Marcel Bárta: Altka je ze saxofonů nejtěžší

Marcel Bárta vzpomíná, že nejdříve hrál na „altku“, ke které později přibyl sopránový saxofon. Říká: „Každý nástroj má své. Altka byla dlouhý čas můj hlavní nástroj a já si myslím, že ze saxofonů je to ten nejtěžší. Nedá vám nic zadarmo, není jednoduché z něj dostat ten správný zvuk.“ Poměrně nedávno, ve svých 33 letech, si Bárta pořídil také tenorsaxofon Conn Chu Berry z roku 1926: „Tenor v sobě skrývá asi nejpestřejší škálu barev. Umožňuje ve výškách sopránové polohy a dole zase sametově temné nálady; je to ideální nástroj k vyjádření emocí a nálad.“ Dalším nástrojem, na který Marcel hraje, je basklarinet: „Jeho barva je nenahraditelná, je to velmi specifický nástroj a je těžké ho ovládnout.“

V současné době Marcel Bárta působí v několika souborech – od dua po bigband. Je například členem skupiny Face Of The Bass kontrabasisty Jaromíra Honzáka (kombinace akustické basy s groovy, elektronikou a samply). Hraje v Bucinatores Orchestra, dechovém orchestru pod vedením Jana Jiruchy (vychází ze soudobé hudby a jazzu). Dále jej můžeme slýchat s kvartetem Petra Zelenky a nejnověji v duu se zpěvačkou a violoncellistkou Dorotou Barovou (Tara Fuki): „Hraní v duu je náročná, ale v komunikaci asi nejotevřenější a nejintenzivnější záležitost. Moc si to užíváme, díky Dorčině schopnosti spojit zpěv s hrou na violoncello se nabízí spousty možností.“ Nejznámější z kapel, ve kterých momentálně Marcel Bárta působí, jsou Pražský bigband Milana Svobody, Nuselský umělecký orchestr (NUO) a Vertigo Quintet, nově posílený o už zmíněnou Dorotu Barovou.

Dále začíná po tříleté pauze opět koncertovat Marcelova vlastní skupina Muff, která vznikla před 10 lety. „V první sestavě hrála na klávesy a fender piano Beata Hlavenková, kterou v roce 2002 po jejím odchodu na studia do USA vystřídal Jakub Zitko. Na kytaru hraje Jiří Šimek, na baskytaru Jakub Vejnar a na bubny Roman Vicha. Momentálně secvičujeme nový repertoár, složený převážně z mých skladeb. Hudba, kterou vytváříme, má v sobě více groovu, bigbeatu, elektrických ploch, používáme samply, elektroniku. Inspirací je nám tvorba Milese Davise ze 70. let nebo skladby Wayna Shortera,“ vypočítává kapelník.

Celý článek najdete v březnovém čísle Folk & country.