Folklorní okénko: Muzika v krvi - Rokytovi z Jasenné na Valašsku
Pořad v souvislostech
Muzika v krvi - zpěvácké a muzikantské rody
Budeme vysílat
Muzika v krvi
Jatelinko drobná
Jatelinko drobná
Vysílali jsme
Muzika v krvi
35.výročí založení CM Danaj
35.výročí založení CM Danaj
Audioarchiv
v nejnovějším Folklorním okénku vás jeho autorka Helena Bretfeldová v rámci volného cyklu Muzika v krvi pozve k poslechu rodinné geneze rodu Rokytů z valašské Jasenné u Vizovic; nejvýznamnější osobnost tohoto rodu, muzikant, upravovatel, zakladatel a vedoucí muziky Technik, publicista a dlouholetý folklorní redaktor ostravského studia Českého rozhlasu Jan Rokyta by se totiž v neděli 16. dubna dožil pětaosmdesáti let. Ve stručné rekapitulaci si připomeneme jeho bohatý muzikantský život jako cimbalisty, sběratele a upravovatele lidových písní, uměleckého vedoucího muziky Technik, hudebního publicisty, režiséra a rozhlasového redaktora, ale také skvělého cimbalisty (ač samouka) a citlivého doprovazeče svých pěveckých oblíbenců - Valachů Jarmily Šulákové a Josefa Laži, ale také častých sólistů muziky Technik Magdaleny Múčkové, Jana Zaviačiče i bratrů Dušana a Luboše Holých. Důstojné pokračování svého rodu nalezl Jan Rokyta v synech Pavlovi a Janovi mladším. Všechny tři Rokyty i Janovu snachu Liselotte Rokytu uslyšíme v hudebních ukázkách.
Hudební redaktor, dramaturg a publicita, výborný muzikant a významný folklorista Jan Rokyta se narodil v Jasenné u Vizovic. R. 1957 maturoval na Vyšší průmyslové škole hornické a v letech 1957-1960 studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě, kterou nedokončil. 10 let pracoval jako důlní technik v ostravsko-karvinském revíru. Roku 1968 se oženil a synové Jan a Pavel jdou v otcových stopách (multiinstrumentalista Jan Rokyta, především flétnista a cimbalista, je hudebním profesionálem - působil ve Státním folklorním divadle v Amsterdamu a jako externí redaktor v ostravském studiu Českého rozhlasu; Pavel Rokyta je výborným amatérským violistou-kontrášem a cimbalistou). Jan Rokyta prožil podstatnou část svého života v Ostravě-Zábřehu, ovšem na rodné Valašsko a do Vsetína, kde žije rodina jeho bratra Břetislava Rokyty, se stále vracel. Zemřel v Ostravě.
K muzikantské zálibě a posléze i profesi ho táhlo i k hudbě velmi vstřícné domácí prostředí. V autobiografickém knižním rozhovoru s Milanem Švihálkem S pěsničkú na světa kraj o tom řekl: "Když mi bylo devět nebo deset let, začal jsem podvědomě vnímat existenci sdružení, které se jmenovalo Valašský krúžek. /.../ Pro mne bylo důležité, že v rámci Valašského krúžku řídil můj tatínek dechovku, maminka v něm zpívala také můj starší bratr se začal věnovat muzice. Tatínek byl výborný flétnista a trumpetista a svou kapelu řídil dokonale. Ale otcova sestra, tetička Anna provdaná Kutějová byla vynikající zpěvačkou, tanečnicí i vyšívačkou. /.../ Právě ona mi otevřela dveře do světa jednoduchých a prostých lidových nápěvů. Anna Kutějová byla totiž zvyklá zpívat sama, bez doprovodu hudebních nástrojů. Spoléhala pouze na svůj hlas. Doslova sypala písničky z rukávu. Zpaměti uměla slovem i nápěvem na pět set lidových písní." (s. 20-21.) V téže publikaci s úsměvem vzpomíná i na svou krátkou kariéru dětského sólového zpěváka - na jedné pěvecké soutěži se - byť v jiné kategorii - utkal i s fenomenální valašskou zpěvačkou Jarmilou Šulákovou, která se pak stala výjimečnou sólistkou "jeho" cimbálové muziky Technik.
Nejvíce se ovšem Jan Rokyta proslavil jako znamenitý cimbalista (i když se učil pouze krátce na klavír, na cimbál byl samouk!), ale hrál velmi dobře i na kontrabas a jiné hudební nástroje. Na cimbál hrál v muzice žáků Měšťanské školy ve Vizovicích (1952-53) a v souboru Lipta (1952-53); po příchodu do Ostravy působil v řadě tamějších seskupení. Od r. 1958 byl uměleckým vedoucím a cimbalistou ostravské cimbálové muziky Technik. V letech 1970-80 byl komorním hráčem a realizátorem staré hudby Pražských madrigalistů, komorního souboru České filharmonie v Praze. Spolupracoval rovněž s řadou dalších souborů a muzik (např. BROLN, Břeclavan, Kunovjan, CM Josefa Varmuži, CM Martina Hrbáče, Olšava, Ondráš, Soláň), ať již jako interpret, dramaturg nebo upravovatel lidových písní.
