Profil skupiny Jablkoň ve Slyšte, lidé!

Střípky z života Jablkoně (náhodně vybrané úryvky ze scénáře pořadu Slyšte, lidé!):

V roce 2003 skupina vydala živé album Symphonic Jablkoň XXV, na kterém kapelu doprovázejí Moravští symfonici pod vedením dirigenta Aleše Podařila. Jde o záznam koncertu, který proběhl v Praze v divadle Archa v rámci festivalu Alternativa. A právě toto spojení – tedy symfonický orchestr a festival alternativní hudby – dobře charakterizuje rozkročení Jablkoně mezi žánry. Už v roce 1991 říkal Michal Němec v časopisu Rock & pop: „Mimo pop music už existuje jenom oblast vážné hudby a ta je dost ostře ohraničená. Baví nás a máme pocit, že z ni je toho v naší muzice hodně, ale do pop music patříme, to se nedá nic dělat. Vážné hudbě se chceme přibližovat, ale jinak, než je zvykem.“

Nejnovější album Jablkoně Půlpes vyšlo v roce, ve kterém kapelník Michal Němec oslavil své 60. narozeniny a v některých textech se také za uplynulými léty ohlíží a bilancuje. CD vyšlo se zpožděním, protože kapela se musela vyrovnat – po stránce lidské, ale i praktické – s náhlou smrtí svého dlouholetého dvorního zvukaře Petra Wernera. S ním Jablkoň spolupracovala od konce 80. let a považovala jej za svého „neviditelného“ člena.

Jablkoň také točí desky a koncertuje s housovým virtuózem Jaroslavem Svěceným –  připomeňme například album Mumlava z roku 2001. O deset let dříve Michal Němec řekl: „Housle mi vždycky připadaly nebezpečné v tom, že všichni houslisti mají vyběhané svoje laufy… a když hrají s kapelou housle, vždycky mi to při té výraznosti přijde podobné. Toho jsme se snažili vyvarovat.“

Na otázku Jiřího moravského Brabce, kdy začal hrát a zpívat, Němec odpovídá: „Jako kluk, čili tak od patnácti, jsem pořád měl nějaké partičky, kde se hrálo, ale to bylo spíš sami pro sebe. Vlastně na učilišti v Liblicích u Českého Brodu jsme založili kapelu Voňavá Šembera. Šembera byl potok, do kterého vypouštěl odpad místní cukrovar.“ Další kapelu, se kterou hrával na zábavách, měl Němec na střední škole. Dodává: „A taky jsem hrál s takovou kutálkou, co hrála po tancovačkách repertoár, jaký se tehdy dělal – napůl dechovka, napůl taneční písničky.“

Pod názvem Francouzské jablkonění vyšla v časopisu Folk & country v roce 2001 stručná zpráva Michala Němce z cesty po Francii. Píše se v ní: „Do Paříže jsme se samozřejmě těšili. Praha to sice není, ale má něco do sebe. Koncert je na dřevěné pirátské lodi, jakou známe ze starých filmů. Na lodi jsme doposud hráli jen jednou v Antverpách. To bylo ovšem obrovské, zaoceánské plavidlo. Tady je na Seině zakotven útulný klub pro asi 200 lidí a neustále se více či méně houpá podle toho, jak velká loď zrovna pluje kolem. Nejdřív se udělalo špatně Carvanovi a potom Jůdlovi. Oba to však naštěstí odbývají jen změnou barvy, a tak se nic mimořádného neděje. Jablkoň se líbí, přestože pobledlý Carvan a zelený Jůdl jsou poněkud toporní.“