Výsledek ankety: Písničkáři versus písničkářky
V anketě vyhlášené 14. listopadu jsme se vás ptali, kdo na současné české folkové scéně nabízí silnější autorské výpovědi: písničkáři, nebo písničkářky? Podívejte se, jak jste hlasovali, a přečtěte si názory několika osobností z hudební scény. Diskuse pod článkem je otevřena pro váš pohled.
Rozsoudit, zda přinášejí silnější autorské výpovědi písničkáři, nebo písničkářky, podle vás není jednoduché. I proto jste v anketě dali zhruba po třetinách hlasů všem třem možnostem: tedy písničkářům, písničkářkám (které nakonec s nepatrným náskokem zvítězily) i nejednoznačnému „nedokážu to posoudit“.
Na tutéž otázku odpovídají vybrané osobnosti v aktuálním čísle měsíčníku FOLK.
Vladimír Merta například říká: „No jasně že… Moment, jak se vůbec někdo z branže může takhle blbě zeptat? Hudba se vzpírá normativnímu hodnocení a písničkaření nejvíc škodí všechny ty ankety, žebříčky, ceny a rádoby vtipné přicmrndávání v televizním byznysu. Písničkáři jsou dnes všichni rockeři, i když se třeba vyjadřují anglicky. A těch je nepřeberně. Když už se učí jazyky, proč je nevyužít? Navíc se tak mnohem rychleji naučí frázovat a intonovat. Každý si už umí i nahrát a slušně smíchat album, umístit se na síti, vydat. Původní smysl holkaření sice skomírá kdesi v zapadlých klubech, galeriích, čajovnách, písničkáři se potácejí republikou za nemnohými posluchači a zvětšují tak nesmyslně karbonovou stopu, ale život už je zase jinde. V médiích, žebříčcích, anketách a rádoby vtipných… Ale dobře. Buďme na chvíli marxisty. Přesvědčivější umí zpívat, nešišlají, neráčkují, ladí s kytarou, nehuhlají si sami pro sebe, nepadají z pódia a vypadají přirozeně a hezky. Tedy… písničkářky. Zaplnily vakuum. Bylo jich totiž vždycky méně než mužů — a teď se síly obrátily. Kluky to táhne do okrajů popu nebo míchají žánry, kroutí se pod knutou vlastní seberecyklace, vykrádají se, případně rovnou kašlou na kořeny českého folku. A že jich přibývá: I druhogenerační Majerovky už důstojně přesluhují. Je to zákonité. Kdo příliš pilně v čele stál, již stojí (padá či ryje držkou v zemi) opodál. Jinak by ani v hudbě neexistovala demokracie. Kdo vstupuje na scénu, má před sebou celou letenskou pláň. Kdo z ní mizí, má ji celou za sebou. A folku se odedávna na pláních nedaří. Příliš tam fouká, ze všech stran je na vás vidět, kdejaká stran si vás natrhá jako volně rostoucí mariánku. Pánský neo-folk je předstupněm k rocku — a je to na něm vidět. Nebo se dojímá sám sebou, a je to na něm slyšet. Jenomže pak si pustím Ivana Hlase, Petra Linharta, Vlasty Redla a Třešňáka, a jsme zase u nesmyslné krutosti té otázky. I kluci jsou po čertech dobří. A nejlíbeznější na tom je, že o tom příliš nedumají. Muzikanti jsou oboupohlavní jako čolci. Anglosasové běžně zpívají ženské texty — a naopak. To je výhoda toho obojetného you.
P.S.: Občas si vypomůžu ženským falzetem. A hned si připadám tak nějak hezčí."
Jednoznačnější názor má publicista Ondřej Bezr: “Jsem hluboce přesvědčen, že zejména po roce 2000 (a s mediálně nejviditelnější Radůzou v čele) doslova vtrhla na českou scénu řada mimořádně zajímavých písničkářek, které nabízejí silnou autorskou, ale i interpretační výpověď, originální pohled na svět i na stylistiku písničkářství jako takového. Netvrdím, že žádní zajímaví „pánové s kytarou“ nejsou, nicméně dost silně zaostávají. Jestliže česká písničkářská scéna v 60.–80. letech měla ve svém houfu dam doslova „jako Šafránu“, za poslední více než desítku let všechny ty Šteflíčkové, Kabelkové, Kamberské, Trchové, Palkové, Krobové, Vébrové, Dumkové, Kočičkové a další, na které si teď momentálně nevzpomínám, bohatě dorovnávají skóre. Což mě jako heterosexuála samozřejmě velmi těší.”
A folkový recenzent a moderátor Country Rádia Miloš Keller říká: „Aby nás někdo za tohle genderové rozdělování někam nepohnal… Ale když je otázka položena takto, řekl bych, že mezi písničkáři jsou autentičtější ti, kteří vsadili na humor v jakékoliv podobě, písničkářky bodují, pokud zvolí intimní niterné téma. Vím o jediné vtipkující písničkářce, které se to dá věřit, a nevím o žádném přesvědčivém vážně se tvářícím písničkáři.“