Hrajte, kapely! - Medailon Františka Maňase

Hrajte, kapely! - Medailon Františka Maňase

Hudební rod Maňasů je typickým zástupcem bohaté tradice kapelnických rodů na českém a moravském venkově, jejich skladby nalézáme v repertoáru populárních dechových kapel v České republice i v zahraničí. Pořad Hrajte, kapely!, který vysíláme ve čtvrtek 11. července 2013 za pět pět odpoledne, přinese reprízu medailonu tohoto hudebního skladatele v žánru dechové hudby.

Kořeny rodu Maňasů zasahují hluboko do historie a nejstarší zmínka pochází dokonce z roku 1590. Muzikantská větev rodu Maňasů je spjatá především s obcí Sehradice, vzdálenou asi 7 km severovýchodně od Luhačovic.

František Maňas byl nejmladším synem Františka a Hedviky Maňasových. Prvním učitelem hudby se mu stal starší bratr Václav, narozen 1914, který ho od 8 let školil ve hře na housle. O tři roky později už František bratrovi hrával druhé housle v kostele v Horní Lhotě na jitřní a hrubé mši. Mezitím se sám naučil velmi obstojně hrát na trubku a v roce 1933 hrával pravidelně také na varhany.

František Maňas se hlásil na vojenskou hudební školu, ale při zkouškách v Olomouci jej kvůli tělesné slabosti nedoporučili k dechovým nástrojům, ačkoliv měl plíce i srdce zdravé. Chtěl se tehdy také hlásit na konzervatoř do Brna, ale z finančního hlediska to pro rodinu nebylo přijatelné. Nezbývalo, se smířit místem trumpetisty v rodinné kapele. V roce 1939 František Maňas opustil rodinnou kapelu. V sousední Horní Lhotě se zrovna formoval moderní typ tanečního orchestru a nastoupil zde jako klavírista. Ve 40. letech se znovu pustil do autorské činnosti, s kamarády si založili pěvecké trio, se zaměřením na taneční žánr. František pro ně psal hudbu pod pseudonymem Krušina, společně tak vyplodili za pár let přes 100 písní jako Třeštěnec, Tvoje vlasy, Seňorito, růže má, Sliby-chyby a mnohé další. 

Ke konci roku 1944 musel František Maňas nastoupit povinný vojenský výcvik na půl roku do Brna.  Malá pohraniční ves Hevlín se mu stala domovem na příštích 16 let. Brzy po příchodu zde začal budovat kapelu, s kterou se na soutěžích v rámci okresním přehlídek v Mikulově a ve Znojmě umístili několikrát na prvním místě.

Po přesídlení do Brna nastoupil František Maňas do podniku Chirana. Ke konci roku 1963 se mu za pomoci přítele Ladislava Kozderky podařilo získat místo u Brněnského estrádního rozhlasového orchestru. Byl zde v kontaktu s profesionálními hudebníky a zároveň měl dost času na vlastní muzicírování. V roce 1970 dostal nabídku na účinkování v československé restauraci v Japonsku. V Praze úspěšně absolvoval výběrové řízení na harmoniku ve dvojici s houslistou Karlem Dvořákem a společně s ostatním vybraným personálem pak odcestoval do Japonska. Ve skladbách Františka Maňase tak můžete sledovat inspiraci z Japonska a také z krátkého pobytu v Moskvě, např. skladby Tokio, Japonka, Sakura, Moskevský valčík a další.

Po návratu do Brna nastoupil František Maňas zpět do práce v rozhlase a také se vrátil ke svému působení ve vinárně U královny Elišky. Ná žádost vedoucího vinárny napsal píseň Královna Eliška s textem Jiřího Čekana, která se setkala s velkým ohlasem a později ji aranžoval pro dechový orchestr. Navázal také na svou započatou skladatelskou práci, když v roce 1974 napsal Slovácký tanec č. 4. Slováckých tanců napsal ve výsledku celkem deset. Poté pokračoval tanci věnovanými jednotlivým oblastem Moravy a vznikl tak tanec  Moravský, Hanácký, Slezský, Horácký a Valašský.

Za své orchestrální i lidové skladby získal František Maňas mnoho cen na festivalech a soutěžích, například dvě první ceny v soutěži o novou píseň pro dechovou hudbu v rámci festivalu Pravečkův Lanškroun v letech 1995 a 1998, dvě druhá místa tamtéž  v roce 1999, 2000, nebo 1. místo ve třetím televizním utkání o novou písničku se skladbou Moje písnička na text Anny Žilkové.  František Maňas napsal za svůj život přes 500 skladeb. Na počest tohoto slavného muzikantského rodu byl v Sehradicích založen festival dechových hudeb s názvem Maňasovy Sehradice. Navazují tak na bohatou tradici festivalů, jako je např. Vačkářův Zbiroh, Vackovo Vysoké Veselí, Poncarovy Zdice, či větší podniky, jako Vejvodova Zbraslav nebo Kmochův Kolín. František Maňas zemřel po dlouhé, těžké nemoci v 83 letech, dne 21. prosince roku 2004. Svými skladbami a písněmi však v našich srdcích zůstává.