Stefano Saletti: Středomoří jako dialog kultur, tradic a rozdílů

Saletti představuje album Mediterranima jako svůj osobní projekt, v němž rozšířil okruh spolupracovníků a záměrně pracoval s různými ženskými hlasy. Každou skladbu nazpívala jiná zpěvačka, protože chtěl kolem sebe „mít hodně přátel, hodně umělců, které mám rád“, a zároveň vytvořit jakousi sborovou výpověď o Středomoří. Právě mnohost hlasů a jejich jedinečných barev vnímá jako klíčovou zvláštnost alba, které je celé koncipováno jako dialog kultur, tradic a rozdílů, jež se ve středomořském prostoru setkávají. 

Zásadní roli na albu hraje jazyk sabir, někdejší společný dorozumívací jazyk Středomoří, který Saletti chápe jako symbol otevřenosti a komunikace mezi národy. Každá ze zpěvaček do něj podle něj „vnesla svou vlastní barvu hlasu, svou sílu a jedinečnost“, takže sabir nezní jako muzeální relikt, ale jako živý jazyk současné hudební výpovědi. Právě tato jazyková i hlasová pluralita má posluchači připomenout, že Středomoří bylo a může znovu být prostorem setkávání, nikoli konfliktu. 

Saletti popisuje svůj projekt jako hledání společné duše Středomoří napříč křesťanstvím, judaismem a islámem, jako výzvu k dialogu namísto války a síly. Shrnuje to větou „Jen umění nás může zachránit před nenávistí“ a zdůrazňuje, že právě kultura, literatura, hudba a poezie mohou znovu vytvořit Středomoří míru a bratrství. V této souvislosti zmiňuje i básníka Rúmího, jehož pojetí spirituality – odlišné od náboženského dogmatu – považuje za klíčové, protože „války se vedou ve jménu náboženství, ale nikdy se nevedla válka ve jménu spirituality“.