Folkové naděje po dvacáté
Po třech letech se na vlny Proglasu vrací občasník Folkové naděje, ve kterém se věnujeme mladým písničkářům a novým kapelám. Prostor zde mají jak ti, kteří už získali své první trofeje na festivalech, tak zcela neznámé tváře. Ve 20. vydání Folkových nadějí uslyšíte například skupinu Pocity, Duo Carduelis, vokální trio blueStone, hovořit budeme o n ovém sólovém projektu Karolíny Kamberské a o dalších interpretech. Poslouchejte v sobotu 22. ledna od 19.15 nebo v úterý 25. ledna v 16.55.
Ve 20. pokračování občasníku Folkové naděje se budeme věnovat následujícím skupinám a sólistům:
Hlasoplet: Mužský vokální soubor Hlasoplet založili Zdeněk Lahoda a David Vaňáč, kteří kolem sebe soustředili další členy operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Stalo se tak v roce 2003. I když se členové skupiny věnují profesionálně vážné hudbě, v Hlasopletu zpívají rozmanitý repertoár – písně Suchého a Šlitra, spirituály, americké country melodie s vlastními českými texty nebo jazzové standardy. Hlavními devízami kapely jsou „přirozenost, preciznost, pestrost, hudební vtip a hlasový rejstřík od hutných basových tónů až ke kultivovaným falzetovým výškám“.
Pouta: Skupina vznikla v Pardubicích jako jedna z nástupnických formací kdysi velmi populárních Poupat. Zatímco kapelník Vít Troníček založil skupinu Marien, Radek Novák spolu s Andreou Troníčkovou a dalšími muzikanty pokračovali právě pod názvem Pouta. Kapela prošla řadou personálních změn, v roce 2006 dokonce načas ukončila činnost. Nakonec vykrystalizovala současná podoba Pout, kterou vedle zakládajícího člena Radka Nováka tvoří jeho sestra Šárka Fuchsová a dále kytarista Ivan Šmejda a baskytarista David Brom. Loni v srpnu vyšlo Poutům u vydavatelství Casey první CD, nazvané Pouta v nás.
Martin Rychtařík: Děčínskou skupinu Juwel Folk jsme si v seriálu Folkové naděje představovali v roce 2002. Kapela se rozešla a její kapelník Martin Rychtařík se rozhodl pro sólovou dráhu. V roce 2009 natočil doma v obýváku své první sólové CD V půli…, které má na rozdíl od folkrockového Juwel Folku blízko spíše k melodickému popu.
9431: Nedávno nám do rádia přišlo demoalbum kapely, která se pojmenovala číslovkou 9431. Jak tato folkrocková formace vznikla? Z internetu čtu: „Petr Tomeš napsal pár hezkých písniček, a tak se několik nadšenců z hudebního souboru Hudba Tanvald dokopalo se je naučit a nahrát, a tak vznikla další kapela, další se stejnými úmysly jako ostatní, další v pořadí zhruba někde kolem 9431.“
Pocity: Skupina je z Brna. Na svém webu www.pocity.net o sobě píše, že „vznikla v druhé polovině roku 2001. Zakládajícími členy byli kytarista Michal Pospíšil, kytaristka a klávesistka Jitka Pospíšilová, zpěvačka a perkusistka Anna Podlipná a kontrabasista Karel Malana“. V tomto složení se kapela zúčastnila svého prvního koncertu a hned také finále autorské Porty 2002 v Plzni. V létě 2002 do kapely přišla posila – sourozenecké duo Aleš a Klára Vosáhlovi. V následujícím roce se Pocity opět zúčastnili finále autorské a také semifinále interpretační Porty v Jihlavě, ale především uspořádali v Brně svůj historicky první samostatný koncert v Brně. Následovaly další personální změny, kapela se čím dál víc vyhrávala, až si v roce 2009 troufla natočit své první oficiální album s názvem Stokrát víc.
Rí Ra: Se skupinou jste se mohli setkat už ve vydání pořadu Slyšte, lidé! nazvaném Ta naše písnička keltská. V časopisu FOLK se o ní psalo: „V produkci skupiny se nenásilně snoubí irské písničky a balady, okořeněné směsí různých hudebních směrů, od jazzových přiznávek po funkové riffy. Hráči se striktně nedrží harmonie a standardních postupů keltské hudby, čímž ji přibližují širokému obecenstvu. Repertoár skupiny se postupně mění z přebírání písniček od kapel hrajících irskou hudbu až po vlastní aranžmá vybraných irských balad a tanců. Hráči obohacují zvuk improvizacemi na irské téma. Rí Ra sází výhradně na akustický zvuk houslí, kytary a basy. Rytmiku obsluhuje jen buben bodhrán a občas píšťaly whistle. Na aranžích se podílí celá kapela pod vedením kapelnice Daniely Vránové.“
Karolína Kamberská: Dříve polovina dua Sestry Steinovy vysvětluje, proč se rozodla pro sólovou dráhu: „Dala jsem si to loni jako bobříka. Normálně po skautsku. Já totiž vůbec nejsem samotářka, mám ráda kolem sebe lidi, ale programově jsem si řekla, že teď chci nějakou dobu hrát sama. Abych si ověřila, že to dokážu, a získala sebedůvěru, že to když tak kdykoliv znova zvládnu… Musím ale říct, že vývoj mě docela překvapil. Ono mě to totiž začalo moc bavit a taky mám strašně dobré ohlasy od lidí. Takže strach mě přešel rychle a mám podezření, že u toho nakonec možná zůstanu.“ Loni na podzim vyšlo Karolíně první sólové album Hořkosladce, na kterém spolupracují například kytaristé Jan Ponocný a Honza Horáček nebo bubeník David Landštof.
