Folklorní okénko: Vysoký jalovec, zelená rokyta

V záplavě písní o květinách, bylinkách, stromech a plodech jsou poměrně vzácně zastoupeny keře (pokud ovšem nepočítáme hojnost písní o růžích). Výjimku tvoří dvojice velmi skromných, divoce rostoucích keřů - jalovec a rokyta (rakyta, rakytka, rokyt í- lidové pojmenování pro nízce rostoucí vrbu jívu) - symboly odolnosti, statečnosti a vytrvalosti (jalovec též mužnosti). Začneme po hanácku: Před našém je jaloveček s Hanáckým SPT Klas a zpěvačkou Ditou Přikrylovou. Pokračovat budeme nepříliš odlišnou nářeční verzí s poněkud pozměněným textem z Brněnska v podání Brněnských Gajdošů a Milady Veselkové. A u „jalovečků“ ještě chvíli zůstaneme – bude to Za Lanžhotem jaloveček s mužským sborem Šatavan, a pak dvě valašské v podání Jarmily Šulákové, Zdenky Straškrabové a Josefa Laži: valčík Na Santově kopec, rosta tam jalovec s Technikem a sadu „pellárovských“ tanečních populárů v rytmu polky Vysoký jalovec z repertoáru muziky Vsacan.

Dnešním dílem s podtitulem Vysoký jalovec, zelená rokyta pokračujeme ve volném cyklu písňových celků s námětem floristickým: vyhledáváme písně o jalovcích zarůstajících pastviny v horách a podhůřích a o rokytách a rokytí rostoucích – a to už je nápověda – především poblíž vody, u potoků a řek. Ale zatím jsme u jalovce – jak nám popsala Jarmila Šuláková v textu valčíku: „Na Santově kopec, roste tam jalovec, kdo z(j)í ze tři zrnka, je hybký jako srnka“ – mají bobule jalovce, jalovčinky,  povzbuzující účinek. 

Jalovec, jaloveček je oblíbeným námětem písní i v českých regionech, a to nejen u muzik dudáckých, a to s nápěvem rozverným (Zelený jaloveček) i teskným (Kvete, kvete jaloveček). Tak se podíváme do Čech – s muzikou souboru Gaudeamus a Lidovou muzikou z Chrástu.Následovat budou popěvky s doprovodem dudácké muziky – často včetně přesného místopisného určení: budou to Nad Luženci jaloveček s Konrádyho dudáckou muzikou a Hdyž sem šel za mjilú v podání Mrákovské dudácké muziky a Petra Němce.

Po citaci z  podrobného etymologického rozboru z pera publicisty Michala Žáka pojednávajícího o vzniku místního pojmenování obce Telnice na Brněnsku, v němž odhalí jméno rokyta jako středověké pojmenování vrby jívy a pojem rokytí označující jívový porost nebo houští si připomeneme, že se termín dochoval ve slovenštině v podobě rakyta jako ekvivalent pro vrbu jívu a běžně se používá dodnes. S ukázkami písní  o rokytě začneme baladami:  bude to U zelenéj rokyty v podání Dušana Holého a cimbálu – jak jinak – Janka Rokyty staršího, pak tentýž incipit s delším a poněkud obměněným textem zpívaný Jožkou Kútným  za doprovodu CM Petra Galečky – a do třetice horňácká balada Z druhéj strany potoka stojí linda, rokyta opět s Dušanem Holým a tentýž incipit s obměnou – místo lindy bude lípa – i poněkud optimističtějším vyústěním v podání Veroniky Malatincové a Ženského sboru Lipina z Hroznové Lhoty.  

Mimochodem – písní o vrbách (přímo s tímto názvem) je minimum – snad nejznámější je koleda Stojí vrba košatá; naopak lidových rčení a sousloví s vrbou je nepřeberně: Dělat si z někoho vrbu - svěřovat se, dělat někomu vrbu - dělat zpovědníka, malovat straku na vrbě - balamutit apod. Půvabný je novotvar "vrbna" (vrba x drbna): někdo, komu se svěříme a on informaci neuchrání, naopak ji sdělí dál. Takže opět rokyta – nejdříve valašská milostná  Sedí ptáček na rokytě, pak česká V širém poli rokyta, hanácká Rokyta rokyta a konečně valčík souboru Úsměv za doprovodu plzeňského lidového souboru Ta naše rokyta s Jiřím Bártou a Janou Kopřivovou.

Samozřejmě vrbu jako obvyklého, avšak nepříliš spolehlivého strážce mlčenlivosti ("našeptat něco do vrby"), , zvěčnili i naši klasikové – Karel Jaromír Erben a Karel Havlíček Borovský: první z nich v baladě Vrba vtělil do stromu duši zemřelé manželky, druhý v Králi Lávrovi prostřednictvím vrbového kolíčku k base vyšeptal do vrby ukryté tajemství holiče Kukulína. Na závěr konečně dojde i na ono již zmíněné rokytí – Žabovřeský rokytí v podání Brněnských Gajdošů v rytmu polky a konečně valčíkové Domažlický rokytí s Domažlickou dudáckou muzikou. Užijte si Folklorní okénko.