Stefano Saletti: Sabir vyjadřuje sounáležitost obyvatel Středomoří

Rozhovor s italským hudebníkem Stefanem Salettim

Album Mediterraneo Ostinato jste nazpívali v neobvyklém jazyce. Představte nám jej.

Používáme starý jazyk z oblasti Středomoří. Říkalo se mu sabir a byla to směs italských, francouzských, španělských a arabských slov. Šlo o řeč, kterou používali námořníci, piráti a rybáři, prostě všichni lidé, kteří žili v oblasti Středomoří. Tímto jazykem se hovořilo po tři nebo čtyři století, ale dnes jím už nikdo nemluví. Důvod, proč jsme se jej rozhodli použít na našem albu, byl ten, že jsme chtěli zdůraznit sounáležitost obyvatel středomořské oblasti, jejich komunitu, která využívala právě tento jazyk jako společný komunikační prostředek. Myšlenka našeho nejnovějšího alba Mediterraneo Ostinato je vlastně stejná. Je to idea společné identity všech, kteří v oblasti Středomoří žijí. V jižní Itálii, v severní Africe, na Balkáně, ve Španělsku – tam všude najdeme podobné prvky v lidové hudbě, v tradiční kultuře, v literatuře i ve výtvarném umění. Chtěl jsem tedy výběrem jazyka zdůraznit a potvrdit společnou středomořskou identitu.    

Jakým způsobem vznikalo album jako celek?

Rád vytvářím konceptuální alba. Hudba pro mne totiž není jen hudbou, ale je také ideou, konceptem. Poté, co si tedy stanovím základní ideu, začnu komponovat hudbu, podobně jako malíř maluje obraz. Nejprve je tedy základní myšlenka, a pak už píšu zároveň hudbu a texty.    

Na albu máte řadu hostů. Můžete je představit?

Co se týká zpěvu, spolupracoval jsem například s tureckou zpěvačkou Yasemin Sannino. Tu jsem speciálně pozval do jediné lidové písně na albu, arménské Nare Nare. Líbila se mi myšlenka, že italsko-turecká zpěvačka bude zpívat arménskou píseň. Turci a Arméni spolu v minulosti hodně bojovali a já jsem chtěl tímto gestem ukázat, že to může být i jinak. Lucillu Galeazzi jsem na album pozval do dvou písní, protože je to výborná zpěvačka a její hlas se hodí k tradičnějšímu stylu těchto skladeb. Na duduk na albu hraje Renato Vecchio. Na akordeon se střídají Riccardo Tesi a Alessandro D’Alessandro, což jsou dva velmi rozdílní hudebníci. Riccardo je mistr hudby minulosti a Alessandro mistr přítomnosti a budoucnosti. Každý z nich hraje na akordeon úplně jiným způsobem a styl hry obou se mi moc líbí. Potom jsem na album pozval palestinského zpěváka Nabila, který tam zpívá jednu píseň v arabštině. A pak jsou tam samozřejmě členové mé kapely Banda Ikona – Mario Rivera, Barbara Eramo, Gabriele Coen a Giovanni Lo Cascio. S nimi koncertuji už patnáct let.    

Slovo sabir se vyskytuje v jedné Molièrově hře.

Ano, jde o úryvek z Molièrovy hry Měšťák šlechticem. Právě odtud slovo „sabir“ pochází. Existuje teorie, že souvisí se španělským slovem „saber“, vědět. Je vlastně zajímavé, že tento jazyk má své jméno ze slovesa označujícího vědění. Ale sabir najdete i v dalších literárních dílech, nejen u Molièra. My jsme na nejnovějším albu do sabiru přeložili i modlitbu Otče náš a používáme tento jazyk i na našem starším albu. Sabir je skvělý, protože mu může kdokoli v oblasti Středomoří rozumět.    

Jakým způsobem vysvětlujete koncept alba svým posluchačům?

Vysvětluji lidem na koncertech, že zpíváme ve starém jazyce a naši posluchače to fascinuje. Sabirem nikdo nemluví, ale je to zajímavý koncept. Během koncertu tedy říkám, o čem zpíváme, a lidé si uvědomují, že to není ani italština, ani francouzština, ani španělština, ale směs všech těchto jazyků.