Varmužova cimbálová muzika slaví v Miloticích

Varmužova cimbálová muzika: Čí to chlapci, čí to byli (recenze CD)

Malebné Kyjovsko vždy přitahovalo svojí bohatou lidovou kulturou, svěží muzikou a pestrými kroji. Návštěvníky a obdivovatele vábí stále. Muziku tady prezentuje velké množství malých i větších muzik. Ta, o které chci dnes psát, je jednou z nich a nesnaží se nějak vědomě vybočovat. Svojí historií a podstatou ale vyčnívá jednoznačně. Je jí Varmužova cimbálová muzika z Mistřína, která patří mezi přední muziky ve svém regionu, ale i daleko za jeho hranicí. Letos slaví padesáté výročí založení.

Z kroniky muziky se dovídáme, že na začátku (v roce 1964) spojili své muzikantské osudy bratři Pavel a Josef Varmužovi a Josef a Jaroslav Kolečkářovi. O historii si můžete více přečíst v níže uvedeném článku Jiřího Martykána, vydaného u příležitosti sjezdu rodáku Svatobořic-Mistřína. Dnešní základ muziky tvoří děti Josefa a Hedviky Varmužových (foto viz fotogalerie). Primáš Pavel je jako hráč muziky uveden už v roce 1984.

Muzika si výročí připomněla koncertem, na kterém představila svoje nejnovější cédéčko. To nese název podle verbuňku Čí to chlapci, čí to byli. Od vydání posledního alba uběhlo deset let. Za tu dobu se kapela personálně proměnila a vyzrála. Z muzikantů jsou zralí muži, kteří jakoby stojí pevně nohama na zemi a zdá se, že jsou naprosto přirozeně srostlí se svým regionem. Skočné v jejich podání mají taneční lehkost, milostné písně něhu a verbuňky přesnost a naléhavost.

Dlouholetým primášem je Pavel Varmuža ml., který svým výrazným jasným hlasem udává typický zvuk muziky. Pavel se představuje jako sólista ve většině písní. Jeho mladší bratr Petr stojí v muzice malinko stranou, ale představte si ho hned vedle Pavla, protože jen ve spojení těchto dvou vznikají překrásná pěvecká i houslová dueta. Petr rád říká, že je více muzikantem než zpěvákem, ale jeho příjemný baryton by mu mohl závidět leckterý sólista. Velice významně a zcela přirozeně jim kontruje další bratr Jirka. Dlouholetý dramaturg Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) Slávek Jakubíček kdysi uvedl, že sourozenecké hraní a zpívání má souznění, které nejde naučit. S ním se lidé rodí, je to dar. V případě sourozenců Varmužových pak několikanásobný dar. Ale abych nebyla nespravedlivá, musím uvést i další členy muziky. Cimbalista Richard Mokrý v muzice hraje už šestnáct let, takže už je taky jako člen rodiny. Je takovou usměvavou jistotou, za cimbálem je vždycky středem muziky, pevným bodem kapely. Služebně i věkově nejmladším je basista Libor Vacenovský. Kmenovou zpěvačkou muziky je Katka Martykánová, rozená Varmužová, sestra uvedených muzikantů. Její něžný hlas krásně vyvažuje mužské bohatýrské zpívání. Ještě na výročním koncertě zpívala maminka Hedvika Varmužová, na aktuálním cédéčku její hlas bohužel nezaznívá. Muzikantsky hostuje i Hanka, nejmladší ze sourozenců Varmužových.

Na novém albu najdete převážně písně z domovského kyjovského Dolňácka. Určitě si s muzikou zazpíváte, protože smyslem nahrávky nebylo hledat nové písně, ale přinést ty, které prověřil čas a stále jsou oblíbené. Významnou složkou nového alba jsou hosté. Jde o přátele, kteří s muzikou prožili nějaké životní období. Především je to František Koráb (rodák z Boleradic), který hrál v muzice dvacet let, než odešel do cimbálové muziky Vonica. Dalším hostem je zpěvák Vojta Račický z Dolních Bojanovic, se kterým muzika navázala přátelské vztahy v době, kdy zpěvák vydával profilové cédéčko. Zpívá na něm za doprovodu Varmužovců. Mezi hosty se objevuje i Vlasta Grycová ze Strání, což může být překvapením. Její přátelství s muzikou pochází z doby, kdy se začala kamarádit s maminkou Hedvikou. Tyto dvě zpěvačky se pak potkávaly mimo jiné také jako sólistky BROLNu. Díky hostům čeká posluchače výlet na Hanácké Slovácko, Podluží a Moravské Kopanice. Líbí se mi, že na většině cédéček Varmužovy cimbálové muziky najdete dětské písničky. Zpívají děti členů muziky (foto viz fotogalerie). Vždycky jsou písně mile dětské, žertovné a hravé.

