Slyšte, lidé!: Písničkáři na Slovensku

Pořad zahájí člověk, který se usadil v Česku a dnes jej známe víc jako politického komentátora než muzikanta. A to právě jeho písně patří k tomu nejtrvalejšímu, co v našem folku vzniklo v letech kolem Sametové revoluce. Vzpomínáte si třeba na skladbu Sľúbili sme si lásku? Mluvíme o Ivanu Hoffmanovi, jednom ze zakládajících členů slovenského písničkářského sdružení Slnovart, spoluhráči Zuzany Homolové a Miloše Janouška. „Překvapuje citlivostí, s jakou dokáže hovořit o intimních a zranitelných místech lidské duše,“ napsal o něm publicista Ladislav Snopko.

Luky Lukáč je sice písničkář mladší, ale i on vystupoval už na začátku 90. let. Pak ze scény zmizel, podobně jako Ivan Hoffman se usadil v české části bývalé federace až po letech, v roce 2006, se vrátil s albem Len se kľudne přiznaj… Jiří moravský Brabec o něm psal: „Luky dokáže napsat klenutou melodii a svým tenorem v ní došplhat do neuvěřitelných výšek, ale především píše řemeslně velmi dobré texty s něžnou a nápaditou metaforikou.“

Peter Lachký je laureátem festivalu Strunobraní, na svém kontě má album V krajine z roku 2000 a nedávno vystoupil v Brně jako hlavní hvězda večer Open Mic. „Peter Lachký ve svých písních střídmě váží slova, důsledně pracuje s náladou,“ píše o svém mladším kolegovi znalec slovenského folku Miloš Janoušek.

Julo Kazimír je jedním ze zakladatelů sdružení Slnovrat, které na Slovensku s mírným časovým zpožděním navázalo na český Šafrán. Podle knihy Folk na Slovensku představuje Julo Kazimír „nejmelodičtější pól tvorby Slnovratu“.

Miloš Janoušek, který je klíčovou postavou slovenského folku, začínal v první polovině 70. let zhudebňováním textů Françoise Villona, později vystupoval se skupinou Zátvorka a psal scénáře pro televizní pořad Lastovička. Jeho jméno je však spojeno především se Slnovratem a od roku 1982 se skupinou Jednofázové kvasenie, ve které dodnes působí. Kromě toho je autorem pohádkových divadelních inscenací, založil webovou stránku Folknet.sk a je spoluautorem knihy Folk na Slovensku. Je také jedním z nejlepších slovenských kytaristů stylu fingerpicking a vedle písní hraje i instrumentální skladby.

O něco mladší než členové Slnovratu je prešovský rodák Edo Klena, který letos v květnu oslavil 50. narozeniny. S hudbou – s rockovou – začal na vojně. V 80. letech se už jako písničkář potýkal se zákazy vystupování, respektive měl dovolenou hrát na kytaru, ale ne zpívat. Dokonce, na protest proti tomuto nařízení, zazpíval na festivalu v Martině v roce 1987 jednu jeho skladbu Ivan Hoffman. Právě s Hoffmanem později spolupracoval, po revoluci koncertoval také s Jiřím Dědečkem, byl hostem koncertu Karla Kryla nebo skupiny Mňága a Žďorp. Své první album, vydané pouze na kazetě, natočil v roce 1993. Zde i na pozdějších albech jej vždy doprovázejí další spoluhráči a nejinak je tomu na desce Republika Šariš z roku 2012, kterou natočil se svou kapelou Klenoty.

O půl generace mladší než Edo Klena je další slovenský písničkář, dnes velmi uznávaný Peter Janků. První album s názvem Až doteraz vydal v roce 1998, později se stal mimo jiné členem Akademie humoru Slovenska. Přiznává fascinaci tvorbou Karla Kryla a Jaromíra Nohavici a podle Miloše Janouška „od začátku zaujal vyzrálou písničkářskou tvorbou, ale i suverénním vystupováním a zdravým sebevědomím“. Letos Peter Janků vydal nové album 20 rokov čakania.

