Folklorní okénko: rozhovor s publicistou Jiřím Jilíkem

Publicista a novinář Jiří Jilík se takto představuje na svých internetových stránkách http://jirijilik.webnode.com

Přišel jsem na svět 16. listopadu 1945 v Praze, kam se vydal ze Slovácka můj otec za svou literární hvězdou. Zasvítila mu tehdy v podobě sbírky básní s názvem „Z Moravěnky“. První mé matné vzpomínky patří Nuslím, kde měl maminčin tatínek, můj dědeček, na rohu Jaromírovy a Nezamyslovy ulice, obchod, „koloniál“. (Obchod je tam podnes.) Již z názvu té tatínkovy básnické sbírky je patrno, že se mu stýskalo po Moravě, jmenovitě po Kunovicích na Slovácku. A tak jsme se po několika letech stěhovali.

V Kunovicích se vrátil ke knihařině. V jeho knihvazačské dílně na Pekařské ulici jsem poznával svět krásné knihy, ale také mnohé zajímavé lidi, hlavně výtvarníky, literáty a folkloristy, s nimiž se přátelil.

Hodně mi dala SVVŠ ve Starém Městě a skvělí profesoři Skrášek, Žurmanová, Petlán, Chromá, Havránek... Pak přišla studia v Brně, nejdříve učitelská na pedagogické fakultě a později i muzeologická na filozofické.

Mým osudem se stal Vlčnov a jízda králů. Deset let jsem učil děti mateřskému jazyku a dějepisu, ale učil i sebe – naslouchat řeči moudrých lidí, symbolům a významům tradice, zpěvu písní, když se s jinými muži držíme kolem ramen, i vření vína v bečce. Nikdy nebudu moc splatit této vesnici, čím vším mne obohatila.

Avšak zběhl jsem, chtěl jsem znát a vědět víc a jistě i talent zděděný po tatínkovi mne přivedl k žurnalistice. Dělal jsem ji naplno a rád, ať již ve Slováckých novinách, nebo v Malovaném kraji. Kvůli tomuto národopisnému časopisu jsem se na pár let odstěhoval do Břeclavi a na toulkách s Jožkou Šífarem nebo Moarchem Evenem poznával Slovácko, kraj „kde réva zraje a kde se zpívá“, jak je nazval spisovatel milovaný František Zýbal.

A když moje texty kdysi upoutaly i národní umělkyni Hermínu Týrlovou, která převedla jednu z mých vyprávěnek do animované podoby, přiblížil jsem se i filmu. Vzpomínky na to, jak jsem si kdysi na berlínském filmovém festivalu připíjel s Dustinem Hoffmanem, vybledly.

Co neztratilo nic ze svých barev je Slovácko. Lidová píseň se mi stala „nejvyšší universitou“ a k jejím nositelům vzhlížím s velikou úctou. I když jsem před časem po dvanácti letech definitivně opustil svoje šéfredaktorské křeslo ve Slováckých novinách, svůj kraj opustit nemohu. A proto píši i tyto stránky...

Více na uvedených internetových stránkách.

Odehrané skladby v pořadu: