Dvacet let Indies: práce i koníček

Bylo pár měsíců po sametové revoluci. Autor článku studoval v Brně a se spolužáky občas odpoledne vyrážel „k Miladě“. Na ulici Milady Horákové totiž sídlila oblíbená půjčovna kompaktních disků, v době bez internetu jeden z mála způsobů, jak se dostat k nové a zajímavé muzice. Společnost Indies začala cédéčka půjčovat v únoru 1990 nejprve v soukromém bytě a o něco později později se přesunula do své první oficiální provozovny. Červenou průkazku s důvěrně známým logem má autor této vzpomínky stále doma, ale se zakladateli firmy Indies Milanem Pálešem a Milošem Gruberem se poznal až začátkem roku 1996. To už se vydavatelství Indies Records v té době stávalo čím dál silnějším hráčem na českém hudebním trhu.

Úplné počátky značky Indies však sahají ještě před zmíněný rok 1990. „S Milanem jsem se znal už pět nebo šest let před revolucí,“ vzpomíná Miloš Gruber. „Žili jsme muzikou, vyměňovali jsme si nahrávky a mým snem bylo už tehdy se hudbou živit.“

Provozovna Indies nebyla první půjčovnou kompaktních disků v Brně. Podle Miloše Grubera fungovala v jihomoravské metropoli podobná instituce už  v roce 1989. „Řekli jsme si, že to zkusíme taky. V prosinci jsme se domluvili a sehnali jsme další kamarády. Dali jsme dohromady peníze a kompakty, a jakmile jsme měli k dispozici asi sto padesát cédéček, půjčili jsme první z nich. To bylo právě 14. února 1990,“ vzpomíná Miloš Gruber.

Později začali Indies hudební nosiče také prodávat. A v létě 1991 desku poprvé sami vydali. Šlo o album hardcorové kapely Meat-House Chicago I. R. A.

„Rozhodli jsme se, že peníze vydělané v půjčovně investujeme opět do hudby,“ prozrazuje Milan Páleš. Nezůstalo samozřejmě u jednoho titulu. „Ta první deska měla velký ohlas u kritiků. A tak jsme jako další oslovili například vyškovské Here nebo Vladimíra Václavka,“ vzpomíná Gruber.

Do prvních asi deseti alb investovali oba vydavatelé zisky z půjčovny. „Žádný zisk se ale nevracel,“ líčí Páleš hlavní důvod prvního rozdělení značky Indies. Někteří ze spolumajitelů totiž žádali pozastavení vydavatelské činnosti, dokud se vložený kapitál nevrátí. „My, kteří jsme chtěli vydávat, jsme tedy vytáhli svoje vlastní vkladní knížky,“ popisuje Páleš, jak se podařilo v činnosti pokračovat. Společnost se tedy v roce 1995 rozdělila na vydavatelství Indies Records a na prodejnu Indies.

Co vedlo oba protagonisty Indies Records, aby opustili jistotu prodejny a po hlavě se vrhli do riskantní vydavatelské činnosti? „Mám neustále potřebu jít někam dál. A cítil jsem, že toto by mě bavilo víc než stát za pultem a půjčovat,“ odpovídá Milan Páleš. „Hledání kapel a vydávání pro mě byla tvůrčí činnost,“ přizvukuje Miloš Gruber.

Na otázku, který titul jako první přinesl firmě finanční zisk, odpovídá Milan Páleš bez zaváhání. „Bylo to CD kapely Psí vojáci, katalogové číslo MAM 013, album Sestra. Psí vojáci byli tehdy první liga.“ A Gruber dodává, že Psí vojáci otevřeli vrátka i dalším tehdy úspěšným kapelám, jako byli Už jsme doma nebo Zuby nehty.

Nezůstalo však jen u rocku nebo alternativní scény. Tituly jako V Brně na Špilberku stojí vraný kůň nebo Zpívání z Horňácka předznamenaly pozdější orientaci Indies na lidovou hudbu a world music.

V roce 1999 vyšlo dosud nejúspěšnější CD vydavatelství Indies. Šlo o nahrávku O slunovratu, kterou na verše Jana Skácela hrála kapela Hradišťan. V roce 2000 se katalog Indies poprvé rozšířil o více než dvacet originálních titulů během dvanácti měsíců.