Duo Carduelis: Písničkářské duo manželů Štěpánky a Jardy Čížkových. Čížek lesní se latinsky řekne Carduelis spinus a odtud tedy pochází název formace. Štěpánka na internetu vysvětluje: „Písně vznikly téměř všechny jako ventilační songy v období mé doposud nejsilnější životní krize. Kněz, s kterým jsem mluvila o svých průvodních depresích, mi jen tak mezi řečí řekl: Tak o tom napiš. – A já jsem si řekla: No jo, vlastně proč ne? – Důvody ke psaní jsem tedy měla víceméně terapeutické a podle toho zpočátku vypadal i osud mých opusů – občas jsem si je hrála sama pro sebe nebo jen tak svým nejbližším. Jedním z nich byl také tehdy můj přítel, dnes manžel Jarda. Písničky ve svém domácím studiu natočil, postupně doplnil druhou kytaru, tamburínu a různé efekty, což jim převelice prospělo.“
Piosenki: Skupina vznikla v roce 1999 a od té doby se původní sestava klavír, elektrická kytara a djembe mnohokrát změnila. Na webu o sobě kapela píše: „Na autorské melodie a texty jsme se pokusili naimplantovat mnoho různých stylů. Vyzkoušeli jsme zpočátku ambientní tvář písní, folkrock a po mnoha dalších experimentech se kapela zhruba v roce 2005 ustálila v žánru, který jmenujeme folk-folklor.“
blueStone: Dívčí vokální trio blueStone založily dvě bývalé spolužačky ze základní školy Terka Palečková a Vendy Pavlíková. Třetí současná členka, Lucie LuFka Fialová, přišla do aktuální sestavy později a nahradila původní sopranistku. První demonahrávka tria se jmenovala Všude dobře, předloni vzniklo nové demo BCD. Dále se dívky objevily jako trio se swingovým ansámblem Blue Star na jeho albu Opus One, jako vokalistky na Veselé melancholii kapely My3.avi a jako recese vznikla spolupráce se skupinou Atari Terror, na jejímž albu vokálně podpořily jednu skladbu.
Panenka vyzutá: Skupina svou hudbu charakterizuje jako acoustic fusion. Za použití akustických nástrojů, jako jsou kytara, kontrabas, violoncello a cajón, se snaží dosáhnout barevného multižánrového zvuku, který se dá charakterizovat jako akustický písničkářský styl, propojený s výraznou španělskou rytmikou. Kapela hraje výhradně vlastní věci s českými i anglickými texty a doma je v Brně, ačkoliv její složení je mezinárodní. Hráč na cajón Azar Abou totiž pochází z Izraele a kontrabasistka Anežka Moravčíková se narodila na Slovensku.
Bujabéza: Olomoucká skupina už stačila zabodovat na několika celostátních festivalech včetně skvělé účasti ve finále Zahrady. Repertoár skupiny stojí na úpravách moravských lidových písní, a to úpravách někdy tak radikálních, že zůstane pouze text, zatímco melodii kapelník Jan Sítař napíše úplně novou. V rozhovoru pro časopis FOLK to popsal takto: „Posadím se k počítači a pročítám si texty ještě jednou. Jakmile se mi některý zdá zajímavý, beru ho. Pak přijde na řadu nutné zkrácení. Většina písní má třeba dvacet a více slok, což je trochu moc. Někdy je těžké dvě třetiny slok odstranit tak, aby písnička po obsahové stránce moc neztratila. Když se mi to přece jen povede a zůstane mi těch pár vybraných slok, sednu si ke klavíru, přehraju si originální melodii a zkouším ji různě modifikovat a měnit. Možná někdo namítne, že stejně jako text patří k té konkrétní písni i melodie. Můj názor je, že s melodií je to všelijak. Vždyť si ty písně vymýšleli sami lidé tak, aby se jim dobře zpívaly a aby se jim líbily. Nezřídka uvádí Sušil několik různých nápěvů k jedné písni. Takže proč to neudělat také tak?“
Deneb: Kapela čerpá především z lidové hudby Makedonie a dalších balkánských zemí, v menší míře pak i z folklóru polského, českého nebo moravského. Inspiraci nachází ve starých sbírkách lidových písní, ale důležitá jsou pro ni i setkání s hudebními přáteli z různých oblastí. V roce 2006 se Deneb dostal do finále soutěže Colours Talents a chlubit se může i absolvovaným turné po Japonsku.