Jubilanti 2015

Se strážnickým festivalem je úzce spjato jméno legendárního primáše a dlouholetého ředitele Národního ústavu lidové kultury Slávka Volavého. V roce 1946 stál Vítězslav Volavý u vzniku tehdy národopisných slavností ve Strážnici – onen název Mezinárodní folklorní festival dostal až od roku 1962.
Slávek Volavý se od roku 1951 podílel jak koncepčně, tak autorsky na přípravě festivalu, v šedesátých letech působil jako předseda jeho programové rady. Svým hudebním přínosem výrazně zasáhl do vývoje folklorního hnutí na Strážnicku, patřil k nejznámějším interpretům moravského hudebního folkloru vůbec. V roce 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.

Se Strážnicí je jistě pevně spjato jméno dalšího letošního jubilanta – zpěváka Václava Harnoše. Po otci poloviční Slovák s folklórem začínal ještě před dvacátým rokem věku jako tanečník veselského souboru Prespolan, ale věhlas si vydobyl hlasem: jeho vysoký, zvučný, pronikavý tenor je nepřeslechnutelný a nezaměnitelný. Po hlase si ho našel v roce 1954 do své muziky právě Slávek Volavý; s jeho cimbálovou muzikou vystupoval až do jejího zániku v roce 1993 a vyhrával tehdy populární soutěže lidových zpěváků. Spolupracoval jako host s řadou dalších cimbálových muzik, na zvukové nosiče nahrával od poloviny 70. let. K sedmdesátým narozeninám Václavu Harnošovi vyšlo (spolu s Janem Gajdou st.) retrospektivní album Ve Strážnici néni pána a o dva roky později album Co sem sa k vám nachodil. V letošním roce slaví Václav Harnoš, a to konkrétně 13. dubna, krásné pěta-osmdesáté narozeniny.

Ze Strážnice do není daleko na Hanácké Slovácko – do Kraje beze stínu, jehož významným zpěvákem a držitelem nezapomenutelného hlasu je Jaroslav Kovářík. Jubilant, o deset let starší než Václav Harnoš, zpíval nejprve s Kobzíkovou cimbálovou muzikou složenou z mediků, s níž natočil i svou první gramofonovou desku písní z Kobylí. Tato deska snad byla i důvodem, proč si jej povšiml jeden z prvních cimbalistů BROLNu Jaromír Běhunek, s nimž v roce 1956 natočil první rozhlasovou nahrávku písně Majdalenko Studýnková.

Jako lidový zpěvák vešel Jaroslav Kovářík do širšího podvědomí až v roce 1957, kdy se stal členem souboru Břeclavan. V něm vedle písní z Hanáckého Slovácka zpíval i písně podlužácké, jako sólista i v duetu s Maryškou Sochorovou – Malčicovou. Mezníkem v pěveckém životě Jaroslava Kováříka byl soubor Zavádka z Čejkovic, při jehož vzniku stál v roce 1972 společně s doktorem Janem Pavlíkem. Teprve zde se jako sólista plně věnoval interpretaci písní etnografického regionu Hanáckého Slovácka. S cimbálovou muzikou Zavádka nahrál dvě dlouhohrající desky, absolvoval desítky vystoupení a koncertů.

Jaromír Běhunek byl první cimbalista Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů. V letošním roce si připomínáme padesáté výročí jeho úmrtí. Počátky Jaromíra Běhunka jsou ve folklorním hnutí spojeny se Slováckým krúžkem v Brně. Byl klarinetistou, po odchodu Antoše Frolky pak cimbalistou a vedoucím muziky. Od roku 1952 byl Jaromír Běhunek členem BROLNu a položil základy jeho repertoáru. Jako jeho upravovatel do velké míry ovlivnil také repertoár Boženky Šebetovské či Jožky Severina.

14. ledna by se dožil osmdesáti let profesor, vynikající houslista, pedagog, primárius Janáčkova kvarteta a také tehdejší umělecký vedoucí BROLNu Bohumil Smejkal. V BROLNu se Bohumil Smejkal projevil nejen jako excelentní sólista a náročný dirigent, ale i jako autor mnoha úprav lidových písní a melodií. Natočil s tímto tělesem přes tisíc rozhlasových a televizních nahrávek a přispěl výrazně k tomu, že BROLN začal být respektován obecně v umělecké sféře jak po stránce hudební stylizace, tak interpretační úrovně.

25. září roku 1925 se v Újezdě u Vizovic narodil Jaroslav Jurášek. V době svých vysokoškolských studiích na Masarykově univerzitě v Brně se začal zajímat o lidovou píseň. Spolu s Vladimírem Melounem a dalšími muzikanty z Valašska založili v Brně cimbálovou muziku Valašského krúžku. Jaroslav Jurášek využil nabídky tehdy Československého rozhlasu v Brně a začal připravovat pořady i repertoár muziky pro rozhlasová vysílání. Čerpal ze sbírek lidových písní a později také z vlastních sběrů, jichž se zúčastnil s Františkem Bonušem, Vladimírem Melounem a Ivem Stolačíkem. Cenné pro něj byly i osobní kontakty s Vycpálkovci, horňáckým primášem Jožkou Kubíkem, Jaroslavem Staňkem a jeho Hradišťanem a Slávkem Volavým.

