Písně Ladislava Hrdličky na Proglasu

Když se psal 29. červenec roku 1933, tak se u Hrdličků v Holubicích, okres Vyškov, narodil chlapec, kterému dali jméno Ladislav. A když mu bylo sedm let, bere do ruky housličky a pod vedením pana řídícího učitele Leopolda Stypy proniká do tajů hudby. Vnímavé ucho dědečkovo poznalo, že jeho vnuk to myslí s hudbou vážně. Na jeho popud odchází čtrnáctiletý Ladislav na Vojenskou hudební školu v Praze-Karlíně. Z této školy, po úspěšném absolutoriu, nastupuje jako houslista, klarinetista a saxofonista do vojenské hudby v Brně. Jako koncertní mistr houslí a klarinetu zde působí v letech 1951-1985. Hudební vzdělání si dále prohlubuje. Dějiny hudby, kompozici a obligátní klavír studuje u prof. Emanuela Ambrose a houslovou hru zdokonaluje u prof. Bruno Hýčky.

Když oslavil „Laco“ - tak mu všichni jeho hudební přátelé důvěrně říkají - padesátiny, zářil již na jihomoravském hudebním nebi jako skladatel, textař a výborný aranžér. Jeho spolupráce s profesionálními i amatérskými orchestry je obdivuhodná. Po odchodu z vojenské hudby ze zdravotních důvodů se Ladislav Hrdlička plně věnuje práci pedagogické (učí v ZUŠ Židlochovice, pob. Rajhrad), komponuje a intenzívně spolupracuje s mnoha dechovými orchestry. Na začátku této umělecké spolupráce jsou Legrúti z Velkých Bílovic a na jejím konci (zatím) Lácaranka z Kobylí.

První polku napsal Ladislav Hrdlička na text Stanislava Badala a věnoval ji Rajhradu. Rajhradská polka se rychle rozletěla po jižní Moravě. Řadu textů si „Laco“ píše sám, řadu textů mu napsali Stanislav Pěnčík, Vladimír Salčák, Jaroslav Zbořil a další brněnští textaři. Když se v současné době autor ohlédne, má za sebou 130 skladeb a přes 600 aranží. Jeho polky, valčíky, táhlé písně se dnes hrají u nás i v zahraničí, kde má Ladislav Hrdlička stále mnoho dobrých přátel.