Michal Prokop: Pořád to platí (recenze 6 CD)

Pod názvem Pořád to platí vyšla pozoruhodná kolekce téměř všech gramofonových nahrávek Michala Prokopa z předrevoluční éry. Úhledný box obsahuje všech šest řadových alb, která zpěvák vydal v období 1968–89, přičemž čtyři z nich jsou doplněny bonusy. Je sice pravda, že dobrý sběratel už všechno na CD má (všechna alba už v minulosti v reedicích vyšla, a to včetně zmíněných bonusů), avšak je radost mít vše takto pohromadě – navíc s rozhovorem, který s Prokopem vedl Ondřej Bezr.

První Prokopova deska Blues In Soul se vymykala všemu, co zpěvák natočil později. Na konci 60. let se totiž věnoval ranému bigbítu s přesahy k soulu, blues či jazzu. V jeho repertoáru převažovaly převzaté skladby (Chuck Berry, Ray Charles, Otis Redding) a skrovná vlastní tvorba se tyto zahraniční vzory snažila napodobit (Blues In Soul). V kapele najdeme vedle kytary (Prokop), basy, bicích a varhan také dechovou sekci (trubka, dva saxofony, trombón). Nahrávky mají dřevní zvuk, avšak už zde vyniká zpěvákův znělý a tvárný hlas.

Druhé album Město ER vzniklo na začátku 70. let, v době dlouhých koncepčních děl. I proto úvodní skladba trvá téměř 20 minut. Autorem jejího textu je Josef Kainar, na třech skladbách alba se podílel později nechvalně známý lovec diskotékových talentů Petr Hannig. Na kytaru zde hraje Luboš Andršt, který je také autorem dvou písní. Město ER je album žánrově zcela odlišné od předchozího. Prokop se na něm vyrovnává s dnes už zastaralým artrockem a je nutné říct, že dlouhá titulní píseň i Andrštova Noc je můj den stále znějí svěže.

Holubí Dante z roku 1980, které zpěvák natočil po svém popovém intermezzu, je čistě rocková deska, z reedované šestice nejméně silná. Přesto i na ní najdeme několik skladeb s trvalou hodnotou. Patří k nim Blues o víkendu, od kterého jsem si tolik sliboval nebo Prokopova devítiminutová pocta Všichni, kteří hráli s námi. Z bonusů stojí za pozornost úprava známé Svítá od Ježka, Voskovce a Wericha, zatímco závěrečná legrácka Já báb rýbu s textem Františka Ringo Čecha si nové vydání snad ani nezasloužila.

O čtyři roky později vyšlo Michalu Prokopovi album plné hitů, Kolej Yesterday. Na kvalitních rockových aranžích se podílel především Jan Hrubý, který v této době hrál s Framusem 5 na housle a kytaru. Po jeho boku mimochodem už tehdy stál Jan Kolář (hoboj, syntezátory), dodnes Hrubého parťák v Kukulínu. Michal Prokop zde poprvé spolupracuje s básníkem Pavlem Šrutem, který pro něj píše zásadní texty Bitva o Karlův most, Kolej Yesterday, V baru jménem Krásný ztráty nebo Hospoda na věčnosti. Neméně zásadní je spolupráce s Jiřím Žáčkem, autorem Blues o spolykaných slovech. A do třetice – píseň Petra Skoumala Odjezd s textem Josefa Kainara také patří k tomu nejlepšímu, co Michal Prokop kdy natočil.

Páté album Nic ve zlým, nic v dobrým sice přineslo méně hitů a trvalek, avšak žánrově bylo blízké předchozí kolekci. Janové Hrubý a Kolář sice už nejsou členy skupiny, avšak alespoň jako hosté se na albu znovu podílejí. Důležitá je spolupráce s C&K Vocalem, který nazpíval sbory do šesti písní. Pokračuje kontakt s Pavlem Šrutem (Yetti blues, Než přijde dcera z diskotéky, Nic ve zlým, nic v dobrým) a klíčové jsou také příspěvky Vladimíra Merty Kamarádi a Karyatidy. Ty však nemohly vyjít na původním vydání LP desky, a tak se na CD objevují pouze jako bonusy.

Poslední Prokopovo předrevoluční album Snad nám naše děti… vyšlo v roce 1989. Pokračuje spolupráce s Janem Hrubým (opět člen kapely) i s C&K Vocalem, v epizodní roli se (podobně jako na předchozím titulu) objevuje saxofonista František Kop, na baskytaru v úvodní skladbě hraje Jaromír Honzák. Šrut je tentokrát zastoupen pouze dvěma texty, Merta také dvěma, třikrát zde Prokop spolupracuje s Janem Burianem. Hitů je opět méně, avšak závěrečná Snad nám naše děti prominou je stále aktuální.

Přes některé dobové výstřelky (především na albech Město ER a Holubí Dante) je až pozoruhodné, kolik toho z Prokopova repertoáru přežilo dodnes. Aby byla kolekce zpěvákovy tvorby z 60.–80. let skutečně kompletní, chybí pouze dvě zásadní duety s Helenou Arnetovou Zvolna a Odněkud někam. Jinak však „pořád platí“, že Michal Prokop byl a je jedním z našich nejlepších zpěváků, který mimochodem na nedávném albu Poprvé naposledy dokázal, že má stále co říct.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Supraphon
Žánr: rock
Celkový čas: 66:05 + 47:39 + 62:20 + 42:37 + 56:35 + 42:19