Mejlu Hlavsu připomíná 2CD Půlnoci

Vladimír „Lábus“ Drápal z vydavatelství Guerilla Records na svém webu uvádí: „Je to i vzpomínka na Mejlu Hlavsu, poděkování za všechno, co nám dal, a smutek nad tím, že tak brzo odešel. Ostatně tohle dvojalbum je hlavně mými osobními díky za vše, co mi Mejla v životě svou hudbou i vlastní existencí přinesl. Ale přece jen aspoň pár slov k vydávanému 2CD: Jsou na něm zachyceny dva koncerty: ten úplně první z léta 1988 a jeden jarní z roku následujícího. Za zmínku stojí i bonus v podobě legendární hymny českého undergroundu, písně Magické noci, avšak s hostujícím Allenem Ginsbergem. Výpravný digipack a raritní fotografie Ondřeje Němce potěší každého!“

Na uvedené webové adrese vydavatelství Guerilla Records najdete také rozsáhlý rozhovor, který Vladimír Drápal vedl s Mejlou Hlavsou v roce 1996. Vybíráme z něj tři ukázky:

Lábus: Nebudu se tě ptát na to, o čem jsi psal v knize svých vzpomínek Bez ohňů je underground, protože tu asi každý četl… Ale když ta kniha vyšla, znamenalo to pro tebe něco?

Mejla: Především jsem měl obavy, jestli to vůbec bude někoho zajímat, protože když přišel Honza s tím nápadem, mně se to zdálo naprosto šílený. Říkal jsem si: Dobře, uděláme rozhovor pro nějaký noviny, ale 10 000 výtisků nemá šanci se prodat. Náklad se nakonec prodal, což mi skutečně vyrazilo dech. Ale nezměnilo se nic, co by se mělo změnit, že jo? Na to, abych si všímal nějaký popularity, na to jsem už starej. Samozřejmě na koncertě tě potěší, když za tebou přijdou mladý holky a chtěj podpis na ňadro, tak to je bezvadný, toho hned využiješ… (smích) Tak s tímhle nemám žádný problémy.

Lábus: Vzpomínáš rád na tu dobu, kdy to tady na Klamovce žilo? Scházeli se tady lidi, kteří něco dělali: psali, vyráběli samizdaty, hráli v kapelách (dneska mnohdy slavných), nebáli se angažovat v politických záležitostech a byli zajedno v nějakých ideálech, názorech, víře.

Mejla: Mně to skutečně chybí. Já tvrdím a tvrdit budu, že totalita, jedno zda bolševická nebo fašistická, má celou řadu nesmírných plusů v osobním životě. Víš, co ti chybí, nejseš zahlcenej h***ma od pornografie až po Dallas a člověk se skutečně soustředil na kvalitní věci. Třeba Saša Vondra, tč. náměstek ministra zahraničních věcí, tady nedávno seděl a říkal, jak mu to strašlivě, strašlivě chybí. Jsou lidi, který to odbourali, a pak jsou zase lidi, kterejm dřívější kontakty chybí, to setkávání, povídání a žvanění o všem a o ničem.

Lábus: Jak na tebe zapůsobil v tom kulturním vakuu punk?

Mejla: Já jsem myslím byl jeden z prvních posluchačů a příznivců punku v Čechách. Někdy v 76. roce jsme dostali z Anglie desky Shame 69, Sex Pistols, Chelsea…, prostě těch nejlepších punkovejch kapel. První poslech byl trošku dramatickej, ačkoliv jsem měl reference, že punkový kapely jsou hodně rychlý, tak tyhle desky předčily moje očekávání. Takže jsme to nábožně poslouchali a říkali jsme si: „Tak teda pánové, to je jízda!" Až potom jsem pochopil, že to byly maxisingly a že jsme je pustili na špatnou rychlost, takže to byl opravdu fofr, protože to hrálo daleko rychlejc, než vůbec mělo. Nicméně tady počátky punku byly nepochybně hodně důležitý, protože sedmdesátý léta byly dobou monstrkapel a monstrkoncertů a já z toho neměl vůbec dobrej dojem, z těch stadionů nemám ostatně dobrej dojem ani teď, to je hrůza. Ale právě punk do toho přinesl zase normálnost, začaly fungovat kluby. Smutný je, že uběhlo pár let a punkový kapely se začaly tvářit stejně jako ty mastodonti: My jsme punk a kdo je víc. Takže v tý chvíli jsem si říkal bohužel…