Svátek

Svátek slaví sv. Albert Veliký

Albert se narodil kolem roku 1200 ve švábském Lauingenu. Již od mládí se zajímal o přírodu. Na studiích v Padově se setkal s Jordánem Saským a s dominikánským řádem. Někdy v roce 1229 vstoupil mezi bratry kazatele; staré kroniky vypravují o přímém vlivu Matky Boží ve volbě jeho povolání.

Představení řádu jej záhy poslali studovat teologii do Kolína nad Rýnem, kde byl také vysvěcen na kněze. Od roku 1234 přednášel filosofii a teologii na různých učilištích a universitách. Svými znalostmi obsáhl všechny tehdy známé vědní obory. Od roku 1248 řídil generální studium dominikánů v Kolíně nad Rýnem. Tam se také setkal se svým nejvýznamnějším žákem – sv. Tomášem Akvinským, v němž brzy rozpoznal génia.

V roce 1254 zvolili bratři sv. Alberta za představeného německé provincie, o dva roky později musí řešit spor o postavení žebravých řádů na univerzitách. Po třech letech vedení německé provincie byl na generální kapitule řádu od tohoto břemene osvobozen a mohl se opět věnovat vědecké činnosti.

V roce 1260 je však jmenován regensburgským biskupem. Papež ho žádal, aby obnovil zanedbanou diecézi. Sv. Albert poznal, že se pro úřad biskupa nehodí, vypravil se tedy do Itálie, aby žádal papeže o zproštění vedení diecéze. Papež Urban IV. jeho žádosti vyhověl a ponechal Alberta nějaký čas na papežském dvoře, aby přednášel a věnoval se psaní vědeckých prací.

Ve vědecké práci pokračoval i během svého pobytu ve Vürzburgu v letech 1264–67 a v dominikánském studijním středisku ve Strasburgu. V letech 1271–73 se stal důvěrným spolupracovníkem papeže Řehoře X. a císaře Rudolfa Habsburského. Byl pověřován diplomatickým vyjednáváním a zprostředkováním ve vážných sporech. V roce 1274 se účastnil Lyonského koncilu. Zemřel 15. 11. 1280 v dominikánském klášteře sv. Kříže v Kolíně nad Rýnem, kde je i pochován.

Sv. Albert vytvořil obdivuhodné vědecké dílo obsahující poznatky ze všech vědeckých oborů, které existovaly ve vrcholném středověku. Jedná se o spisy přírodovědecké, matematické, filozofické, mravně-společenské, teologické. Věnoval se také biblistice a dogmatické teologii. Jeho všeobecný přehled a mimořádně rozsáhlé znalosti mu přinesly titul Doctor universalis (doktor všech věd) a přízvisko Veliký.

V letech 1484–1485 byl papežem Innocentem VIII. prohlášen za blahoslaveného (pouze pro kolínské a regensburgské dominikány), v 17. století pak byla jeho úcta rozšířena na celou církev. V roce 1931 prohlásil papež Pius XI. Alberta za světce a učitele církve.

(zdroj: stránky řádu Bratří kazatelů – http://www.op.cz)