Tipy Adama Katony

Albert Hammond: It Never Rains In The Southern California (1972) a The Free Electric Band (1973). Díky Johnnymu Cashovi, který mě provází denně, jsem objevil řadu písničkářů (Nick Lowe za všechny), ale z poslední doby mezi ně patří britský rocker Albert Hammond, od něhož Johnny přebral Smokey Factory Blues v roce 1975.

Adele: 21 (2011). Duffy: Rockferry (2008). Pro takové plodnice u nás podhoubí není a nikdy nebude.

Buty: Odpadky (2011). Pánové mě potěšili, na inovovaném webu zavěsili zdarma řadu svěžích alter a demoverzí svých písní i skladeb z historie. Jeden z českých pokladů, výjimeční, hraví, všestranní, geniální muzikanti.

Eva Kostolányiová (1973). O mnou nedávno objevené tanečnici a zpěvačce Evě Kostolányiové je těžké mluvit bez citového zabarvení. Nechala po sobě osud i písně, které mají tendenci oprávněně se stát slovanským kultem. Zářící přírodní talent bez – v tomto případě zbytečného – formálního vzdělání. Pro nejstarší z holčiček chudé rodiny Vermešových nezbylo než po obecné škole nastoupit jako dělnice v trnavském masokombinátu a klikatou cestou se přes pěvecko-taneční konkurz SĹUKu propracovat k hvězdě, která narodit se v New Yorku, je dodnes vzpomínána celým světem, místo toho většinu života prožila v chudém bytě v bývalé prodejně obuvi v Bratislavě. Která dnešní celebrita nevídaně zapůsobí na někoho po 36 letech od své smrti tak jako Eva na mě i s mou absencí nostalgických vzpomínek? Charismatické důvěrné NĚCO a komplexní krása osobnosti, která uhrančivou náladou přenese do jiných světů.

Janis Joplin: Cheap Thrills (1968). Křik z doby, kdy holky měly koule a dělalo se umění. Bůh miluje hudbu, jinak by si Janis a Evu nevzal tak brzo.

Karel Gott: Má píseň (1972). Má zřejmě nejoblíbenější deska Karla Gotta, nepochybně hodně udělal vliv a produkce Jiřího Štaidla.

Kenny Rogers: The Love Of God (2011). Naplněný život pěveckého velikána, který na stará kolena nechtěl nic než si zazpívat milované gospelové písně. Vyrovnaný vnitřní klid a dobré zdraví si můžeme jenom přát. Kenny je navzdory běhu času stále ve formě jako poslední Paul Simon.

Kris Kristofferson.  Poslouchám talent velkého světového písničkáře a vynikajícího textaře, jehož přesnost, originalitu a průzračnost někdy nemá ani Dylan. Ale to už ocenily tisíce zpěváků přede mnou.

Loretta Lynn: Van Lear Rose (2004). Má americká láska, jejíž otec pracoval ve Van Learových dolech, v jejichž špíně a dřině jste přesto mohli najít ojedinělou růži, ve zdraví zestárla a spustila se s mladou alternativní rockovou kapelou.

Milan Buričin (2011). Na slávu nikdy není pozdě. Aneb internetovou hvězdou s šedesátkou na krku. Česká specialita. Autentický obsluhovač kotoučové pily, charismatický, životem zkušený kovboj z Bílé Hlíny, pyšný amatér se vším všudy. Řízek, který pobaví a smíchy zasune pod stůl i ve vašich nejtěžších starostech. Desky pan Milan nevydává, písně točí doma na koleni a zavěšuje na YouTube, kde najdete i jeho lekce táborákové kytary. Řada jeho písní a nápadů je originálnější než u řady našich profesionálních písničkářů. Jeho texty – zbytečné rozebírat. Kdo kouzlo a smysl domácké pohody nepobere, přijde o kulturní obohacení.

Magnetik. Renesanční osobnost Moimira Papalescu je pro mě jedna z nejinspirativnějších v hudebním životě u nás. Vzdělaný, tvořivý, chytrý, dobrý a mně blízký člověk. Projekty, které tvoří, i lidé, s nimiž se pro ně dává dohromady, vše mě na něm baví. Po jeho nedávném masteringu mé nové desky jsem dostal obrovskou chuť znovu si poslechnout a prožít ta krásná, stylová, hluboká, koncepční, filozofická alba Magnetiku, která smetou do jiného světa. Ať už je (nad)hudba fantazie, droga, nebo věda. Magnetik, Wells, Laudanum, Projektor. Je potěšením, když jste schopni vědět, že je něco tak dobré!

Nancy Sinatra: Movin’ With Nancy (1967). Charizmatická stylová umělkyně. V 60. letech brala dech. To dnes už nenalézám. TV Retro Show, která radostí rozesmává. Komerce, jakou si nechám líbit. Ukázka vlády dobrého vkusu ve starých časech. Civilnost a nadhled. K vyřčení všeho stačí talentované osobnosti málo. Měla zdědit po kom, tatíkovy desky no comment.

