Slyšte, lidé!: Michal Prokop od Koleje Yesterday do současnosti

Zatímco na začátku své kariéry Michal Prokop s oblibou a dobře „imitoval“ – můžeme-li použít to slovo – černošské soulové zpěváky, postupně se dostal k suverénnímu vlastnímu repertoáru, který mu velmi sluší. Zásluhu na tom mají lidé, kteří jej obklopovali v 80. letech a samozřejmě i on sám, protože si nechal poradit a byl ochoten najít cestu. Zlomem v jeho kariéře bylo právě album Kolej Yesterday z roku 1984.

I díky kvalitnímu repertoáru, na který má štěství dodnes, dnes vnímáme Michala Prokopa jako stálici na naší scéně a jako vpravdě nadgeneračního zpěváka. V roce 1997 se jej hudební publicista Vojtěch Lindaur zeptal: „Když před sebou vidíš řádově o dvě generace mladší publikum, přemýšlíš, proč na tebe přišli, proč je pořád bavíš?“ Odpověděl: „Nepřemýšlím o tom nějak hluboce, ale myslím, že by to mohlo být proto, že tahle doba je hodně stresující. Když člověk nahlídne do novin na titulky, tak má dojem, že žije v pekle. Čili pro lidi na koncertu, ale i pro mě to funguje tak, že najednou nemusíme myslet na to, že se vyměnil ministr nebo zavřeli bankéře, ale že je taky něco, co tady fungovalo dávno předtím, než jsme se začali zabývat politikou, a bezpochyby to tady bude fungovat dál, až my už budeme v penzi nebo tu nebudeme vůbec. Hudba, možná i ta moje, vyvolává v lidech to nejlepší, co v nich je.“

I když byla nejsilnějším obdobím v kariéře Michala Prokopa normalizační 80. léta (v tomto ohledu Prokop představuje výjimku na jinak šedivé oficiální hudební scéně), sám jako posluchač nedá dopustit na léta 60., která jej formovala a kdy sám s hudbou začínal. V roce 1997, kdy se věnoval politice a patřil k vrcholným představitelům Občanské demokratické aliance, vzpomínal na stránkách časopisu Rock & pop na své úplné začátky v 60. letech: „Jako padesátník bych mohl tvrdit, že naše muzika byla nosnější než to, co se hraje dnes. Tak či tak 60. léta byla v muzice výjimečná, na tom se shodneme.“

Zatímco v 60. letech zpíval anglicky, od svého druhého alba Město ER a do současnoti vsází Michal Prokop na češtinu. V rozhovoru pro Rock & pop v roce 2008 řekl: „Můj vztah k textům se vyvíjel. Zpočátku jsem zpíval anglicky a o texty mi vůbec nešlo. Tehdy to pro mě byla pouze zvukomalba. Působilo to na mě jako latina v katolickém rituálu, stejně tak byla významná angličtina v té hudbě. Teprve později, a to především kvůli zákazu zpívat anglicky, jsem začal vnímat text jako důležitou součást. Když už jsem tedy musel zpívat česky, tak jsem chtěl, aby to mělo smysl.“

V 80. letech Michala Prokop nepatřil k nejpopulárnějším českým zpěvákům – bereme-li jako měřítko například anketu Zlatý slavík –, ale jeho alba výrazně bodovala u kritiky. V roce 1988 například obdržel Cenu Melodie – Zlatou notu v kategorii „zpěvák roku“, a to před druhým Karlem Gottem. A vysokou laťku si jeho tvorba udržela dodnes.