Varmuži, to není jen cimbálová muzika. Pro mě osobně je to daleko více a jedna kapela nemůže postihnout muzikantskou stopu, kterou sourozenci Varmužovi se svými rodinami zanechávají. Primáš Pavel je současně ředitelem Základní umělecké školy v Dubňanech, která ročně vzdělává desítky žáků. Petr je zakladatelem a vedoucím orchestru Petr Varmuža a jeho Eager Swingers, která do regionu přináší swingovou a taneční hudbu. Zároveň je vedoucím sboru Amatores Musicae Antiquae při chrámu Navštívení Panny Marie v Mistříně. Uvedené soubory fungují samostatně, ale připravují i společné koncerty. Spojení duchovní a lidové písně přivedlo Petra na myšlenku připravit pořad Ke společným kořenům. Ten byl uveden na Mezinárodním folklorním festivalu Strážnice 2008, vystoupila společně cimbálová muzika a chrámový sbor. Petr jako autor za něj získal titul Laureát festivalu. Všichni členové Varmužovy cimbálové muziky se potkávají i v uvedených souborech. A když k tomu připočítáte, že dohromady vychovávají dvě desítky svých dětí, tak je to starostí i radostí nad hlavu (foto rodiny viz fotogalerie). Jejich muzikantský i lidský záběr je obdivuhodný.

Varmuži, to není jen poslední cédéčko Čí to chlapci, čí to byli. Od roku 1989 vydala muzika dalších třináct nosičů. Většina z nich je k dostání. Určitě stojí za to si poslechnout i další nahrávky.

Varmužova cimbálová muzika slaví letos padesáté výročí založení a pokud článek čtete na začátku srpna 2014, tak ještě přidávám pozvání na festival do Milotic, kde muzika opakuje svůj výroční pořad (8. 8. ve 21.00 na amfiteátru v Miloticích).

Ať už budete poslouchat nové nebo nějaké starší cédéčko Varmužovy cimbálové muziky, přeji Vám, aby se Vám podařilo nejen slyšet krásnou muziku, ale také zaznamenat lidské souznění.

Příjemné setkání s kouskem malebného Kyjovska vám přeje Helena Hájková.

* * * * *

Z historie Varmužovy cimbálové muziky

autor: Jiří Martykán

Čas je od nepaměti průvodcem lidstva, který mnohé přináší, mnohé bere a posléze ukazuje pravou hodnotu všeho. Proto je vždy obtížné psát o věcech živoucích, svůj osud stále formujících. Živoucím organizmem je jistě i Varmužova cimbálová muzika, zejména z hlediska tvůrčích aktivit, ale i stran personálií a konečně i svým jubileem dosaženým v tomto roce. Pro její zrození ale analogii lidského života použít nelze. Na začátku totiž nestáli rodiče dva, ale bylo jich víc.

V roce 1964 spojili své muzikantské osudy bratři Varmužovi Josef a Pavel a bratři Kolečkářovi Josef a Jaroslav, kteří spolu s Ing. Janem Slaměnou a Josefem Doležalem vytvořili základ nové muziky, která navázala na dlouhé působení hudeckých a cimbálových muzik ve Svatobořicích-Mistříně, přerušené jen krátce v poválečných letech. Byla to zejména CM V. Hladkého a později CM J. Bimky, ve které už své první zkušenosti získávali P. Varmuža a J. Kolečkář. Nová muzika hrávala v průběhu 60. let doplněna o další členy (Dr. Orlický – terc, prof. J. Pírek – viola, P. Špaček – housle, E. Žídek – klarinet, později J. Novotný – terc, J. Dohnálek – obligát). V Kronice Varmužovy cimbálové muziky (dále jen VCM) se v tomto období můžeme dočíst o vystoupeních na soukromých i oficiálních akcích, muzika také doprovází svatoborský krúžek. Zajímavostí je i hostování strážnického primáše V. Volavého, který muzice vypomohl na „…akci pro mistřínské šedesátníky. Slaměna hrál tehdy ve Vlčnově na jízdě králů a my jsme potřebovali primáša. A Slávek tehdy přijel autem i s manželkou … a zpívaly sestry Popelkovy z Hodonína.“ (vzpomíná J. Varmuža st.)

