Profil Luboše Pospíšila ve Slyšte, lidé!

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby z roku 1990 hodnotí Luboše Pospíšila těmito slovy: „Pospíšil je zpěvák lyrického tenorového fondu se zvláštním, rozevlátým a chvějivým vibratem. Velkou jeho devízou je náročnost na textovou kvalitu repertoáru, který je většinou osobitý a neobyčejný i po hudební stránce.“

Z autorů, z kterými pospíšil za svou dlouhou kariéru spolupracoval, stojí za pozornost především zakladatel C&K Vocalu Ladislav Kantor, Pospíšilův dlouholetý umělecký soupuitník Bohumil Zatloukal a také Otakar Petřina, který pro zpěváka v 80. letech napsal jeho velké hity Tenhle vítr jsem měl rád, Marilyn, Goodbye nebo Prodavač včerejších snů. V 80. letech chtěl Pospíšil s Petřinou také koncertovat, avšak skladatel a kytarista se nakonec rozhodl hrát s Katapultem. „Takže se ani náš projekt nedal dotáhnout na pódiích. A ani nevím, proč naše spolupráce dál nepokračovala. Ota si dost nekompromisním způsobem volí, s kým dělat bude a s kým ne,“ říká Pospíšil v rozhovoru v roce 1991.

V letech 1969–82 byl Pospíšil členem skupiny C&K Vocal, na kterou vzpomíná v rozhovoru s publicistou Ondřejem Bezrem: „Já jsem do C&K Vocalu nenastoupil jako zpěvák. Oni mě vzali jako kytaristu, zpívat jsem začal asi až po čtyřech letech. Osobně jsem se věnoval úplně jiné muzice, než poslouchali oni, takže jsem se trochu odlišoval i v přístupu ke zpívání a vůbec přemýšlení o hudbě. Oni byli původně orientovaní hodně na spirituály, šansony, jazz… Takže se to zdánlivě špatně potkávalo, ale vzhledem k tomu, že všichni byli otevření, cítili, že právě tím, že si vzájemně pomůžeme, může vzniknout něco nového, zajímavého.“ Zatímco v C&K Vocalu se tedy Pospíšil pohyboval na pomezí mnoha žánru – od šansonu přes artrock a alternativní hudbu až po vokální folk –, jako sólistu jej můžeme označit za rockového písničkáře. Svého času – hlavně na začátku jeho sólové kariéry – se o něm psalo také jako o bluesovém zpěvákovi. K tomu říká: „Můj vztah k blues je samozřejmě kladný, ale každý si nějak, jakousi autocenzurou, musí rozhodnout, do jaké míry může blues dělat, protože se s ním musí zacházet dost opatrně. A existuje spousta příkladů ze světa, kdy někteří lidé měli výborné bluesové nahrávky, ale udělali jich za život velmi málo a jen sporadicky se k tomu vraceli.“

V pořadu Slyšte, lidé! vám nabídneme několik ukázek z Pospíšilova aktuálního alba Příznaky lásky a také několik starších snímků, většinou z 80. let. Poslouchejte v sobotu 16. srpna od 19.15 a v repríze v úterý 19. srpna v 16.55.