Petr Spálený. Jeden z mých nejoblíbenějších českých zpěváků, výborný muzikant a člověk ze staré školy. Písně nezaměnitelné poetiky, síly a hloubky, pomáhají uchovat si zdravý rozum, ať už se jedná o Zvon Šílencův nebo Jackpot.

Sam Cooke: Hits (2011). Vynikající americký černošský zpěvák.

Sister Rosetta Tharpe: Gospel Train (1956). Nikoli hudba, ale autentický život. Nebyli-li jste ještě v nebi a chcete-li se tam nechat raketově odstřelit, tahle paní to udělá.

Telly Savalas: Telly (1974) a Who Loves Ya Baby (1976). I poručík Kojak v 70. letech natáčel desky! Přiznejme, že Aristoteles s lízátkem a glancem bravurně dostával za mříže tehdejší pakáž, ale nebyl nejlepší borec, co se týká zpěvu, přesto je milé tyto rarity znát. Vždyť tenhle charismatický chlap měl barvu hlasu skoro jako Cohen!

Jeřabiny. Procházel jsem inverzním nedělním dopolednem ulicí v Hradci Králové. U kina Central jsem míjel stromy obsypané červenými kuličkami. Něžné, nehybné mlčely. Nikdo si jich nevšímal. Lidé měli jiné idoly. Když jsem se vracel zpátky, ještě jednou jsem se po nich ohlédl. Vzpomněl jsem si smutně na Kryla a událost, ve které pod těmito plodinami zahynul voják mezi karabinami.

A novou Druhou Trávu, Vláďu Mertu nebo i Daniela Johnstona si najděte sami…

Tipy Václava Ambrože

The Baseballs. Každý, kdo má rád rock’n’roll ve staré dobré podobě a là Elvis Presley a zároveň soudobou populární hudbu, neměl by si nechat ujít poslech této německé skupiny. Trio výborných zpěváků s doprovodem šikovné kapely má na svědomí produkování coververzí známých popových hitů jako Umbrela, Hot’n’cold, Pocker Face, Jungle Drum a spousty dalších. Z jejich projevu je patrné, že je hudba baví, a to považuji za velké plus. Nejvíce se mi líbí jejich album Strike!, ale ani jejich druhé Strings’n’Stripes není ani v nejmenším žádnou ztrátou času.

Van Canto. Tato skupina docela zajímavě propojila acappellovou a metalovou hudbu. Jediným nástrojem, který používají, jsou bicí. Zbytek obstarávají „pouhými“ hlasy. Stejně jako Baseballs dělají coververze známých písní, tentokrát však z okruhu tvrdší hudby. Přezpívaly písně jako Fear Of The Dark (Iron maiden) nebo Wishmaster (Nightwish).

Within Temptation. Jedná se o nizozemskou metalovou kapelu, která svou produkcí připomíná průkopníky symphony metalu Nightwish. Stejně jako oni doplňují klasické rockové nástroje (bicí, kytara, byskytara…) o tóny celého orchestru a jemného, ale jistého ženského hlasu. Zejména můžu doporučit poslech alb An Acoustic Night at the Theatre, Black Symphony a The Silent Force.

Bobby McFerrin. Výborný zpěvák, který dokáže perfektně využít rozsahu čtyř oktáv u svého hlasu. Úžasné je i to, jak dokáže vytvořit iluzi dvouhlasého zpěvu. Snad nejzajímavější je ho poslouchat z jeho improvizovaných koncertů, kdy zapojuje publikum. Je veliká škoda, že jej lidé často znají pouze jako interpreta písně Don’ť Worry, Be Happy.

Tipy Milana Tesaře

K zajímavým a i pro mne objevným tipům svých kolegům tentokrát jen stručně a bez komentáře prozradím, co v těchto dnech rád poslouchám…

Sinikka Langeland: The Land That Is Not. Norská zpěvačka a harfenistka s albem zhudebněné severské poezie.

James Farm: James Farm. Album americké jazzové skupiny, jejímž členem je mj. saxofonista Joshua Redman.

António Zambujo: Guia. Výborné fado, portugalská obdoba šansonu.

Viktoria Tolstoy: Letters To Herbie. Švédská jazzová zpěvačka a její hold americkému klavíristovi Herbiemu Hancockovi.

Paul Simon: So Beautiful Or So What. V roce svých 70. narozenin natočil americký písničkář nové album – a opět skvělé.

Cirkus Cermaque: Divozemí. Poetické a přitom hudebně zdravě „rozhárané“ album brněnské skupiny v čele se severočeským písničkářem Jakubem Čermákem.