V letech 1973 – 75 vystřídal na postu primáše Ing. J. Slaměnu Dr. Alois Kolmaš z Hodonína. Muzika doprovází národopisná vystoupení i zpěvohry v širokém okolí. Zejména pásmo Od kolébky do hrobu a zpěvohra o vraždě Barbory Hudcové autora J. Šťastného byly významnými folklorními počiny, na kterých muzika spolupracovala. Doprovází také mistřínský krúžek zformovaný J. Šťastným a později J. Maradou. Bohužel v této době dochází k personálním problémům citelným zejména na postu primáše, které je nucen J. Varmuža působící jako vedoucí muziky řešit různými angažmá vrcholícími navázáním spolupráce s CM Technik z Ostravy. S muzikou začali hrávat Josef Brieda a Miroslav Hlosta – prim, Ing. Jiří Šmíd – kontr i Jan Rokyta – cimbál. J. Varmuža st. vzpomíná: „Ve Strážovicích žil nějaký Ing. Okůnek, který učil na Báňské univerzitě v Ostravě. A ten pozval Technik na sraz rodáků. Pavel s něma hrál cimbál (P. Varmuža st.) a já jsem tam byl také. Tam jsme se seznámili s Jurou Šmídem i ostatními. (další část vzpomínek) V Kyjově jsme hráli na mikulášské besedě a byl tam i Brieda, který z Kyjova pocházel. Poslouchal nás a chvilku si i zahrál. (další část vzpomínek) V sobotu jsme měli hrát ve Strážnici na Bludníku, ale nemohl primáš ani kontr, a tak jsme se v pátek u Hudečků, kde se scházeli muzikanti, ptali, jestli by nám z Techniku nepomohli. Kroje jsme zajistili, a tak jsme po jedné zkoušce odehráli vystoupení s M. Hlostou, J. Briedou, J. Šmídem, J. Kolečkářem a my dva s Pavlem.“ Období s muzikanty z Techniku se stalo určujícím pro další muzikantské směřování VCM, což se projevilo zejména ve zvolna dorůstající generaci synů J. Varmuže st. Díky překonání personálních problémů se může muzika věnovat hraní. A že to bylo potřeba, o tom vypovídá poznámka v kronice vypočítávájící skupiny a soubory, které muzika doprovázela: Slovácké krúžky Vacenovice, Milotice, Dubňany, Mistřín, Svatobořice, Ratíškovice, Šardice, Kyjov, Nětčice, soubor Morava z Hodonína, Lúčka z Mistřína a také Konopa z Ratíškovic, se kterou muzika úzce spolupracuje po několik dalších let. To už se v muzice objevují Josef ml. a Pavel Varmužovi. Muzika má i své zpěváky – Hedu Varmužovou a Jaru Kolečkáře, ale zpívali a zpívají s ní i další: Jožin ml. a Pavlík Varmužovi, bratři Kolečkářovi, sestry Popelkovy, L. Martínková, H. Petrů, M. Maradová, K. Bimka, J. Měchura, M. Škopová, V. Urubek, K. Šimeček, tetička A. Kristová, tetička Kasánková aj.

Při spolupráci s ratíškovskou Konopou také muzika vycestuje několikrát do zahraničí (Polsko, Holandsko, Malta, Francie …).

V roce 1984, 29. dubna slaví VCM 20 let svého působení. Muzika hraje ve složení: housle - Pavel Varmuža, Josef ml. a František Koráb; kontry – Josef a Jaroslav Kolečkářovi; basa – Josef Varmuža st.; cimbál – Pavel Varmuža. V programu, který moderoval Fr. Okénka účinkovali J. Šuláková, J. Múčka, V. Harnoš, sestry Popelkovy, H. Petrů, L. Smetková, M. Maradová, V. Urubek a H. Varmužová.

Jak je patrno, muzika v melodické sekci přechází již natrvalo do rukou synů J. Varmuže st., se kterými hraje František Koráb, původem z Boleradic, který je zaměstnán v místním JZD a na dlouhé roky se stává členem muziky. Do hraní se také postupně zapojuje jako tercáš Jiří Varmuža.

Vedle přetrvávající spolupráce s ratíškovskou Konopou, se souborem Mistřín a s MS Svatobořice-Mistřín, VCM doprovází ve Svatobořicích-Mistříně sérii pořadů Zpívá celá rodina a samozřejmě hraje na spoustě soukromých akcí, ze kterých je možné uvést např. opakované účinkování na plesu Centrotexu, kde je v programu familiárně přejmenována na Krojovanou cimbálovku Varmužanku. Od září 1986 se částečně mění složení VCM a ta hraje ve složení prim – Pavel a Josef ml. Varmužovi, terc – Jiří Varmuža a František Koráb, kontry – Jiří Šmíd a Radislav Šmíd (příležitostně Jan Zaviačič nebo Pavel Borovička), cimbál – Pavel Varmuža st., basa – Josef Varmuža st. (vedoucí muziky). Na cimbál také vypomáhají Miroslav Uřičář nebo Jan Rokyta ml., se kterým muzika hrála i na Krajské přehlídce cimbálových muzik v Ostravě. Kronika: „Po velkém aplausu se muzika postupně sešla k přídavku. Poslední jako obvykle Franta Koráb. Vysílání v rádiu zabránily pouze některé výroky muzikantů během produkce … Kde je ten demijón?...Co bude dál? … Jako předehra je druhá půlka…“ Další zajímavá vzpomínka se váže k akci pro již zmíněný Centrotex, která se odehrávala v Albrechticích (jižní Čechy), kam VCM cestovala dvěma auty. Obsazení prvního vozu (Škoda 120) – Varmuža Josef ml., Varmuža Josef st., Varmužová Heda, František Koráb. Druhý vůz (Bartošíkův (Andělův) Trabant) – Bartošík Jarek, Varmuža Pavel ml., Varmuža Jiří, basa. Kronika: „Při zpáteční cestě posádka havarovala a skončila ve sněhové závěji. Škoda – žádná. Při vyprošťovacích svépomocných pracích byl zničen nárazník a jedna dopravní značka. Škoda – nevyčíslena. Samotná akce byla velmi úspěšná. Zúčastnilo se jí celé vedení Centrotexu včetně generálního ředitele.“ Nutno podotknout, že kronika VCM ukrývá více zajímavých nuancí jednotlivých akcí do r. 1988.

