Slyšte, lidé! – novinky jazzového vydavatelství ACT

Bubeník Wolfgang Haffner se narodil ve Wunsiedelu v roce 1965. Na bicí a klavír se začal učit v šesti letech a svou profesionální kariéru zahájil v Německo-francouzském jazzovém souboru pod vedením Alberta Mangelsdorffa. Poté byl 11 let členem skupiny Passport Klause Doldingera. V letech 1994–95 doprovázel zpěvačku Chaku Khan a současně byl členem americké fusion kapely Metro. V roce 2002 založil vlastní soubor a současně hraje také s kapelou švédského trombonisty Nilse Landgrena. Na svém novém albu Kind Of Cool se Wolfgang Haffner rozmáchl mezi jazzovou tradicí a současnou podobou žánru. Vychází ze zvuku legendárního Modern Jazz Quartetu a cool jazzu a v tomto duchu zkomponoval také tři autorské skladby, které na albu najdete. Zbytek desky tvoří převzaté melodie. Svou současnou kapelu Wolfgang Haffner sestavil z mezinárodně činných jazzových hudebníků – Christopher Dell hraje na vibrafon, Jan Lundgren na piano, Dan Berglund na basu, Dusko Goykovich na trubku a Jukka Perko na saxofon.

„Vždy jsem šla svou vlastní cestou na svých vlastních nohou tam, kam jsem chtěla jít.“ Toto motto, převzaté z knihy Josefa Konrada, si vzala za své zpěvačka Natalia Mateo. Narodila se v Polsku, vyrůstala v Rakousku, znovu v Polsku chodila do církevní školy a nyní žije v Německu. Je jí 31 let a podobně pestrý jako její dosavadní život je i její repertoár. Na jejím novém albu, které se jmenuje Heart Of Darkness, ji doprovázejí – na trubku Gregor Lener, na piano Simon Grote, na kytary Dany Ahmad, na basu Christopher Bolte a na bicí Fabian Ristau. Sama Natalia sice na albu jen zpívá, ale to neznamená, že by žádný nástroj neovládala. Učila se hrát na klavír, na housle a na kytaru a studovala také jazyky a humanitní vědy.

Švédská zpěvačka Ida Sand v roce 2011 na albu The Gospel Truth vzdávala hold Mahalii Jackson. Nyní sestavila další monotematickou kolekci, tentokrát z písní kanadského písničkáře Neila Younga. Jak zmiňuje v bookletu alba, Švédsko a Kanada mají podobné klima a podobnou melancholickou náladu. Ida Sand se pokusila vložit do Youngových písní něco ze sebe, ale zároveň zachovat jejich podstatu. Album nazvala Young At Heart a natočila je s hráčem na klávesy Jesperem Nordenströmem, s kytaristou Olou Gustafssonem, kontrabasistou Danem Berglundem a bubeníkem Christerem Janssonem. Mezi hosty je opět Nils Landgren na trombón nebo Per Texas Johansson na saxofon.

Nevšední a inovativní akordeonista Vincent Peirani z Francie svůj aktuální projekt nazval Living Being. Do studia si přizval čtyři spoluhráče – jsou to saxofonista Emile Parisien, hráč na klávesy Tony Paeleman, baskytarista Julien Herné a bubeník Yoann Serra. Jsou to muzikanti se zkušenostmi z různých žánrů. I díky tomu je nálada skladeb na albu velmi různorodá – od klidných poloh až po energickou rytmickou jízdu. Vincent Peirani se ostatně k jazzu dostal trochu neobvyklým způsobem. Jako malý se věnoval naplno vážné hudbě – učil se na akordeon a na klarinet. Jenže když mu bylo sedmnáct, vážně onemocněl a musel hraní nechat. Vzpomíná, jak jej v té době navštěvoval jeden kamarád a půjčoval mu desky. Takto si poprvé poslechl album Turn Out The Stars od pianisty Billa Evanse a to jej velmi zaujalo. Vůbec nechápal, co je to za styl, znal jen klasickou hudbu a jazz. Když se dozvěděl, že se tomu říká jazz, rozhodl se, že pokud se uzdraví, začne se právě jazzu naplno věnovat. A tak se i stalo.

