Folklorní okénko: představujeme Luhačovické Zálesí

Než se zaposloucháte do Folklorního okénka, seznamte se s regionem Luhačovické Zálesí.
Kompletní informace najdete na www.folklorweb.cz!

Nahlédněte také na internetové stránky souboru Malé Zálesí: www.malezalesi.avonet.cz

Luhačovické Zálesí (pro folklorweb zpracovala Dr. Blanka Petráková) 


 Zeměpisné vymezení

Oblast jihovýchodní Moravy v okruhu lázeňského města Luhačovice, ležící na hranicích regionů Valašska, Slovácka a Hané. Luhačovické Zálesí je typickou přechodovou oblastí, ve které se střetávaly prvky lidové kultury horského typu s vlivy nížinných oblastí. Výsledkem je vznik lidové kultury s osobitými rysy, které odlišují Luhačovické Zálesí od jiných etnografických oblastí.

 Historicko-národopisné vymezení

Na základě podobné etnická skladba obyvatelstva, přírodních podmínek, hospodářsko výrobních předpokladů, sociálních podmínky a další faktorů, ovlivňující všechny projevy lidové kultury, provedl počátkem 20. století profesor Antonín Václavík, rodák z Pozlovic a zakladatel moravského národopisu vymezení Luhačovického Zálesí jako samostatného národopisného regionu. Do toho regionu zařadil celkem 26 obcí v okolí Luhačovic.

 Lidová hudba

Typickým je pro Zálesí výskyt vysokého počtu tanečních písní, především k točivým tancům. Hojně se zde zpívaly také halekačky. Přestože se jedná o přechodovou oblast, lidovou píseň zde ovlivňuje především prvky slovácké a valašské.
Doprovodná hudba na Zálesí bývala dudácká, oblíbená však byla zvláště cimbálová muzika. Ještě v polovině devatenáctého století zde byl rozšířen typ malého přenosného cimbálu.

 Lidové tance

K nejstarším a nejpůvodnějším tancům na Moravě patří točivé tance. Jejich zástupcem je na Zálesí točená-sedlcká. Byla zde však zastoupena i mladší vrstva tanců - tance figurální a to jako pestré pohybové skladby. Většinou jde o tance párové, tančené po obvodu kruhu, výjimečně v řadě nebo do kříže (šotyšky, a velká škála řemeslnických tanců). Ještě v průběhu 50.let bylo na Zálesí zapsáno na 50 jednotlivých druhů figurálních tanců.

 Kroj a výšivka

Lidový oděv na Luhačovickém Zálesí náležel v minulosti k horskému typu a využíval podomácku zpracované materiály jako sukno, konopné a lněné plátno. Postupně přejímal kupované materiály a nové, nížinné prvky. Vynikající úroveň má zdejší výšivka, uplatňující se nejen při výzdobě lidového kroje, ale i na vzácných a starobylých obřadních plachtách. Součástí svátečního kroje byl v polovině devatenáctého století také modrotisk, produkovaný v místních i vzdálenějších dílnách.
Jste ochotni poskytnout nám svou fotografii vhodnou k tomuto článku? Napište nám!

 Literatura

1. Luhačovské Zálesí, Antonín Václavík (Praha 1930)
2. Záleské písně z okolí Luhačovic, Josef Černík (Praha 1957)
3. Záleské tance I. Tance točivé, Zdeňka Jelínková (Brno 1977, Ostrava 1980)
4. Záleský zpěvník, Jiří Pajer (Březůvky 1990)
5. Národopis lidu Českoslovanského - Díl I. Moravské Slovensko (Praha 1922)
6. Vlastivěda moravská - Země a lid. Svazek 10, Lidová kultura na Moravě (ÚLK ve Strážnici, MVS v Brně 2000)
7. Lidové kroje z České republiky (Dějiny odívání), J. Langhammerová (Nakladatelství Lidové noviny 2001)
8. Lidová architektura v Československu, V. Mencl (Academia Praha 1980)
9. Lidové stavby - Architektura českého venkova, J. Škabrada (ARGO Praha 1999)