řekl: „Když jsme začínali hrát, byl folk na okraji, na periferii. Dnes, jak jsem si přečetl v novinách, je 25 % lidí, kteří poslouchají folk.“ Dnes, v roce 2012, by toto procento bylo mnohem nižší. Ovšem známá jména pořád táhnou a například Brontosauři, kapela, která se rozpadla před téměř dvaceti lety, stále boduje v anketách včetně Českého slavíka. Za rok 2011 například dávno neexistující Brontosauři skončili na 38. místě – tedy před Vypsanou fixou, Gipsy.cz nebo Spirituál kvintetem.