Již v době středoškolských studí navázal spolupráci s Českým rozhlasem v Ostravě a v letech 1980-99 zde pracoval jako redaktor hudebního vysílání, zaměřoval se především na hudební folklor ve všech jeho podobách. Za dobu svého působení vybudoval v rozhlasu rozsáhlý archív nahrávek lidových písní a vytvořil množství hudebních snímků a pořadů (např. cykly Píseň domova, Zazpívejte si s námi, Folklórní notování nebo Polepšené pěsničky). Významná byla i jeho lektorská činnost, realizoval desítky seminářů o úpravách a interpretaci hudebního folkloru a externě přednášel na Ostravské univerzitě obor „lidová píseň“.
Byl rovněž spoluorganizátorem různých folklorních festivalů, od r. 1986 působil jako člen programové rady, předseda hodnotící komise a autor pořadů Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, Rožnovských slavností, Hudeckých dnů Slávka Volavého aj., za svou činnost v oblasti folklorní hudby byl často oceňován (např. Cena města Ostravy – 1983).
V pořadu ocitujeme i kapitolu z knižního rozhovoru S pěsničkú na světa kraj, ve které s pýchou zmiňuje oba své syny Jana mladšího i Pavla - jejich muzikantské začátky i úspěšný hudební vývoj: Jan Rokyta mladší (*1969) studoval hru na cimbál u Ludmily Dadákové na Konzervatóriu v Bratislavě a hru na zobcovou flétnu u Waltera van Hauweho a Paula Leenhoutse na Sweelinck-Conservatoriu v Amsterdamu. Svou kariéru zahájil v Cimbálové muzice TECHNIK Ostrava, založené v roce 1958 jeho otcem; mimo Technik byl v období 1988-1992 stálým hostem BROLNu a OĽUNu a spolupracoval tak se spičkovými osobnostmi moravské a slovenské lidové hudby, jakými byli a jsou Jindřich Hovorka, Miroslav Dudík a Štefan Molota. V oblasti soudobé vážné hudby spolupracoval Jan Rokyta se Symfonickým orchestrem bratislavského rozhlasu a později v Nizozemí s ASKO-Schönberg Ensemble, či Rozhlasovou komorní filharmonií Amsterdam. V poslední době je rovněž častým hostem symfonických a komorních orchestrů v Německu a Rakousku jako např. Österreichisches Ensemble für Neue Musik, Klangforum a Radio-Symfonieorchester Südwestrundfunk Stuttgart. V oblasti světového folkloru získal Jan Rokyta mladší bohaté zkušenosti v orchestru Mezinárodního folklorního divadla v Amsterdamu, kde působil v letech 1995-2002 jako instrumentální sólista a hudební realizátor a v sezoně 2007-2008 jako hudební ředitel tohoto tělesa. Spolupráce se židovskou zpěvačkou Shurou Lipovsky byla v roce 2004 korunována účastí na Mezinárodních festivalech židovské hudby v Krakově, Weimaru a Amsterdamu. Spolu s manželkou Liselotte Rokyta vytvořil Jan Rokyta netradiční nástrojové spojení Panovy flétny a cimbálu. Jejich koncertní program obsahuje jak folklorní hudbu východní Evropy, tak i transkripce a původní skladby pro Panovu flétnu a cimbál. Jan Rokyta je rovněž uměleckým ředitelem Mezinárodního folklorního festivalu Musica Pura, jehož první ročník proběhl v roce 2015. Festival se koná každoročně v Ostravě a na vysoké úrovni přináší posluchačům hudební kreace, které se jakýmkoliv způsobem dotýkají lidového umění.
Pavel Rokyta (*1973) začínal jakou houslista, později se přeorientoval na violu. Jeho otec k tomu v knize pyšně poznamenal: "Měl jsem z toho radost, protože jsem viděl, že Pavel pochopil, co pro muziku znamená dobrý vilolový kontráš./.../ K významnému zlomu v Pavlově muzikantském životě došlo na Podpolianských folklórnych slávnostiach v Detvě, kde uslyšel hrát violisty z Detvy a okolí. Pavlovým nejbližším muzikantem se stal romský violista Dežo Kováč - a zaučil ho do podpolianského kontrování tak důkladně, že si ho začala k účinkování zvát i slavná cimbálová muzika Jána Hrončeka z Hriňovej. /.../ Díky Romům se z Pavla stal opravdu univerzální kontráš. Umí to." A nezůstalo jen u violy - Pavla si přitáhl i tradiční rodový nástroj - cimbál; když se začalo Janovi staršímu horšit zdraví, často - i v Techniku - za otce u cimbálu zaskakoval.
Ve Folklorním okénku si poslechneme sólový cimbál Jana Rokyty, jeho úpravy i cimbálovou hru v muzice Technik, který vedl celé půlstoletí, jeho umění být empatickým doprovazečem zpěváka-sólisty - a také hru obou jeho synů Pavla i Jana mladšího s jeho ženou-sólistkou na Panovu flétnu Liselotte Rokytu. Ať se vám dobře poslouchá!