Rozhlasové putování s dechovkou

Slovácko je národopisná oblast Moravy jihovýchodně od Brna. Slovácku se říká také Moravské Slovácko nebo zastarale Moravské Slovensko. Její přirozené hranice tvoří na severu a severozápadě pohoří Ždánický les a Chřiby, na jihovýchodě hřeben Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí a na jihu tok řeky Dyje.
Členění Slovácka prošlo za poslední století významným vývojem. Změny souvisely především s rozvojem národopisných poznatků. Rozdělení na podoblasti je založeno na odlišnostech typu krajiny, bývalého způsobu života, zemědělství, původu obyvatel, nářečí, lidové hudby, původní lidové architektury apod. Významným prvkem je tradiční lidový oděv. Dnes převažuje členění na šest podoblastí; samotné jádro tvoří čtyři oblasti - Dolňácko, Horňácko, Podluží a Moravské Kopanice, další dvě jsou přechodem mezi Slováckem a sousedními regiony – Hanácké Slovácko a Luhačovické Zálesí.  Ke Slovácku je nově přiřazována i oblast Podpálaví v okolí Mikulova.

V pořadu vás na chvíli zavedeme do nejjižnějšího cípu Moravy. Tam najdete Tvrdonice, jejichž hodová mája se dostala hned do několika písní. Městečko byste našli mezi úrodnými poli a vinohrady. Vzácnou faunu a flóru nedotčené přírody prezentuje mozaika zachovalých luk a mokřadů. Poklady lužního lesa jsou zde chráněné v přírodní rezervaci Stiburkovská jezera.
Tvrdonice jsou srdcem Podluží a na začátku června se tady konají národopisné slavnosti Podluží v písni a tanci. V rámci programu mají jednu zajímavost – soutěž o Stárka Podluží. Chlapci musí umět verbovat a vítěz postupuje do finále soutěže ve verbuňku do Strážnice. Stárek Podluží ale musí své umění ukázat také při hošijích a vrtěné. Musí umět rovněž zazpívat. Vítěz je pak slavnostně korunován jako král.

Také vás chceme upozornit na jednu zajímavou pamětihodnost. V Dolních Bojanovicích mají Slováckou chalupu. Z původního osídlení se podařilo zachránit stavení (č.p. 217) Františka Vymyslického, rolníka a lidového řezbáře, na kterém později hospodařil Julius Bohůn. Stavení je chráněno památkovou péčí. Slovácká chalupa byla v roce 2010 rekonstruována a je otevřena vždycky v neděli odpoledne. Před několika lety se objekt proslavil, protože se v jeho areálu konala lidová zpěvohra Fanoše Mikuleckého s názvem Cesta zarubaná v podání divadelních ochotníků a muzikantů z Dolních Bojanovic.

Lanžhot je nejen nejjižnější obcí regionu, ale je také výchozím místem do tamních lužních lesů. Lužní les je vlastně přírodním nástrojem k regulaci povodní. Pevně zakořeněné stromy odolají většinou náporu vody, slepá a mrtvá ramena jsou vynikající nádrže, navíc celý les zadrží velké předměty, které voda unáší. Lužní les má však to, co chybí všem technickým dílům - regenerační schopnost. Z Lanžhota můžete navštívit lužní les lemující řečiště Dyje a Moravy a pokud budete mít dobré nohy nebo kolo, můžete se podívat i na soutok těchto dvou řek.

Pýchou Milotic je totiž areál vinných sklepů Šidleny, stojící samostatně asi 1,5 km jihozápadně od obce pod kopcem Náklo. Vinařství se v Miloticích ujalo už před třicetiletou válkou a vinice byly původně soustředěny v trati zvané Horky. Původní přízemní búdy obdélníkového tvaru stávaly samostatně v jednom řádku vinoucím se do kopce. Stavebním materiálem byla nepálená cihla. Vstupní průčelí bylo prolomeno pravoúhlým vchodem a malým větracím okýnkem s mříží, zvenku uzavřeným dřevěnou okenicí. Búdy byly jednoprostorové s trámovým stropem a půda nad nimi sloužila jako seník. Čelní stěna byla ozdobena modrou podrovnávkou. Od konce 50. let minulého století se Šidleny postupně rozrostly v členitý areál čítající 250 sklepů, zástavba tvoří náznaky několika náměstíček.

Kobylí patří do velkopavlovické vinařské oblasti, takže i tady najdete spoustu vinic a sklepů. My vás chceme ale nalákat do Muzea obce Kobylí, které vzniklo v roce 1997. V Kobylí se podařilo vybudovat rozsáhlou národopisnou expozici, která v blízkém okolí nemá konkurenci. V současnosti si můžete prohlédnout výstavu věnovanou historii Kobylí a vývoji kobylského kroje nebo stylově upravenou selskou kuchyň a jizbu. Poslechnout si můžete zvukový pořad popisující starodávné žádání o ruku nevěsty na pozadí statické scény z venkovské chalupy, prohlédnout si expozici věnovanou nářadí a větším zemědělským strojům. Každá prohlídka se většinou končí ve sklepních prostorách muzea, které jsou stylově opraveny a nachází se v nich malá vinařská expozice a prodejní vinotéka s víny kobylských vinařů. V současné době je v Muzeu výstava k 70. výročí ukončení druhé světové války a také výstava věnovaná 40. výročí založení dechové hudby Lácaranka. Výstavu můžete vidět do konce srpna 2015.

Strážnice své návštěvníky vítá bránami, veselskou a strážnickou, kterou jsou zbytkem protitureckého opevnění ze druhé poloviny 16. století, za své doby nejmohutnější brány na Moravě. Počátky samotného města jsou spojovány s upevňováním hranic českého království v době vlády Přemysla Otakara II. v 2. polovině 13. století, kdy došlo k trvalému připojení Strážnicka k Moravě. Na ochranu zemských hranic bylo zbudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad ve Strážnici, vystavěný po roce 1260. Samotné jméno města je odvozováno od strážní funkce, kterou měl hrad položený v těsné blízkosti moravské hranice vykonávat. Největšího rozmachu prožívala Strážnice pod vládou Žerotínů, kteří koupili město počátkem 16. století. Starý vodní hrad byl přestavěn do podoby renesančního zámku s vnitřními arkádami.

Více si poslechněte v našem pořadu, který připravila Helena Hájková

Foto: Magdalena Šťastná, www.breclavsky.denik.cz, www.kobyli.cz a www.milotice.cz