Svátek

Svátek slaví sv. Ignác z Loyoly

»Útěchou nazývám, když vzniká v duši nějaké vnitřní hnutí, kterým se duše rozhoří láskou ke svému Stvořiteli a Pánu, že nemůže nadále v sobě milovat žádnou stvořenou věc na světě, nýbrž jen ve Stvořiteli jich všech. Stejně tak když prolévá slzy, jež ji dojímají láskou ke svému Pánu – ať již z bolesti nad svými hříchy nebo nad utrpením Krista, našeho Pána nebo nad jinými věcmi, které jsou přímo zaměřeny na jeho službu a chválu. Útěchou nazývám vůbec veškerý vzrůst naděje, víry a lásky a každou vnitřní radost, která volá a přitahuje k nebeským věcem a k vlastní spáse své duše tím, že jí dává pokoj a mír v jejím Stvořiteli a Pánu.

Neútěchou nazývám pravý opak, např. temno v duši, zmatek v ní, pohnutky k nižším a světským věcem, neklid z různých hnutí a pokušení, která nabádají k nevíře, stav bez naděje, bez lásky, přičemž se duše shledává naprosto lenivou, vlažnou, smutnou a jakoby odloučenou od svého Stvořitele a Pána. Neboť jako je útěcha protikladem neútěchy, tak jsou i myšlenky, které vycházejí z útěchy, protikladem myšlenek vycházejících z neútěchy.

V době neútěchy nedělat nikdy žádnou změnu, nýbrž zůstat pevným a vytrvalým v předsevzetích a v rozhodnutích, v nichž stál člověk předešlého dne před takovou neútěchou, nebo v rozhodnutí, které udělal člověk v předcházející útěše. Neboť jako nás v útěše vede a radí nám dobrý duch, tak v neútěše zlý, podle jehož rad nepůjdeme cestou k správnému jednání.«

(z Duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly)