Ivo Cicvárek, Žofie Kabelková, Marcel Kříž: Panoptikum (maxisingl)

Panoptikum je společný projekt tří mladých písničkářů - Ivo Cicvárka, Žofie Kabelkové a Marcela Kříže. Celé album by mělo vyjít na konci letošního roku, avšak už na jaře se do několika "žánrově adekvátních" rádií dostal maxisingl se třemi ukázkami. Nejde prý o definitivní verze písní, navíc se jedná o verze zkrácené, aby rádia neměla problém s jejich vysíláním.

Každý z protagonistů je na maxisinglu zastoupen jednou skladbou - vždy jako autor i sólový zpěvák v jedné osobě. Pouze v písni Živel zasáhl do textu Žofky Kabelkové i Ivo Cicvárek, avšak šlo pouze o úpravu už několik let hotové skladby. Panoptikum ovšem nejsou pouze tři písničkáři. V písních účinkuje šest dalších hudebníků a právě díky nim je tento projekt víc než přátelským setkáním tří folkařů.

Žofčin Živel skutečně znám už delší dobu. Je dobře, že Žofie zavrhla verzi textu s přistáním na letišti v Pákistánu a že si slova jinak pěkné písničky nechala mírně modifikovat svým kolegou. K živelnosti textu se samozřejmě hodí bahatší folkrockové aranže více než jednoduchý folk s akustickou kytarou. V "panoptikální" verzi se ústředním "živelným" nástrojem stala trubka Huberta Ratschkera. V mezihrách i jako doprovodný nástroj zní velmi příjemně, Žofie však v hlasitějších pasážích doslova musí bojovat, aby svým hlasem kapele stačila.

Ivo Cicvárek se ve své písni Listopad   prezentuje jako zpěvák velmi příjemné barvy hlasu. V tomto případě mám pocit, že hutnější "spodek" zpěvu velmi prospěl. Ivo vychází z vyprávěcího folkového stylu, aby se ke konci poměrně zdárně pokoušel o rockovější "řev". Rytmus tvrdí tuba, jejíž neotřelý zvuk ladí s originálními rýmy (ve stínu baobabů / zase se prachem hrabu). Mimochodem neokoukané je i téma skladby ("Jsem obyčejný listopad / den ze dne víc a víc holý").

První i druhá píseň slibují, že Panoptikum bude velmi zajímavá deska (mimochodem kapela nás o tom přesvědčila i v létě na festivalech). Nicméně nejvíce mě o kvalitách tohoto možná jednorázového uskupení přesvědčil autorský příspěvek Marcela Kříže On a ona. Píseň, kterou znám v klidnější verzi z Marcelovy demonahrávky, zde ženou kupředu nejen bicí Luboše Pavlíka, ale také jazzový kontrabas Petra Pospíšila. Bluesově hořký text o dvojici akrobatů, plný "pocitů bezmoci a viny", je silný a přímočarý podobně jako trumpetové vyhrávky Huberta Ratschkera. Marcelův hlas má sice daleko k plnosti Cicvárkova projevu, avšak ve spojení s neveselým tématem (ve kterém ovšem nechybí "něžné prokletí") připomene - alespoň vzdáleně - styl Marcelova oblíbeného Boba Dylana.

Tři písně, navíc před definitivním dokončením, jsou málo na to, abychom mohli o Panoptiku vynášet kategorické soudy. Ale tato ochutnávka stojí za to a na album se budu těšit.