V pořadu o písničkářích ze Slovenska samozřejmě nemůže chybět jméno Zuzany Homolové. Rodačka z Ružomberka vystupuje aktuálně se skupinou Trojka Zuzany Homolové, kterou vedle ní tvoří houslista Samo Smetana a kytarista Miloš Železňák. Spolu natočili nové album Ňet vekšeho rozkošu, první, na kterém se zpěvačka obešla bez externího producenta nebo aranžéra. Své starší desky totiž nahrávala postupně s Vladimírem Mertou, Jiřím Stivínem, Vlastou Redlem a s Danielem Salontayem z dua Longital. Svůj první singl s písněmi Išlo dievča po vodu a Býval v horách jeden mlynár Homolová natočila už v roce 1973, ale na první dlouhohrající desku musela čekat až do revolučního roku 1989. Mezitím byla spolu s Miloše Janouškem členkou skupiny Zátvorka a opět s Janouškem a také s Ivanem Hoffmanem vytvořila písničkářské trio, které mimo jiné zhudebňovalo poezii. Album Slovenské balady, které nahrála s Vlastou Redlem, považuje český kritik Jiří Černý za jednu z nejsilnějších folkových desek 90. let, za CD Tvojej duši zahynúť nedám s Danielem Salontayem získala cenu Aurel. Od svých písničkářských začátků se Zuzana Homolová zaměřuje na úpravy slovenských lidových balad.

Milan Konfráter je kytarista a písničkář, který ve své tvorbě vychází z folku a z akustického i elektrického blues. Jeho profilové bezejmenné album vznikalo ve slovenské Modre v první polovině roku 2013. CD je čistě autorské, pouze jeden text si Milan Konfráter vypůjčil od Patrika Lančariče.

Dušan Valúch je opět jedním ze zakladatelů sdružení Slnovrat a také skupiny Jednofázové kvasenie. Ta původně fungovala jako duo Dušana Valúcha a Karla Svozila, ke kterému se později jako třetí člen připojil Miloš Janoušek. Kniha Folk na Slovensku Valúcha oceňuje především jako textaře: „Ve Valúchových textech se kombinuje hovorový jazyk a každodenní témata s nevšedními poetickými obraty a slovními hříčkami, čímž jakoby navazuje na poetiku Jiřího Suchého nebo Jana Vodňanského.“

Mirka Miškechová patří k autorkám, které ovlivnila generace českých písničkářů poslední doby, tedy především Xindl X a Tomáš Klus. Mirka studuje žurnalistiku, má ráda francouzštinu a přes nízký věk se nebojí vytvářet si názory na svět a zpívat je. Letos skončila na druhém místě v soutěži písničkářů na festivalu Folková růže a je už také držitelkou Autorské Porty. V létě vystoupila živě v našem studiu v pořadu Jak se vám líbí.

K mladší generaci slovenských písničkářů patří také Branislav Kšiňan. Na svém kontě má zatím dvě alba – Bolo nám potešením z roku 2010 a Pred búrkou z roku 2012. Obě natočil ve spolupráci s výborným kytaristou Borisem Čechvalou. Braňo patří mezi ty slovenské písničkáře, kteří se inspirovali hlavně svými českými kolegy v čele s Karlem Krylem.

Jako předposlední si poslechneme autorku a zpěvačku, která sice pochází ze Slovenska, ale usadila se v Brně. Ľubica Christophory vystoupila letos v našem studiu hned dvakrát – jednak jako členka skupiny Ora pro nobis kolem Oldřicha Janoty, jednak se svým autorským projektem Tayna, ve kterém ji doprovází Martin Kyšperský. Ľubica je autorkou písní, Martin skladby zaranžoval a zpěvačku doprovází na nejrůznější nástroje – kytary, kontrabas, mandolínu nebo harmonium. Ľubica Christophory na albu zpívá v několika jazycích, ale slovenština samozřejmě nechybí.

Na závěr budeme poslouchat popradského rodáka Števa Šantu. Po roce 2000 vedle etnofolkovou instrumentální skupinu Lesná zmes, po jejím rozpadu se věnoval blues, ale hrál také vlastní folkové písničky a vystupoval ve dvojici s kytaristou Tomášem Blažem. V současné době stojí Šanta v čele folkrockové skupiny Ostrov.