Hector Berlioz

V mládí se amatérsky naučil hrát na kytaru a na flétnu. Po otci se měl stát lékařem. Když však přišel do Paříže, aby zde studoval medicínu, začal se tu navzdory otcovým plánům věnovat hudbě. Nejprve studoval soukromě, později, když mu bylo 23 let, přišel na pařížskou konzervatoř, kde se mimo jiné stal žákem našeho Antonína Rejchy. Již v šestadvaceti letech napsal jedno ze svých největších děl “Fantastickou symfonii” a rok na to získal prestižní Římskou cenu. Ne však za toto dílo, ale za celkem bezvýznamnou skladbu Sardanapalova noc. Přesto se mu nikdy nepodařilo dostat zaměstnání po kterém by toužil a které by jej naplňovalo. Působil jako knihovník pařížské konzervatoře, psal články a fejetony a upravoval skladby jiných autorů. Jako dirigent také nebyl v Paříži příliš úspěšný. Proto se vydával na koncertní cesty do Německa, Polska, Ruska i k nám do Prahy, aby tu propagoval své skladby a myšlenky. Berlioz neustále bojoval s neúspěchem, což se odrazilo i na jeho soukromém životě, který nebyl nijak šťastný. Svůj nezkrotný temperament vybíjel ve svých skladbách. Nejvýznamněji přispěl do oblasti orchestrální, ale psal i opery, vokální skladby oratoria a duchovní hudbu. Zemřel 8. března roku 1869 v Paříži.