Zlomem v životě dospívajícího muže byla v dobách minulých vojenská prezenční služba.  Ne jinak tomu bylo i u Varmužů. Jožin, Pavel i Jirka absolvovali „své dva roky služby lidu“. Pavel s Jirkou se vydali směrem na východ a ve VUS v Bratislavě získali nejen cenné hráčské zkušenosti, ale i povědomí o slovenském, příp. maďarském folklóru. Je třeba podotknout, že i v době prezenční služby „kluci“ vypomáhali muzice, i když to s sebou neslo určitá úskalí spočívající ve včasných návratech na posádku.

Na přelomu 80. a 90. let muziku opouští František Koráb, který opětuje volání rodného kraje a přechází do CM Vonica z Krumvíře. V tomto období rozšíří VCM bratři Jiří a Zdeněk Frolcovi. K muzice se přidává i nejmladší z bratrů Varmužových – Petr. Utváří se sestava: prim – Pavel, Josef ml. Varmužovi, terc – Petr Varmuža, kontr – Jirka Varmuža, basa – Josef Varmuža st., cimbál – Pavel Varmuža. V těchto letech se také přidává k Hedě Varmužové jako zpěvačka její dcera Kateřina. Muzika se stává navýsost rodinnou. Je třeba podotknout, že svoji hřivnu v muzice rozšířil Pavel absolvováním konzervatoře a posléze i Petr získáním titulu MgA na JAMU.

VCM se stává známou a vyhledávanou nejen na Moravě. Její hudební vzdělání, vnímání regionální příslušnosti i osobní religiozita formují její směřování i spolupráci s jinými tělesy jako např. Schola Gregoriana Pragensis.

Generační výměna nastává v roce 1998, kdy na postu cimbalisty nahrazuje P. Varmužu st. Richard Mokrý a na basu přechází místo otce J. Varmuža ml. V r. 2000 přichází na druhou kontru Mirek Kubálek. Současná sestava hraje ve složení: prim – Pavel Varmuža, terc + obligát – Petr Varmuža, kontr – Jiří Varmuža, basa – Libor Vacenovský, cimbál – Richard Mokrý.

Cílem VCM vždy bylo regionálně pravdivé podání folklórního materiálu, což ji vždy řadilo k muzikám „rozpoznatelným podle zvuku“. V poslední době se také věnuje projektům sepětí lidové a duchovní hudby.

Prvotní nahrávky VCM se uskutečnily pro ČR Brno. Byla to nahrávka písně Za naším huménkem s tetičkou Amálií Kristovou z Milotic, kterou realizovali M. Hlosta – prim, J. Doležal – klarinet, J+J Kolečkářovi – kontry, basa – J. Varmuža st. a cimbál – P. Varmuža st. Následovaly nahrávky H. Varmužové s Brolnem i Technikem a další. VCM natočila svou první LP ve studiu ČR v Ostravě.

Diskografie:

13.  Písničky od nás CD 2004

12.  Písničky, které potkáváme CD a DVD 2002

11.  Už sem obešél Svatobořice aj Mistřín... CD a MC 2000

10.  Chvála Bohu, že sem sa narodil... CD a MC 2000

9.  Tady je tá cesta CD a MC 1998

8.  Rodinné muzicírování CD a MC 1998

7.  Na Kyjovsku CD a MC 1997

6.  V Hodoníně za vojáčka CD 1996

5.  Píseň stále živá CD a MC 1996

4.  Vínečko bílé CD a MC 1995

3.  Varmužova muzika CD a MC 1992

2.  Písničky z domu CD 1991

1.  Varmužova muzika 89 LP 1989

Poslední cd nosič pod názvem Čí to chlapci, čí to byli je věnován 50. výročí Varmužovy CM.