Z původně lokální brněnské firmy se tak postupně stalo největší nezávislé české vydavatelství s žánrovým rozptylem od Tomáše Kočka či Zuzany Navarové přes Jablkoň a Ty Syčáky až po Priessnitz nebo irské The Frames. Právě kapela Glena Hansarda byla prvním zahraničním interpretem, kterému Indies v roce 2002 vydali desku.

Přes tento rozsah však stále platilo, že tři hlavní dramaturgové Indies vydávají jen to, co se jim líbí, a nenechají se ovlivňovat žádnými komerčními či jinými tlaky. Vedle běžné distribuční sítě začali pro šíření své hudby velmi brzy využívat také internet. A díky spolupráci s webovým obchodem Vltava byli průkopníky prodeje hudby ve formátu mp3 v době, kdy pevné připojení k síti ještě zdaleka nebylo samozřejmostí.

Rostoucí počet vydávaných titulů vedl v roce 2002 ke vzniku tří autonomních produkčních sekcí v rámci tehdy ještě jednotné firmy: Možnosti (později Indies Scope), Indies MG a Indies Happy Trails.

„Vnímal jsem to jako přirozený tok věcí,“ tvrdí Miloš Gruber. „Člověk se za těch deset patnáct let hudebně vyvíjel a každý z nás začal preferovat jiné kapely. A my jsme pak hodně času trávili vzájemným přesvědčováním, zda něco vydáme, nebo nevydáme,“ vysvětluje.

Vývoj přirozeně spěl k úplnému rozdělení firmy, ke kterému došlo na podnět Milana Páleše v roce 2007. „Uvolnily se nám ruce a žádný z nás nemusel obhajovat svá rozhodnutí před kolegy,“ vítá toto rozhodnutí Miloš Gruber. „Rozdělení bylo nutné. Současný stav si všichni pochvalujeme,“ souhlasí i Páleš.

Přestože všechny tři nástupnické firmy pokračují ve vydávání nezávislé hudby různých žánrů, lze v jejich katalozích najít zřetelné rozdíly.

„Já inklinuji k muzice 60. a 70. let dvacátého století,“ říká Jaromír Kratochvíl, který spolu se svým společníkem Liborem „Benem“ Kučerou zaštiťuje značku Indies Happy Trails. Pod ní vydal například koncertní album Pavla Hammela, několik jazzrockových reedic, nové CD sourozenců Ulrychových nebo alba písničkářů Dáši Voňkové a Karla Vepřeka.

Vydavatelství Indies Scope, které vede  Milan Páleš zaznamenalo vedle Andělů nebo několika titulů Album roku podle výroční ankety Radia Proglas také úspěchy v celoevropské hitparádě world music WMCE. Právě na nejrůznější folklórní fúze se Indies Scope orientují především.

Label Indies MG v čele s Milošem Gruberem má široký záběr. Za své srdeční záležitosti Gruber považuje Radůzu a Majerovy brzdové tabulky včetně sólových projektů kapelníka Petra Linharta. Ale vydává i alba rocková a elektronická a v poslední době rozšiřuje své pole působnosti i na filmy. Podíleli se zde například na vydání reprezentativního souboru dokumentů Jana Špáty.

Význam Indies Records i všech tří nástupnických labelů tkvěl vždy nejen ve vydávání hodnotné hudby zavedených umělců, ale možná ještě víc spočíval v objevování a podpoře nových talentů. Jména jako Žofie Kabelková, DVA, Žamboši, Budoár staré dámy, Gipsy.cz, Květy, Tara Fuki, Sestry Steinovy nebo Terne Čhave se do povědomí dostala právě zásluhou Indies. A ve vyhledávání nových talentů všechny tři společnosti pokračují dodnes. Produkují debutová alba interpretů, jako jsou Rákoss u Indies Happy Trails nebo Helemese či Poslední výstřel u Indies MG. Indies Scope kromě toho už šest let pořádá soutěž pro kapely žánru world music Colours Talents. „Kdo má takové štěstí, aby se jeho koníček stal i jeho prací?“ ptá se Jaromír Kratochvíl. Odpovídá tak vlastně na otázku, jak se mohlo podařit vybudovat značku, která na české hudební scéně nemá obdobu.

(Článek vznikl pro MF Dnes, kráceno)