Švédský trombonista a skladatel Nils Landgren je umělcem několika tváří. Jeho doménou jsou na jedné straně balady a na straně druhé energické funkové skladby. A právě na tyto dva žánry je rozdělno dvojalbum Redhorn Collection, které mapuje Landgrenovo působení u vydavatelství ACT. První CD představuje Landgrenovu skupinu The Funk Unit a podobné projekty, druhý disk přináší výběr balad.

Album Weltentraum Live natočil v sále Berlínské filharmonie natočil německý pianista Michael Wollny se svým triem. To dále tvoří kontrabasista Tim Lefebvre a bubeník Eric Schaefer. Trio hraje jak autorskou tvorbu svých členů, tak převzaté skladby z oblasti jazzu, klasické a také staré hudby. Nahrávka vznikla loni v březnu a na produkci se podílel zakladatel vydavatelství ACT Siggi Loch.

V rámci vydavatelství ACT funguje label Emotion, který se zaměřuje na žánry mimo jazz. Na této značce vyšlo nedávno album Three, první sólový počin norské zpěvačky Randi Tytingvåg. Jejím cílem bylo nabídnout co nejpestřejší nahrávku s minimem zúčastněných muzikantů. Nakonec si do studia přizvala dva spoluhráče – zpěváka a kytaristu Daga Vagleho a hráče na strunné nástroje – mimo jiné na banjo a cavaquinho – Erlanda Aaslanda. Vedle vlastních skladeb zpěvačka na albu zařadila i úpravy slavných melodií z různých žánrů – od jazzu po folk nebo francouzský šanson.

Dieter Ilg je německý kontrabasista, který se věnuje klasické hudbě a jazzu. Oba žánry propojil na svém novém albu Mein Beethoven, na kterém představuje své vlastní variace na skladby Ludwiga van Beethovena. Album natočil v pianovém triu, které dále tvoří klavírista Rainer Böhm a francouzský bubeník Patrice Héral.

Rudresh Mahanthappa je americký saxofonista s indickými kořeny. Jeho rodiče přišli z jižní Indie do Spojených států v 50. let. On sám se dokonce narodil v Itálii, ale žil v Coloradu uprostřed čistě bělošské komunity. Vyrostl na hudbě 80. let – na popových hitech, ale také na nahrávkách Grovera Washingtona, Davida Sanborna nebo Yallowjackets. Ve svých 13 letech poprvé slyšel hudbu Charlieho Parkera a přes něj a další jazzové muzikanty se dostal k saxofonu. Důležité pro něj bylo také hledání vlastní identity. Vzpomíná: „Když jsem nastoupil na univerzitu, setkal jsem se s početnou afroamerickou populací. A tehdy jsem začal chápat, že nejsem ani černý, ani bílý. Ptal jsem se sám sebe: Co tedy přesně jsem? Přemýšlet jsem o tom, co to vlastně znamená, být Indoameričanem. Svou identitu jsem si v té době ještě neuvědomoval skrze hudbu, ale například skrze literaturu. Hledal jsem, jak o podobných zkušenostech píšou spisovatelé indického původu ze Spojených států nebo z Kanady. Začal jsem chápat, co to znamená mít indické kořeny. A také jsem cítil, že nejsem sám, kdo prožívá podobnou krizi identity.“ Nakonec však začal pracovat s indickými prvky i v hudbě. Jeho cílem dnes není stát se virtuózem v oblasti indické hudby, ale spíše integrovat její prvky do jazzového jazyka. Mahanthappovo nové album se jmenuje Bird Calls a vedle saxofonisty na něm účinkují trumpetista Adam O’Farrill, pianista Matt Mitchell, na kontrabas hraje François Moutin a na bicí Rudy Royston.

Úplně na závěr si představíme německého saxofonistu Jana Praxe a jeho Quartett, který dále tvoří pianista Martin Sörös, kontrabasista Tilman Oberbeck a bubeník Michael Mischl. Jejich album se jmenuje Keepin’ A Styl Alive a vyšlo v edici Mladý německý jazz.