Nneka: Na pódiu jsem sama za sebe
Pořad v souvislostech
Rozhovor s nigerijskou zpěvačkou Nnekou
Budeme vysílat
World Music Charts Europe – duben 2024
Katalánský dudák Francesc Sans
Rozhovor se skupinou Circus Problem
Vysílali jsme
Rozhovor se zpěvačkou Petrou Hermanovou
Se zpěvačkou Katarziou o albu Šťastné dieťa
Pozvánka na festival JAZZFESTBRNO 2024
Audioarchiv
Nneka je zpěvačka, která se narodila a vyrůstala v Nigérii, ale v současné době žije a působí v Německu. Hudebně vychází jednak z africké hudby, jednak z R&B a hip-hopu. V rozhovoru nám představí své aktuální album Love Supreme a pozve nás na svůj pražský koncert, který se koná 12. března 2023 v Paláci Akropolis.
Rozhvor se zpěvačkou Nnekou
Vyrůstala jste v Nigérii. Kdo byli v době dospívání vaši hudební hrdinové?
Určitě bych měla jako velkou inspiraci zmínit Felu Kutiho. Hodně se mi líbil, ale rodiče nám zakazovali jej poslouchat. Byl podle nich vulgární, rád se obnažoval a moc mluvil o politice. Jako děti jsme neprotestovali a dělali jsme prostě to, co nám rodiče řekli. A tak jsem poslouchala jinou hudbu, například gospel. Velmi se mi také líbila zpěvačka Christy Essien-Igbokwe. Zkuste si ji dohledat, rozhodně doporučuji! Dále to byl například King Sunny Adé, významný umělec stylu highlife, nebo Victor Uwaifo. Prostě hudebníci, kteří nebyli moc známí mimo Afriku a kteří byli populární v 70. letech. Já jsem se sice narodila později, ale tyto umělce jsem poslouchala. A měla jsem samozřejmě i své oblíbence mimo Afriku, například Whitney Houston nebo skupinu Boyz II Men, podle které jsme si cvičili hlasy. Snili jsme o životě mimo Afriku a všichni tito umělci z jiných částí světa pro nás představovali velkou inspiraci. Chtěli jsme být jako oni.
Z Afriky jste odešla do Německa a postupně jste se začala věnovat zpěvu na profesionální úrovni. Vzpomenete si na moment, kdy jste si uvědomila, že se vám plní sny?
Nemyslím si, že by tam byl jeden takový konkrétní moment. Ne. Prostě jsem dělala to, co mě bavilo, zpívala jsem a byla jsem sama sebou. Nebylo to tak, že bych šla někam na pracovní pohovor, stala bych se zaměstnankyní a od toho okamžiku se musela při profesionálním vystupování nějak speciálně chovat. Vlastně ani dnes bych tomu neříkala „profesionální vystupování“. Prostě na pódiu zpívám a jsem tam sama za sebe. A myslím, že právě to na mně lidé oceňují. Může se stát, že budu na pódiu působit plaše nebo že někdy mezi písněmi vůbec nepromluvím, protože se nebudu cítit dobře. Myslím ale, že i v takovém okamžiku mě mí posluchači budou mít rádi. Když se teď ohlížím za svými začátky, říkám si, že jsem se mohla chovat víc přátelsky, ale opět docházím k tomu, že to jsem prostě já. A je to tak v pořádku. Nehledala bych tedy žádný klíčový moment, celá ta cesta je součástí mé životní zkušenosti. Všechno to postupně nabírá na intenzitě, ale i dnes jdu někdy na pódiu nenalíčená a s neumytými vlasy. Ale musím říct, že se zlepšuji.
V jednom vašem videoklipu si jedna postava čte knihu o hudebním byznysu. Jak se s hudebním byznysem potýkáte vy?
Co se týká hudebního byznysu, musím říct, že v Německu jsem nikdy neměla pocit, že by mě někdo do něčeho nutil. Opravdu ne. Ale když jsem přijela například do Francie, hned jsem cítila, že bych měla nějak vypadat, že bych se měla nějakým konkrétním způsobem oblékat a mluvit. Vidím tam tedy určitý rozdíl. Také si vzpomínám, že když jsem byla úplně poprvé ve studiu – ještě před svou první nahrávací smlouvou –, potkala jsem jednoho významného producenta, který pracoval s popovými zpěváky. S opravdu slavnými popovými zpěváky. Napadlo jej tehdy, že by mohl publiku nabízet krásné ženy, které ovšem neuměly zpívat. A my, které jsme zpívat uměly, jsme jim měly propůjčit hlas. Takže ty krásné ženy měly zpívat našimi hlasy. Bylo to děsivé, ale vyzkoušela jsem to opravdu jen jednou a pak už nikdy. Vtipné na tom nakonec bylo, že můj hlas se jim do toho výsledného mixu asi nehodil. Sice si mě nahráli, ale nikdy to nepoužili. – Jiný producent po mně zase chtěl, abych si před ním svlékla tričko a ukázala, jak mám vyvinuté svaly. A to byl pro mne jeden z momentů, kdy jsem se rozhodla, že si budu dělat hudbu po svém, budu psát své vlastní písně, budu si sama sobě producentkou a budu dělat jen to, co se mi líbí, svaly-nesvaly.
Byla jste také členkou mezinárodní ženské skupiny Les Amazones d’Afrique, která bojuje za práva žen v Africe. Které téma v její agendě pro vás bylo důležité?
Nejdůležitější tam bylo téma domácího násilí a potom téma sebepřijetí. Jako ženy, a především jako africké ženy, jsme často vedeny k tomu, abychom sloužily svým rodinám a svým mužům. V souladu s naší tradicí nebo s naším náboženstvím pak platí, že i když věci nefungují, jak mají, zůstáváme doma, protože se nechceme zpronevěřit své kultuře nebo svému náboženství. Pro mne tedy členství ve skupině Las Amazons d’Afrique znamenalo podívat se na sebe jako na ženu a zhodnotit jestli to, co dělám, je správné. To je první důležitá věc. Druhá je ta, že když se někdy ocitneme v obtížné situaci, ze které nemůžeme jen tak odejít, je dobré si alespoň uvědomovat, že to není v pořádku. To jsem se v tomto projektu po boku dalších naučila. Jinak pro tuto skupinu byla důležitým tématem ženská obřízka, protože většina mých kolegyň z kapely pocházela z oblastí, kde se ženská obřízka ještě praktikuje. Proto také Les Amazones založily. Já jsem v tom samozřejmě byla s nimi, ale zároveň jsem se snažila bojovat i proti jiným typům násilí. Zajímalo mě téma psychického násilí a také téma sebepřijetí.
Název vašeho nejnovějšího alba Love Supreme připomíná titul slavné desky jazzového saxofonisty Johna Coltranea A Love Supreme. Je tam nějaké spojení?
Řekla bych, že tam nějaké spojení bylo, protože když jsem album nahrávala, hodně jsem poslouchala Alice Coltrane. Na albu pracuji s pocitem lásky, která není hmatatelná, protože se nejedná o lásku ve fyzickém smyslu slova. Tento pocit, který mě vedl k vytvoření alba, byl velmi vznešený a osvobozující. Album jsem tedy nazvala Nejvyšší láska, protože jsem se svými myšlenkami ocitala mimo viditelný svět. Ale na druhou stranu souvisí to i s viditelným světem, protože všechno souvisí se vším. Takže ano, Alice Coltrane mě velmi inspirovala. A líbí se mi i to, co dělal John Coltrane. Nicméně to propojení s mým albem je přes jeho ženu. Hlavní spojení je totiž vždy žena. Vždy.