Erik Truffaz: Budoucnost je to, co hledáme

Rozhovor s trumpetistou Erikem Truffazem

Máte rád Milana Kunderu. Když čtete jeho knihy, jaký druh pocitů se vám honí hlavou? Inspiruje vás to při komponování hudby?

Literatura a hudba jsou pro mne dva naprosto odlišné světy. Ale obecně můžu říct, že se mi líbí, jak Kundera hovoří o lásce a obecně o citech. Inspirují mě jeho příběhy.

To je zajímavé, protože mě u Kundery vždycky víc zajímala forma než obsah. U vás je to tedy naopak…?

Tak bych to neřekl. Mám u Kundery rád ještě jednu věc – a tu má společnou s mou hudbou, totiž že ve svých dílech rovnoměrně zdůrazňuje minulost, přítomnost i budoucnost. Někdy mám z jeho příběhů pocit, jako by si rytíř na koni popletl čas a vjel rovnou do moderního hotelu a tam někoho vyzval na souboj. To je úžasné. Stejně tak my v naší hudbě využíváme minulost, tedy to, co jsme se naučili. Přítomnost je to, co se aktuálně děje na scéně, samotný okamžik hraní. A když skládáme novou hudbu, přemýšlíme nad budoucností a mícháme přitom minulost s přítomností. Budoucnost je tedy to, co hledáme a co později vyjde na CD nebo co budeme hrát na koncertě.

Album In Between jste po delší době natočil se svým Quartetem, ve kterém však došlo k jedné změně. Na postu klávesisty se představuje váš dlouholetý zvukař Benoît Corboz. Proč právě on?

Benoît Corboz jako mistr zvuku nahrával všechna naše předchozí alba, a zná tedy velmi dobře moji hudbu. Na novém albu jsme chtěli předvést nový zvuk, mimo jiné s varhanami. A protože Benoît na varhany hraje a náš předchozí klávesista chtěl z kapely odejít, došlo k té změně naprosto přirozeně.

Je pravda, že zvuk varhan je na albu opravdu výrazný, až mi to chvílemi připomíná hudbu 60. nebo 70. let. Bylo to úmysl, nebo je to až výsledek vaší společné práce na aranžích a produkci alba?

Jediná věc, kterou jsme zamýšleli, byla změna zvuku. Když tvoříte hudbu, vždycky je těžké přijít s něčím novým. Benoît Corboz je člověk, který se zvukem a jeho kvalitou dlouhodobě zabývá, stále zkouší najít něco nového. A protože s ním spolupracuji velmi dlouho, jsme přáteli od roku 1980, věděl jsem, že se na něj mohu spolehnout a že to s ním bude snadné.

Většina vašich skladeb je instrumentálních. Když vymýšlíte melodie, honí se vám hlavou příběhy, které se snažíte hudbou vyjádřit?

Ne, snažím se myslet jen na hudební dramaturgii alba, které vzniká. Už tak je pro mne skládání dost náročné, a ještě abych si u toho vymýšlel příběhy… (smích) U mě to funguje trochu jinak. Například když vidím na svých cestách zajímavou krajinu, může mě to inspirovat k novým skladbám.

(Celý rozhovor vyjde v časopisu Harmonie)