V letech 1950-1952 byl Jaroslav Jurášek uměleckým vedoucím Moravského souboru lidových písní a tanců. Během těchto dvou let vyústila spolupráce s rozhlasem a pan Jurášek nastoupil jako redaktor hudebního vysílání. Tehdy přišel s nápadem na založení rozhlasového orchestru lidových nástrojů, protože v té době již Československý rozhlas Brno spolupracoval se třemi cimbálovými muzikami, jejichž půlhodinové pořady byly pravidelně vysílány. Rozhodující inspirací pro vznik orchestru byl však rumunský orchestr Barbu Lautaru, na jehož zkouškách získal Jaroslav Jurášek mnoho podnětů.

Založením BROLNu začala Jaroslavu Juráškovi jedna z jeho velkých etap života. Napsal pro toto těleso mnoho hudebních úprav a skladeb a ovlivnil repertoár mnoha výborných zpěváků. Během jeho patnáctiletého působení se BROLN postupně vypracoval mezí přední československá umělecká tělesa.

Zpěvačka Věra Domincová v letošním roce oslaví krásných osmdesát let. Věra Domincová se narodila 16.  června 1935 v Uh. Hradišti. Členkou souboru Hradišťan se stala v roce 1952, zpočátku i jako tanečnice, od roku 1956 jako sólová zpěvačka. Podílela se na řadě zvukových nosičů Hradišťanu, natočila i své profilové album Hradišťu, Hradišťu…. Za rok 2005 získala Cenu města Uh. Hradiště „za udržování tradice lidového zpěvu na Slovácku“.

V roce 2015 uplyne 45 let od náhlého a velmi předčasného úmrtí muzikanta, sběratele a upravovatele písní, etnografa a hudebního pedagoga Jaroslava Čecha. Během svých studií začal se sběrem písní – nejprve na Horňácku, pak v Květné a ve Strání (tady mu hodně pomohla zpěvačka Alžběta Končitíková a její dcera Vlasta Grycová). Byl primášem a později cimbalistou Slováckého krúžku v Brně; zdravotní potíže ho však v roce 1952 přiměly odložit housle, Začal hrát na cimbál a běhěm jednoho roku se tak vypracoval, získal post cimbalisty v Hradišťanu, kde se později stal také uměleckým vedoucím. Spolu s primášem Jaroslavem Staňkem stáli u největších úspěchů této kapely na mezinárodním poli. Od roku 1958 působil Jaroslav Čech jako učitel hudební nauky a hry na cimbál na Lidové škole umění v Uherském Hradišti a hned na počátku šedesátých let zde založil žákovskou cimbálovou muziku, která brzy sbírala ocenění na celostátních přehlídkách i na mezinárodních festivalech. (např. Helsinki 1966). Někteří ze zakladatelů pozdější CM Jaroslava Čecha nastoupili do muziky ve školním roce 1967/68 a začali se soustavnou týmovou prací. Uprostřed příprav a nácviku však Jaroslav Čech – předčasně a zcela neočekávaně – 6. března 1970 zemřel. Muzikanti se definitivně rozhodli pokračovat – a na památku svého učitele a zakladatele přijali jméno cimbálová muzika Jaroslava Čecha.

Zamíříme na moravsko-slovenské pomezí, do okolí města Uherského Brodu, na procházku životem zpěváka a muzikanta Lubomíra Málka, který v letošním roce oslaví sedmdesátiny.

Dne 21. června 1945 se do rodiny drobných rolníků narodil syn Lubomír, jehož domovem se stala vesnice Korytná ležící mezi Uherským Brodem a Javořinou, nejvyšším vrcholem Bílých Karpat. S hudbou se Lubomír začal seznamovat již v raném věku. Na osmileté škole v Nivnici se mladý Lubomír Málek setkal s učitelem Jaromírem Procházkou, tehdejším primášem uherskobrodské Olšavy, který jej později do souboru přivedl, a tak predikoval Málkův celoživotní vztah a úctu k lidovému umění nejen moravského Slovácka, ale také jiných etnografických regionů. Lubomír se v Olšavě postupně stal kontrášem, klarinetistou, basistou, cimbalistou a tercášem. Byl schopen zastoupit všechny muzikantské posty včetně primášského. Také vojenská prezenční služba formovala Lubomíra po stránce hudební. V Michalovcích působil jako cimbalista a druhý rok přesídlil do brněnského Jánošíka, kde začal hrát na kontrabas.

Na podzim roku 1966 se Lubomír Málek vrátil z vojny do uherskobrodské Olšavy a vystřídal na postu primáše Jaromíra Procházku. Celá sedmdesátá léta byla dynamická, projevující se intenzivní kooperací s BROLNem a jeho vzácnými osobnostmi - Bohumilem Smejkalem, Slávkem Jakubíčkem aj.

Lubomír Málek patří k fenoménům lidové kultury Uherskobrodska, což dokládají mnohá ocenění souboru. Participoval na téměř třech desítkách hudebních nosičů – jen namátkou zmíním hudební nosiče Dívča z Javoriny, Kytice z Uherskobrodska či profilové Hrajte mně, husličky. Má má dvě dcery - Jitku Málkovou-Novotnou a Taťánu Málkovou-Rozkovcovou, pro něž se hudba stala povoláním a lidová hudba celoživotní zálibou.