Profil Jakuba Nohy ve Slyšte, lidé!

Ve více než 300stránkové knize Vladimíra Vlasáka Folkaři najdete o Jakubu Nohovi pouhé tři stručné zmínky. V knize Bigbít Vojtěcha Lindaura a Ondřeje Konráda se o něm nepíše vůbec nic. Noha se totiž vždy pohyboval mezi folkem a rockem tak vehementně, že jej za svého plně nepřijali ani rockeři, ani folkaři. Už v roce 1995 na to téma odpovídal: „Já jsem byl spíš zhrzenej bigbítovej člověk a k folku jsem se dostal víceméně bezděčně. Když člověk píše písničky a hraje je sám na akustickou kytaru, automaticky je do tohoto žánru přiřazen.“ A dodává, že jej ovlivnilo i to, že svého času vystupoval společně s Oldřichem Janotou.

Na české Wikipedii o něm čteme, že se v dětském věku učil hrát na housle a na kytaru. Po studiu na střední škole vystudoval v roce 1975 Vysokou školu ekonomickou. V době studií byl zpěvákem ve Vysokoškolském uměleckém souboru univerzity Karlovy, po studiích během základní vojenské služby zpíval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Do začátku 80. let vystupoval společně s Oldřichem Janotou, roce 1980 založil spolu s Jiřím Kohoutkem a Vlastimilem Markem hudební sdružení Na Prahu. V roce 1983 jim Supraphon vydává první singl, ve stejném roce se ale skupina rozpadla. Noha vystupoval krátce jako sólový písničkář a poté založil skupinu Nohaband, která s personálními změnami funguje dodnes. V roce 1993 natočila své první album Kde je ten ráj…, o dva roky později druhou desku Tady někde a v roce 1997 vyšlo CD Na Prahu! s rozšířenou verzí Nohova staršího alba Popelka jde na ples a také s textovými a obrázkovými přílohami – šlo totiž o jeden z prvních českých nosičů formátu CD extra. Zatím poslední Nohovo album vyšlo v roce 2003 a jmenuje se Ryba nebo pták (nebo jiné zvíře).

Písně Jakuba Nohy mají v repertoáru i další skupiny, například Jarret, AG Flek nebo Folk Team. Noha tvrdí: „Pro mě je velká lichotka, že má o ty písničky někdo zájem. Vždyť proto je dělám. A tohle je, aspoň si to tak namlouvám, takový barometr zájmu. Člověk má samozřejmě určité představy o tom, jak má jeho písnička vypadat, a on to pak někdo udělá trošku jinak. Autor si k tomu tedy musí vytvořil nějaký postoj a já jsem se rozhodl, že si ty písničky každý může udělat jak chce.“